Gustav Vratislav Herrmann
Gustav Vratislav Herrmann (29. prosince 1839 Hradec Králové – 9. dubna 1873 Hradec Králové) byl český spisovatel, překladatel a voják.[1]
| Gustav Vratislav Herrmann | |
|---|---|
| Narození | 29. prosince 1839 Hradec Králové |
| Úmrtí | 9. dubna 1873 (ve věku 33 let) Hradec Králové |
| Povolání | voják, literát |
| Domovské město | Hradec Králové |
| Rodiče | František Xaver Herrmann a Kateřina Herrmannová |
| Příbuzní | Emil Herrmann a Ignát Herrmann (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rodina editovat
Narodil se jako nejstarší z dětí Františka Xavera Herrmanna a Kateřiny, rozené Pospíšilové, dcery Jana Hostivíta Pospíšila. Jeho mladšími bratry byl spisovatel a novinář Ignát Herrmann (1854–1935) a Emil Herrmann (1841–1892), rovněž literárně činný.[2]
Život editovat
Studoval gymnázium v Hradci Králové. Kvůli odjezdu rodiny do amerického Texasu v roce 1851 ale studium přerušil v první gymnaziální třídě.[3] Po návratu do Čech se vyučil vyučil knihkupcem a v letech 1857–59 působil jako knihkupecký příručí a korektor u nakladatele Jana Otty v Praze.[1][4] Roku 1859 dobrovolně vstoupil do rakouské armády a stal se důstojníkem. V řadách 11. pěšího pluku sloužil v Čechách (Písek) a severní Itálii (Treviso, Rovigo /kde navštěvoval šikovatelskou školu/, Benátky, Battaglia, Trento). V roce 1860 se stal desátníkem a brzy šikovatelem. V roce 1864 byl povýšen do hodnosti poručíka.[3] Během války v roce 1866 se účastnil bojů s oddíly Guiseppa Garibaldiho v Tyrolsku. Po válce byl přeložen nejprve do Bolzana, následně do Lince. Později působil při generálním štábu, kde se podílel na zpracování mapových podkladů. V roce 1871 se v rámci vojenské služby vrátil do Hradce Králové. Pobýval i v Novém Bydžově. V roce 1872 byl povýšen na nadporučíka, avšak v důsledku plicního onemocnění z armády v roce 1873 odešel.[1][4] Zemřel téhož roku v nedožitých 34 letech.[4]
Kromě vojenské kariéry ale se svými bratry sdílel kulturní zájmy a byl od 17 let literárně činný. Ačkoliv mu bylo v době vojenské služby zakazováno publikovat, vydával zejména zábavné texty v různých časopisech (Poutník od Otavy, Lumír, Humoristické listy, Koleda). Překládal z několika jazyků (francouzštiny, angličtiny a němčiny).[1][4] Psal poezii i prózu – historické povídky, dobrodružné povídky pro mládež i verše. Jeho klíčovým dílem se stala historická povídka Bojanov, vydaná v roce 1860. Jako první do české povídky zapojil motivy z Ameriky[3], když v povídkách Osada u Červené řeky (1865) a Pohorský lovec (1869) uplatnil zkušenosti z pobytu v USA. Podílel se rovněž na sepsání historie 11. pěšího pluku rakouské armády. Dílo nazvané Geschichte des k. k. Infanterie-Regimentes Kronprinz Albert von Sachsen Nro. 11 (im Zusammenhange mit den gleichzeitigen größeren Kriegs-Begebenheiten) zůstalo v rukopise, umístěného v knihovně Rakouského státního archivu ve Vídni.[1]
Dílo editovat
- Bojanov: povídka z patnáctého věku (1860) – z doby Jiřího z Poděbrad
- Ungvarská slečna (1863)[3] – dějově vychází z povstání Františka Rákócziho
- Bitva u Lepanta: původní povídka z časů Veneciánské republiky (1864)
- Osada u Červené řeky: vypravování z lesů a divočin severoamerických (1865)
- Skotský zámek: dějepisný obraz pro dospělejší mládež (1867)
- Pohorský lovec: obraz ze života osadníků amerických (1869)[5]
Překlady editovat
- Filip Körber: Povstání divochů na ostrově Javě (1858)
- Eugène Sue: Salamandr: román ze života námořnického (1866)[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e HERRMANN Gustav Vratislav 29.12.1839-9.4.1873 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Ignát Herrmann - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BENÝŠKOVÁ, Jarmila; VÍCH, František. Literární Hradec Králové: slovníková příručka. Vyd. 1. vyd. Hradec Králové: Okresní knihovna 180 s. ISBN 978-80-85059-10-6.
- ↑ a b c d Osobnosti regionu: Gustav Vratislav Herrmann. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
