Otevřít hlavní menu

František Kohout (zednický učeň)

učeň a oběť demonstrací v Praze v roce 1969

František Kohout (7. dubna 1951[1]20. srpna 1969, Praha) byl jednou ze tří pražských obětí při potlačování demonstrací (20. srpna 1969 a 21. srpna 1969) k 1. výročí obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy (resp. k 1. výročí sovětské okupace).

František Kohout
Narození 7. dubna 1951[1]
Úmrtí 20. srpna 1969 (ve věku 18 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí průstřel hlavy
Bydliště Jeruzalémská ulice v Praze[1]
Vzdělání zednický učeň[1]
Zaměstnavatel Pražský stavební podnik[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Symbolická rakev se jmény pěti obětí usmrcených pořádkovými silami ve dnech 20. a 21. srpna 1969 při potlačování demonstrací v Praze a Brně
Symbol Lidových milic (ilustrační foto)
Pamětní deska věnovaná památce Vladimíra Kruby a Františka Kohouta v Praze[2]

PodrobnějiEditovat

František Kohout se narodil 7. dubna 1951[1] František Kohout bydlel v Jeruzalémské ulici v Praze a v roce 1969 byl zednickým učněm u Pražského stavebního podniku.[1]

V Praze na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava se scházeli lidé každý den v podvečer a to již od 16. srpna 1969 a každý den jich bylo více.[3] Dne 20. srpna 1969 jejich množství kulminovalo a posléze vyústilo v centru Prahy v mohutné střety mezi demonstranty a zasahujícími pořádkovými jednotkami.[3] [p 1] [p 2] [p 3]

K první střelbě ostrou municí do demonstrantů došlo v Králodvorské ulici, která se nachází za Prašnou branou, spojuje severní část náměstí Republiky, přetíná křižovatku ulic U Obecního domu a U Prašné brány, aby nakonec skončila v Celetné ulicí.[3] Jednotky Lidových milicí byly rozmístěny v prostoru na rohu ulice U Obecního domu, odkud jejich ozbrojení příslušníci začali samopaly střílet z nákladního automobilu do davu.[3] V prostoru křižovatky ulic Králodvorská a „U Prašné brány“ byl kolem (22. hodiny večerní)[1] střelbou z větší vzdálenosti[1] (nejspíše se jednalo o „nepovedené varovné výstřely“[6]) smrtelně zasažen osmnáctiletý zednický učeň František Kohout (průstřel hlavy a následné masivní poranění mozku) a o několik kroků dál (směrem do Rybné ulice, přesněji: na křižovatce ulic Rybná a Králodvorská; nejspíše odraženými střelami) devatenáctiletý elektrikář[3] Vladimír Kruba.[3]

Okamžiky předcházející i ty bezprostředně následující po smrtelném zranění Františka Kohouta popsal na policii svědek – pan Zdeněk Kubík.[1]

Již z rohu Celetné ulice jsem viděl, že u Prašné brány je nějaký dav lidí, že je tam velký křik a nějací lidé házejí dlažební kostky směrem k Prašné bráně, kde stála obrněná vozidla Veřejné bezpečnosti. Já jsem se až k tomuto davu nedostal. Zůstal jsem stát opodál mezi menšími hloučky. Najednou se dav obrátil a dal se do pohybu směrem ke Staroměstskému náměstí. Otočil jsem se, abych šel ve stejném směru. V tu chvíli jsem zaslechl výstřely. Zdálo se mi, že jich bylo několik rychle za sebou jako dávka ze samopalu. Ohlédl jsem se a najednou vidím, jak po mé pravé ruce padá k zemi nějaký kluk. Viděl jsem, že mu z hlavy teče krev. Jak padal, tak jsem ho nestačil zachytit, upadl na zem, ani nic neříkal. Vzal jsem ho za ruku a nějací lidé ho chytli za druhou ruku a za nohy. Někdo volal, že je třeba ho odvézt do nemocnice a tak jsme ho táhli k automobilu, který v ulici stál. Ten automobil stál u chodníku před obchodem se starožitnostmi, měl otevřené dveře a byl otočen směrem k Staroměstskému náměstí. Stál u něj nějaký muž, oblečen v oblek a bílou košili. Naložili jsme toho kluka do auta a on odjel ...

