SMS Tegetthoff (1878)

SMS Tegetthoff byla poslední postavená kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla od roku 1881. Nebyla bojově nasazena. Od roku 1897 sloužila jako strážní loď v Pule. Roku 1912 byla přejmenována na SMS Mars, čímž bylo její jméno uvolněno pro dreadnought SMS Tegetthoff. Po první světové válce bylo plavidlo v rámci reparací předáno Itálii a roku 1920 sešrotováno.[1]

SMS Tegetthoff
Základní údaje Vlajka
Typ: kasematová obrněná loď
Uživatelé: Rakousko-uherské námořnictvo
Jméno podle: Wilhelm von Tegetthoff
Zahájení stavby: 1. dubna 1876
Spuštěna na vodu: 15. října 1878
Uvedena do služby: říjen 1881
Osud: sešrotována 1920
Předchůdce: třída Kaiser Max
Následovník: Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie
Takticko-technická data
Výtlak: 7431 t
Délka: 89,39 m (na vodoryce)
Šířka: 21,78 m
Ponor: 7,57 m
Pohon: 1 parní stroj
6706 ihp
Palivo: uhlí
Rychlost: 14 uzlů
Posádka: 525
Pancíř: 356mm boky a kasematy
254–305mm přepážky
127–178mm velitelská věž
Výzbroj: 6× 280mm kanón (6×1)
6× 90mm kanón (6×1)
2× 70mm kanón (2×1)
9× 47mm kanón (9×1)
2× 25mm kulomet (2×1)

StavbaEditovat

 
Tegetthoff

Plavidlo postavila loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Kýl lodi byl založen 1. dubna 1876, trup lodi byl spuštěn na vodu 15. října 1878 a hotová bitevní loď byla do služby přijata v říjnu 1881.[1]

KonstrukceEditovat

Hlavní výzbroj tvořilo šest 28cm kanónů Krupp L/18 v pancéřované kasematě uprostřed trupu. Doplňovala je starší bronzová 7cm děla, z nichž čtyři stála v rozích kasematy a dvě v jejím středu. Dále bylo neseno devět rychlopalných 4,7cm kanónů a dva kulomety.[1] Příď byla opatřena klounem. Plavidlo původně mělo takeláž s plachtami o ploše 1347,6 m.2[2] Původní nízkotlaký dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 6706 ihp) poháněl jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 19,97 uzlu.[1]

ModernizaceEditovat

V roce 1893 byla loď komplexně modernizována. Novou výzbroj tvořilo šest 24cm kanónů Krupp L/35 C 86 v pancéřové citadele, které doplňovalo pět 15cm kanónů L/35 chráněných štíty na horní palubě. Lehkou výzbroj představovaly dva 7cm kanóny, devět rychlopalných 4,7cm kanónů Hotchkiss L/44, šest rychlopalných 4,7cm kanónů Hotchkiss L/33, dva 8mm kulomety a dva 35cm torpédomety.[1] Takeláž byla odstraněna a nahrazena bojovými stěžni, na kterých byly ocelové stěžňové koše s lehkými kanóny. Plavidlo dostalo zcela nový pohonný systém, který tvořily dva trojválcové expanzní parní stroje Schichau o výkonu 8160 ihp, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Rychlost se zvýšila až na 15,3 uzlu. Posádka se zvětšila na 575 osob.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 270. (anglicky) 
  2. a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 48. 

LiteraturaEditovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat