Otevřít hlavní menu

Derviš a smrt (bosensky/srbsky v cyrilici Дервиш и смрт, v latince Derviš i smrt) je dílo bosenského spisovatele Meši Selimoviće. Světlo světa spatřilo roku 1966, autor jej sepisoval celkem čtyři roky.

Derviš a smrt
Autor Meša Selimović
Původní název Дервиш и смрт a Derviš i smrt
Země Socialistická federativní republika Jugoslávie
Jazyk srbochorvatština
Žánry román
Vydavatel Northwestern University Press
Datum vydání 1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dvoudílný psychologický román, odehrávající se v období nadvlády Osmanské říše nad Bosnou a Hercegovinou, se stal v Jugoslávii přelomu 60. a 70. let velmi populárním. Dočkal se několika reedic a byl přeložen do mnoha jazyků, včetně češtiny, v níž vyšel v překladu Dušana Karpatského v letech 1969 a 1985. Získal také několik prestižních jugoslávských literárních ocenění. Je psán jako vyprávění hlavního protagonisty v reálném čase z pohledu první osoby.[1]

Žánrem románu je psychologické drama s příměsí filozofických témat. Práce se zabývá životem různých lidí v nejmenovaném bosenském městě (v recenzích je uváděno jako Sarajevo) v blíže neurčeném roce za osmanské nadvlády. Hlavním protagonistou je šejch Ahmed Nurudin, derviš, který soupeří s tehdejší osmanskou správou a zabývá se jak těžkostmi svými, tak i svých bližních a přátel.

Román konfrontuje dobovou skutečnost s islámskými zvyklostmi a zásadami, vyloženými v koránu. Právě veršem z této posvátné islámské knihy vždy začíná každá kapitola díla.

Román je také interpretován jako obraz života a střetnutí s vládnoucí mocí v titovské Jugoslávii. Zápletka románu odkazuje na skutečné události z autorova života, jehož bratr byl popraven komunisty.

V roce 1974 byl román pod stejnojmenným názvem zfilmován, film režíroval Zdravko Velimirović.

DějEditovat

Ústřední zápletkou je uvěznění Haruna Nurudina, bratra vypravěče příběhu Ahmeda. Ten se snaží zjistit, proč byl bratr uvězněn (důvodem bylo to, že se náhodou dostal k dokumentům dokládající svévolné a nespravedlivé zabití jistého statkáře státní mocí). Marně se za bratra přimlouvá u představitelů moci. Mezitím je ale Harun popraven a Ahmed v reakci na to vystupuje v mešitě s projevem proti této nespravedlivé vraždě. Vzápětí je sám uvězněn a po čase propuštěn.

Navenek Ahmed působí smířeně s osudem, v skrytu ale plánuje pomstu. Příhodný okamžik nastane, když se jako první ve městě dozví, že syn místního zlatníka Sinanudina dosáhl v Istanbulu významného postavení. Nechá proto po udavači oznámit kádímu, že Sinanudin pomohl k útěku z pevnosti vzbouřencům, a po jeho zatčení pošle do Istanbulu dopis. Představitelé Osmanů jsou ve městě vyměněni, kádí je zabit a na jeho místo je jmenován Ahmed.

Vítězství nad nepřáteli a získání moci se však stává Ahmedovou zkázou. Jako kádí se musí zabývat případem, kdy jeho největší přítel Hasan pomohl utéci ze země dubrovnickému obchodníkovi, který prováděl špionáž. Ahmed mravně selhává a nechává Hasana uvěznit. Hasan je však za pomoci svých přátel osvobozen a uprchne. Ahmedovi je útěk neprávem přičten za vinu a je rozhodnuto, že proto bude zabit. Ahmed se to dozví v předstihu a během noci při vzpomínání na mládí svoji smrt očekává.

ReferenceEditovat

  1. JERKOV, Aleksandar. Od modernizma do postmoderne. Priština: Jedinstvo, 1991. S. 81. (srbochorvatština)