Franz von Löfler
Franz Xaver Ignaz von Löfler (13. prosince 1860 Olomouc – 28. listopadu 1931 Vídeň) byl rakouskou-uherský admirál a námořní vojevůdce za první světové války. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1879, kromě služby na válečných lodích byl vysokým úředníkem na ministerstvu války. Na začátku první světové války byl jako viceadmirál velitelem flotily u břehů Jadranu. V roce 1917 byl odeslán do penze a v roce 1918 povýšen do šlechtického stavu.
| Franz von Löfler | |
|---|---|
 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | viceadmirál (1914), kontradmirál (1912), fregatní kapitán (1909) |
| Narození | 13. prosince 1860 Olomouc |
| Úmrtí | 28. listopadu 1931 (ve věku 70 let) Vídeň |
| Profese | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatByl synem olomouckého měšťana Johanna Löflera. Studoval na námořní kadetní škole v Rijece a v roce 1879 byl jako kadet II. třídy zařazen k námořnictvu.[1] O dva roky později byl praporčíkem řadové lodi a dále postupoval v hodnostech na poručíka II. třídy (1890) a poručíka I. třídy (1893). V roce 1901 byl povýšen na korvetního kapitána a stal se zástupcem velitele na výcvikové lodi Tegetthoff.[2] V letech 1905–1908 vedl 4. oddělení námořní sekce na ministerstvu války.[3] V roce 1909 dosáhl hodnosti fregatního kapitána a velel výcvikové lodi Adria. O dva roky později se vrátil na ministerstvo války, kde byl pověřen vedením námořně technického oddělení.[4]
V roce 1912 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[5] a krátce velel bitevní lodi Radetzky, koncem roku 1912 byl povolán do funkce ředitele námořního arzenálu v Pule.[6] V letech 1912-1913 byl velitelem II. flotily rakousko-uherského námořnictva.[7] Počátkem roku 1914 se v součinnosti s německou diplomacií podílel na pokusu dosadit knížete Wieda na albánský trůn. Krátce před první světovou válkou přivítal na jaře 1914 v doprovodu následníka trůnu Františka Ferdinanda německého císaře Viléma II. v Miramare.
K datu 1. listopadu 1914 dosáhl hodnosti viceadmirála[8] a znovu převzal velení II. flotily na vlajkové lodi Erzherzog Karl. Za první světové války několikrát bombardoval Anconu a v letech 1915–1916 řídil obranu Puly. K datu 1. července 1917 byl penzionován,[9] po roce 1918 žil v rodné Olomouci, ale nakonec přesídlil do Vídně, kde zemřel.
Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací, Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile.[10][11] Krátce před zánikem monarchie byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Löfler) (12. října 1918).,[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 87 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 172 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1906; s. 1246 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 333 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1450, 1455 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 161 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1911; s. 1374 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 11 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Löflera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 107 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 12 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Löflera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 355 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 70 ISSN 0036-5246
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 226–227 (heslo Löfler) ISBN 978-80-905324-5-8