František Santini-Aichel
František Jakub Santini-Aichel (pokřtěn 28. dubna 1680 Praha[1][2]:148 – 21. června 1709[2]:149) byl český kameník italského původu, bratr Jana Blažeje Santini-Aichela.
| František Santini-Aichel | |
|---|---|
| Narození | duben 1680 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 21. června 1709 (ve věku 29 let) |
| Povolání | kameník |
| Rodiče | Santin Aichel |
| Příbuzní | Jan Blažej Santini-Aichel (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se jako nejmladší dítě do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela a Alžběty rozené Thimové,[2]:131 která tehdy žila v blízkosti Prašného mostu. Pokřtěn byl v chrámu sv. Víta.[1][2]:148 Vyučil se taktéž kameníkem, aby mohl převzít otcovu dílnu místo nejstaršího Jana Blažeje, který pro kamenickou práci neměl fyzické předpoklady. Po smrti otce v roce 1702 přijal jeho jméno k příjmení. Jan Blažej mu přenechal svůj díl peněz z otcova dědictví, aby mohl provozovat kamenické řemeslo, ale Jan ze společného podniku pro Františkovu nešetrnost v roce 1704 vystoupil. František po smrti otce dál bydlel v domě U Zlatého pluhu, ale kvůli sporu s bratrem o otcovo dědictví se chtěl usadit na Novém Světě.[2]:149 V roce 1705 tam koupil stavební parcelu za 210 zlatých.[2]:149 Jednopatrový Dům U Zlatého žaludu v dnešní Kapucínské ulici, barokní předměstskou vilu, vystavěl v letech 1705–1708 Tomáš Haffenecker, nejspíše dle návrhu J. B. Santiniho-Aichela.[3][4]
Ve staroměstském kostele sv. Martina ve zdi se 5. září 1707 oženil s Barborou Kulichovou, dcerou otcova celoživotního přítele, kamenického mistra Adama Kulicha.[2]:148 Po Františkově předčasné smrti neváhal bratr Jan vést se vdovou dlouhý soudní spor o Františkovu pozůstalost.[2]:113
Dílo
editovatSpolečně s otcem pracoval v roce 1702 na novoměstské jezuitské koleji. V. Kotrba nepochyboval o Františkově autorství u návrhu krásně profilovaného okna s bohatým sochařským detailem určeného pro jezuitskou rezidenci na příbramské Svaté Hoře.[2]:133 Ačkoliv vztahy mezi bratry nebyly harmonické, pomáhal bratr Františkovi zadáváním zakázek na jím prováděných stavbách, jako např. na chrámu Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kláštera v Sedlci v roce 1708,[2]:78 či jej doporučoval dalším architektům.
František Santini pracoval jako kamenický mistr během první dekády 18. století na řadě staveb architekta Kryštofa Dientzenhofera.[5]:109 Z objemu zadaných prací od Dientzenhofera, který byl srovnatelný se zakázkami objednanými bratrem Janem Blažejem, usuzuje M. Vilímková, že František byl mimořádně schopný kameník a že si jej Kryštof Dientzenhofer nejspíše považoval.[5]:109 František se podílel na stavbě Šternberského paláce výrobou kamenických článků (1702–1707).[5]:109 Dlouhodobá byla účast na stavbě přední části malostranského kostela sv. Mikuláše (po Františkově smrti v kamenické práci pokračoval Pietro della Torre).[5]:82, 109 Pravděpodobně nejvýznamnější kamenickou prací byly prvky pro zámeckou kapli Zjevení Páně ve Smiřicích v roce 1707.[2]:78, 133[5]:78, 109
Pro malostranské karmelitány vytvořil dlažbu v jejich kostele Panny Marie Vítězné.[5]:109
V březnu 1709 předložil českému místodržitelství návrh na provedení sochy sv. Jana Nepomuckého na Radnických schodech, ale než byla žádost o povolení vyřízena, František zemřel.[2]:133 Sochu v roce 1714 realizoval Michal Jan Brokoff.[2]:133
Dříve připisovaná díla
editovatFrantiškovi byla připisována socha sv. Josefa s Ježíškem,[6] která byla na Radnické schody přemístěna v roce 1820 z vozové cesty k Pražskému hradu, ale její vznikl je kladen do roku 1714 a blíže neznámý autor řazen do okruhu Ottavia Mosta.[7] Stejně mu O. J. Blažíček v knize Sochařství baroka v Čechách připsal autorství nedochované křtitelnice z roku 1696 pro kostel Povýšení svatého Kříže v Kosmonosech,[8] což V. Kotrba opravil na skutečného autora, Santina Aichla.[2]:133
Reference
editovat- ↑ a b Matriční záznam o křtu Františka Santini-Aichla farnosti při kostele sv. Víta na Hradčanech v Praze
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n KOTRBA, Viktor. Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho Aichla. Redakce Marie Dulavová, Jitka Javůrková. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 200 s.
- ↑ dům U Zlatého žaludu [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-11-18]. Dostupné online.
- ↑ RYSKA, Petr. Praha neznámá. Redakce Eva Škrabalová. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2016. 232 s. ISBN 978-80-247-5651-6. Kapitola Malebný Nový Svět, s. 71.
- ↑ a b c d e f VILÍMKOVÁ, Milada. Stavitelé paláců a chrámů : Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Redakce Jaroslav Vrbenský, Helena Illíková; ilustrace Michal Brix. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1986. 256 s.
- ↑ Praha, socha sv. Josefa. Evidenční list kulturní památky - původní. [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-11-16]. Dostupné online.
- ↑ socha sv. Josefa. Památkový Katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
- ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství baroka v Čechách. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. 688 s. S. 283.