Friedrich von Teuchert-Kauffmann
Friedrich Felix svobodný pán von Teuchert-Kauffmann (německy Friedrich Felix Freiherr von Teuchert-Kauffmann, Edler von Traunsteinburg) (17. ledna 1831 – 30. září 1913 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál, adoptivní syn generála Friedricha Teucherta (1797–1872). Jako nižší důstojník se vyznamenal ve válce se Sardinií (1859), později řadu let sloužil jako velitel pluku v Olomouci, krátce působil také v Praze. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Tyrolsku, respektive 14. armádního sboru v Innsbrucku (1884–1891). Do penze odešel v roce 1891 v hodnosti polního zbrojmistra, mimo aktivní službu byl později povýšen na generála pěchoty (1908).
| Friedrich baron von Teuchert-Kauffmann | |
|---|---|
 Erb rodu Teuchertů | |
| Zemský velitel v Tyrolsku (14. armádní sbor v Innsbrucku) | |
| Ve funkci: 1884 – 1891 | |
| Předchůdce | Johann von Dumoulin |
| Nástupce | Josef von Reicher |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1878), generálmajor (1873) |
| Narození | 17. ledna 1831 Štýrský Hradec |
| Úmrtí | 30. září 1913 (ve věku 82 let) Innsbruck |
| Titul | baron (1860) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se jako starší syn c. k. generálmajora Franze Kauffmanna z Traunsteinburgu (1777–1838) a jeho manželky Anny Rosalie, rozené d'Elvert (1809–1884). Později byl adoptován druhým manželem své matky generálem Friedrichem Teuchertem a přijal jméno Teuchert-Kaufmann (1860).[1][2][3] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1859 se jako nadporučík zúčastnil války se Sardinií. V roce 1866 byl již plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 37 v Olomouci,[4] kde byl později i brigádním velitelem a také se tu oženil.[5]
V roce 1873 byl povýšen na generálmajora a nadále působil v Olomouci.[6] V roce 1878 získal hodnost polního podmaršála a poté byl divizním velitelem pěchoty ve Lvově,[7] později byl přeložen do Prahy jako zástupce zemského velitele v Čechách.[8][9] V roce 1883 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1884–1891 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku, respektive zemským velitelem pro Tyrolsko a Vorarlbersko.[10][11][12] V roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a k datu 1. dubna 1891 byl penzionován. V soukromí žil nadále v Innsbrucku, kde také zemřel. V roce 1908 ještě získal čestnou hodnost generála pěchoty.[13]
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy a Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací, dále držitelem Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel pruský Řád červené orlice III. třídy a nizozemský Řád dubové koruny. Dále byl komandérem papežského Řádu sv. Silvestra a Řádu sv. Řehoře Velikého.[14] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 88 dislokovaného v Českých Budějovicích.[15]
Rodina editovat
V roce 1867 se v Olomouci oženil s hraběnkou Agnes Maxmiliánou Belrupt-Tissac (1845–1938), která pocházela ze staré lotrinské rodiny usazené na Moravě a ve Slezsku.[16] Manželství zůstalo bez potomstva. Baronský titul následně přešel na potomstvo Friedrichova mladšího bratra Franze Xavera (1833–1901), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.[17]
Díky matce měl příbuzenské vazby na vlivnou brněnskou rodinu d'Elvert, jeho strýci byli dlouholetý brněnský purkmistr Christian d'Elvert (1803–1896) nebo prezident Zemského soudu v Brně Friedrich d'Elvert (1812–1901). Bratranec Heinrich d'Elvert (1853–1926) byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a říšské rady.[18][19]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rodina Teuchert-Kauffmann in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1861; s. 839–840 dostupné online
- ↑ Neues allgemneies deutsches Adels-Lexikon; s. 172 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867'; Vídeň, 1867; s. 136, 250 'dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 87 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 110 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 114 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 98 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 29, 147 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ 14. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1885; s. 927 dostupné online
- ↑ Služební postup Friedricha Teuchert-Kauffmanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 186 dostupné online
- ↑ Řády a vyznamenání Friedricha Teuchert-Kauffmanna in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1890; s. 291 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 88 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 554 §dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Belrupt-Tissac dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1917; s. 983 dostupné online
- ↑ MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 160–166 (heslo d'Elvert ISBN 978-80-7325-272-4
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 96–100 (heslo d'Elvert) ISBN 978-80-904241-9-7
Literatura editovat
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 438–440 (heslo Teuchert) ISBN 978-80-905324-7-2
