Hadovka smrdutá

druh houby

Hadovka smrdutá (Phallus impudicus Linné 1753) je houba z čeledi hadovkovitých. Dospělá plodnice má charakteristický falický tvar a silně zapáchá.

Jak číst taxoboxHadovka smrdutá
alternativní popis obrázku chybí
Hadovka smrdutá
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádhadovkotvaré (Phallales)
Čeleďhadovkovité (Phallaceae)
Rodhadovka (Phallus)
Binomické jméno
Phallus impudicus
Linné, 1753
Synonyma
  • Hymenophallus togatus Kalchbr., 1884
  • Ithyphallus impudicus (L.) Fr., 1886
  • Morellus impudicus (Pers.) Eaton, 1818
  • Phallus foetidus Sowerby, 1801
  • Phallus impudicus f. togatus (Kalchbr.) 1887
  • Phallus impudicus var. togatus (Kalchbr.) Costantin & L.M. Dufour, 1895
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

 
Řez mladou plodnicí

Plodnice je v mládí podzemní, kulovitá až vejčitá, 5–6 centimetrů široká. Skládá se z tvrdého jádra, které je obklopeno silnou rosolovitou vrstvou a vnější tenkou okrovkou (peridie), složenou z dvouvrstvé blanky. Mladá plodnice je na omak pružná, vnější obal je kožovitý, bílý až našedlý, vzácně narůžovělý. Ke spodní části vnějšího obalu plodnice přirůstá tuhý, bíle zbarvený, myceliový kořínek. Mladá hadovka svým tvarem a barvou vzdáleně připomíná hadí vejce nebo malou pýchavku. Po rozkrojení je vůní i chutí téměř totožná se syrovými bramborami.

V době zralosti okrovka puká a vyrůstá pevný, uvnitř dutý, pórovitý třeň (receptaculum) bílé barvy, vysoký 10–30 centimetrů. Na vrcholu třeně hadovky je tupě kulovitý až zvoncovitý klobouk, nesoucí výtrusorodou vrstvu. Povrch klobouku je voštinovitě zprohýbaný a souměrně pokrytý silně lepkavým, olivově zeleným slizem, který silně zapáchá. Vůně dospělé hadovky je nepříjemně mršinná, občas medově nasládlá. Tento odporně páchnoucí sliz postupně odkapává, je smýván deštěm nebo je roznášen hmyzem, takže se odkryjí bělavá až okrová žebra klobouku. Výtrusy obsažené ve slizu jsou nažloutlé, elipsoidně protáhlé, veliké 3–5 × 2 µm.[1]

Výskyt editovat

Roste hojně od června do listopadu ve všech lesích, zejména listnatých, od nížin po nižší hory. Lze jí nalézt i v parcích a zahradách. Plodnice vyrůstají vždy jednotlivě, ale téměř vždy v menších skupinách. Hadovka je rozšířená i v Japonsku, na Jávě a v celém mírném pásu severní polokoule.

Možnost záměny editovat

Hadovku smrdutou lze zaměnit s vzácnou hadovkou valčickou (Phallus hadriani), která se liší především drobnějším vzrůstem. Plodnice hadovky valčické dorůstají velikosti 6–10 centimetrů, v dospělosti jejich vůně připomíná kvasnice, nikdy nezapáchají mrtvolně. Při otlačení plodnice růžovějí až červenají. Mladé hadovky valčické jsou jedlé.

Využití editovat

Mladé, dosud ve vajíčku uzavřené plodnice jsou jedlé. Přesto se hadovce mnozí houbaři vyhýbají. Mladé hadovky je nejlepší nakrájet na tenké plátky a smažit v trojobalu jako řízky. K nakládání nebo sušení se hadovka nehodí.

Zajímavosti editovat

  • Hadovka využívá k šíření spor hmyz, který je nalákán jejím zápachem připomínajícím mršinu. Hmyz pak na těle roznáší spory, které jsou obsaženy ve slizu na klobouku.
  • V některých zemích je považována za afrodisiakum, zasvěcena bohyni plodnosti Ceres,
  • Vědecký název houby Phallus impudicus v překladu znamená penis nestoudný[2] (latinsky impudicus = neslušný, nestoudný),

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 22. 
  2. Rozverná biologie: Bezocaska ocasatá a nestoudný penis. Týden.cz [online]. 31. 07. 2009. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír a BAIER, Jiří. Velký atlas hub. [2. vyd.] Praha: Ottovo nakladatelství, 2010. 432 s. ISBN 978-80-7360-729-6, chybné: 978-80-7360-334-2.
  • KALINA, Tomáš a VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 606 s., 32 s. obr. příl. ISBN 80-246-1036-1.
  • KAVINA, Karel, ed. Naučný slovník přírodních věd pro školu a dům. Druhý díl, 1, G–H. Praha: Jos. Elstner, 1939. 1244 sl., obr. příl.
  • KOTLABA, František. Naše houby. 4., přeprac. vyd. Praha: Albatros, 2004. 335 s. Oko. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-01267-7.
  • SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub: oficiální příručka pro určování jedlých a jedovatých hub. České vyd. 5., v Ottově nakl. 2. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. 271 s. ISBN 80-7181-311-7.
  • SVRČEK, Mirko a VANČURA, Bohumil. Houby. V Praze: Artia, 1987. 307 s.

Externí odkazy editovat