—Zdeněk Kubík, protokol z vyšetřování smrti Františka Kohouta, [1]

František Kohout utrpěl devastující zranění mozku a byl odvezen co nejrychleji ochotným řidičem do nemocnice Na Františku, ale zdejší lékařská pomoc (okamžitá operace)[1] již byla marná.[7][1] Policie během svého vyšetřování objevila stanoviště střelce.[1] Dokonce bylo nalezeno i několik vystřelených nábojnic ze samopalu.[1] Navíc byla k dispozici i střela vyjmutá při pitvě z hlavy oběti.[1] Tehdejší velitel zásahu nevydal pokyn k palbě, jednalo se nejspíše o vlastní iniciativu střelce / střelců, jehož / jejichž identita nebyla ani tehdy ani později odhalena.[4] [p 4]

Pamětní deskaEditovat

Jméno Františka Kohouta připomíná pamětní deska,[2] která vznikla díky občanskému spolku „Pomníky obětem bezpráví“ v rámci iniciativy „Srpen 1969“[7] a projektu „Černé šeříky“.[4] [p 5] Iniciátorem projektu byl předseda[7] spolku „Pomníky obětem bezpráví“ – historik a genealog Lukáš Cvrček.[4][7] Pamětní deska byla financována členy spolku „Pomníky obětem bezpráví“ z darů soukromých osob.[4] [p 6]

Pamětní deska se nachází na fasádě (vnější zdi) Grand Hotelu Bohemia[8][2] [p 7] Byla slavnostně odhalena dne 21. srpna 2019[2] za přítomnosti starosty Pavla Čižinského, radních a dalších zástupců radnice Prahy 1.[7]

Autorem výtvarného návrhu pamětní desky je sochař Jakub Grec,[2] který (bez nároku na honorář) desku vytvořil a rovněž zajistil její instalaci.[7] Horní část pamětní desky je tvořena betonovým reliéfem.[7][2] Ten znázorňuje motiv pražské dlažby.[7][2] Kompaktní povrch dlažby je narušen dvěma chybějícími dlažebními kostkami, které symbolizují dva zbytečně zmařené mladé lidské životy.[7][2] (Deska je společná jak pro Františka Kohouta, tak i pro Vladimíra Krubu.)[7][2] Dolní část pamětní desky doplňuje kovová tabulka s českým a anglickým textem.[7]

  • Český text na pamětní desce: Vladimír Kruba / František Kohout / byli v těchto místech 20. srpna 1969 / zastřeleni příslušníky komunistických / Lidových milicí během potlačování protestů / proti sovětské okupaci Československa[7][2]
  • Anglický text na pamětní desce: Vladimír Kruba / František Kohout / were shot dead by members of the Communist / security forces during the suppression / of protests against the Soviet occupation / of Czechoslovakia on August 20–th, 1969[8][2]

OceněníEditovat

V roce 2009 mu byla in memoriam udělena Cena Václava Bendy.[9] Medaile zůstala uložena v Ústavu pro studium totalitních režimů, protože se nepodařilo vyhledat žádného z příbuzných Františka Kohouta ani nikoho z jeho přátel či známých.[9][1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V srpnu roku 1969 si tehdy připomínali první výročí okupace desítky tisíc lidí a to nejen v Praze, ale také v Brně, Liberci, Bratislavě, Ústí nad Labem a dalších městech.[4] Proti demonstrantům bylo nasazeno (kromě jednotek vojenské bezpečnosti a oddílů ministerstva vnitra) také asi 27 tisíc příslušníků Lidových milicí a 20 tisíc vojáků. Zadrženo bylo celkem asi 2400 lidí.[4]
  2. Podle bádání historiků v archivech (rok 2019) bylo dokumentováno, že v souvislosti s nasazením příslušníků SNB, Lidových milic, pohraničníků a vojáků proti demonstracím v srpnu roku 1969 zahynulo nejméně sedm lidí, tedy o 2 více, než se uvádí v oficiálních statistikách.[5]
  3. Podle zjištění historiků (rok 2019) byl počet zraněných lidí v srpnu 1969 rovněž vyšší, než se dosud uvádělo (31 lidí).[5] Střelba (především ozbrojených příslušníků Lidových milic) zranila v Brně 29 osob a v Praze 21 osob.[5]
  4. V reakci na zprávu o zastřelení Františka Kohouta a Vladimíra Kruby v Praze se dne 21. srpna 1969 kolem poledne (kolem 11:30)[1] pokusil demonstrativně upálit v Brně na třídě Obránců míru (dnes – 2019 – Joštova ulice) devatenáctiletý Jan Polášek, který byl ale kolemjdoucími občany včas uhašen (přežil s popáleninami na 40 procentech těla).[7] Po potlačení srpnových demonstrací byl Jan Polášek v komunistickém tisku označen za „charakteristického extrémistu“.[1] Jeho čin byl policií interpretován jako „signál k činnosti a aktivnímu vystoupení protisocialistických živlů proti příslušníkům bezpečnosti“.[1]
  5. Šeříky upomínají na květiny, kterými Češi vítali sovětskou Rudou armádu v květnu roku 1945.[4] Jejich zčernání symbolizuje změnu kladného postoje české společnosti k Sovětskému svazu po srpnové okupaci Československa v roce 1968.[4]
  6. Spolek „Pomníky obětem bezpráví“ hodlá postupně vytvořit pamětní desky věnované všem československým obětem, kteří zahynuli vinou okupačních vojáků v letech 1968 až 1991. (Řádově se jedná o stovky lidí po celém území bývalého Československa.)[7]
  7. Na adrese: Králodvorská 652/4, 110 00 Praha – Staré Město, na rohu ulic Rybná a Králodvorská, GPS souřadnice: GPS: 50°5'15.898"N, 14°25'35.439"E, 50.0877494N, 14.4265108E.[8][2]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t CVRČEK, Lukáš. Oběti potlačení protiokupačních protestů v srpnu 1969 – Vladimír Kruba (narozen 12. července 1950; zemřel 20. srpna 1969) [online]. www srpen1969 cz, 2015-08-16 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l CHURAVÝ, Mojmír, Ing.; PETRÁŠOVÁ, Brigita. Pamětní deska Vladimír Kruba a František Kohout [online]. Umístění: Praha 1, Králodvorská 652/4, roh ulic Rybná a Králodvorská, vnější zeď Grand Hotelu Bohemia; Souřadnice: N50°5'15.9 E14°25'35.43: Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2019-09-21 [cit. 2019-10-15]. Pamětní deska byla slavnostně odhalena 21. srpna 2019. Jejím autorem je sochař Jakub Grec. Součástí desky je i betonový plastický reliéf dlažby, který dvěma chybějícími kostkami symbolizuje dva zmařené mladé lidské životy. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Protesty v srpnu 1969 režim krvavě potlačil. V Praze a Brně na ulicích umírali lidé [online]. ct24 ceska televize cz, 2019-08-20 [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h Uctění památky – V Praze byla odhalena pamětní deska zastřeleným z roku 1969 [online]. www tyden cz, 2019-08-21 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  5. a b c Sedm mrtvých. Srpen 1969 má víc obětí, než se dosud vědělo [online]. www euro cz, 2019-08-19 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  6. Zastřelili je při útěku: Praha 1 vyvěsila pamětní desku zabitým mladíkům v srpnu 1969 [online]. www blesk cz, 2019-08-21 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n Dva demonstranti zastřelení v srpnu 1969 mají v Praze 1 novou pamětní desku [online]. www prazsky patriot cz, 2019-08-21 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  8. a b c Praha 1 – Pamětní deska Vladimíru Krubovi a Františku Kohoutovi [online]. www pametni mista usd cas cz [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  9. a b Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2009 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2009 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat