Wikipedie

František Hejzlar

Narozen 23.5.1843 v Bělovsi, zemřel 18.11.1899 v Praze. PhDr., chemik, středoškolský profesor, literatura z oboru chemie.

František Hejzlar (23. května 1843 Běloves u Náchoda[1] – 18. listopadu 1899 Praha-Nové Město[2]) byl český středoškolský profesor matematiky, fyziky a chemie. Vyučoval na gymnáziích v Litomyšli, Třebíči a Hradci Králové, později působil jako školní inspektor. Popularizoval přírodní vědy pořádáním přednášek. Modernizoval výuku chemie důrazem na pokusy a pozorování. Byl vzpomínán jako výborný pedagog.

František Hejzlar
Narození23. května 1843
Běloves
Úmrtí18. listopadu 1899 (ve věku 56 let)
Nové Město
Povoláníchemik, středoškolský učitel, fyzik, matematik, učitel, školní inspektor a popularizátor vědy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se 23. května 1843 v Bělovsi (nyní část Náchoda) č. 76 jako syn rolníka.[1] Vystudoval nižší gymnázium v Broumově a vyšší v Hradci Králové.[3] Jako student podnikl o prázdninách cestu přes Prešpurk a Bělehrad až do rumunského Galați, přičemž se živil prací a doučováním.[3] Maturoval roku 1863, pak studoval matematiku na pražské filosofické fakultě.[4] Na přelomu let 1865–66 vykládal v pražském Spolku pro volné přednášky z mathematiky a fyziky o kvadratuře a rektifikaci.[5] Roku 1871 získal dodatečně doktorský titul.[3]

Pracoval nejprve jako vychovatel u hraběte Morice Rummerskircha ve Větrném Jeníkově.[3] V roce 1867 byl společně s historikem A. Sedláčkem přijat jako suplent na gymnáziu v Litomyšli,[6] odkud se roku 1870 přesunul do Třebíče.[3][7] V říjnu 1871 byl ze suplenta povýšen na skutečného učitele.[8] V Třebíči byl chválen jako vzdělaný člověk a osvědčený národovec, který podporoval místní kulturní život poutavými přednáškami.[9] Přednášel například o teple (1872),[9] o „základních pravdách elektřiny, vzniklé třením a dotýkáním“ (1873),[10] o elektřině a magnetismu (1874),[11] ale i o Josefu Jungmannovi (1873).[12] Třebíčský učitelský spolek ho jmenoval čestným členem.[3] V roce 1872 se také připojil k petici za práva českého jazyka na pražské univerzitě.[13] Účastnil se i činnosti Jednoty českých matematiků (1870 přispívající člen,[14] 1871 dopisující člen[15] a 1873 znovu dopisující člen).[16]

Roku 1875 byl přeložen na gymnázium v Hradci Králové.[17] Tam byl pověstný jako výborný pedagog, který žil svým zaměstnáním. Na hodiny byl vždy pečlivě připraven, vykládal zpaměti a poutavě.[18] Razil zásadu, že v jeho předmětech musí učivo zvládnout každý.[19] Podle vzpomínek pamětníků u něj studenti činili největší pokroky v nejtěžších předmětech, jakými byla matematika a fyzika.[19] Do výuky fyziky a chemie zavedl provádění pokusů.[19][20] Snažil se být dokonalý v každém ohledu, vždy byl také dobře oblečen podle panující módy.[19] Organizoval studentské plesy a výlety.[19] Díky pedagogickým schopnostem i osobním vlastnostem byl oblíbený mezi studenty a absolventi na něj rádi vzpomínali.[19]

Z jeho hradeckého působení se tradovala historka, kdy mu do třídy nečekaně vstoupil školní inspektor Václav Jandečka, právě když s jedním ze slabších žáků procvičoval u tabule maturitní úlohu z matematiky. Zatímco se Hejzlar vítal u dveří s inspektorem, dal jeden ze studentů (Ladislav Klumpar, syn ředitele a pozdější advokát) nenápadné gesto, zkoušený student se tiše vrátil do lavice, k tabuli vklouzl nejlepší matematik ve třídě a inspektor pak mohl spokojeně pozorovat výsledky Hejzlarovy výuky. Prvnímu ze studentů to ale zadarmo neprošlo, příští hodinu musel stejně celý příklad spočítat.[19]

Nadále přednášel, například v hradecké Besedě (1879)[21] a dokonce na pražském sjezdu lékařů a přírodovědců (1882, didaktické poznámky k fyzice a astronomii).[22]

Roku 1883 byl jmenován okresním školním dozorcem (inspektorem) v Kolíně[23] a o tři roky později zemským školním inspektorem[24] (radou).[25] Nedlouho poté byl kolínským učitelským spolkem „Komenský“ zvolen čestným členem.[26] V nové funkci mimo jiné přivítal ministra školství Paula Gautsche na pražském učitelském ústavu (1886),[27] podílel se na úpravách vzorů písma vyvolaných zdravotními ohledy (1891),[28] předsedal maturitám (např. 1890 v Kutné Hoře[29] a 1891 v Soběslavi[30]) a především se prosazoval reformu měšťanských škol.[20]

V létě 1899 odešel ze zdravotních důvodů do výslužby[19] a 18. listopadu 1899 zemřel v pražském sanatoriu dr. Josefa Skrbka[31] (čp. 521-II, tj. Kateřinská 521/19, Praha 2) na rakovinu močového měchýře.[2] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Dílo editovat

Byl autorem studií a učebnic:[32]

  • O křivce zápalové (1874)
  • O prvních deskách logarithmických (1874)
  • Chemie zkušebná pro čtvrtou školu gymnasií a realných gymnasií (1880, spoluautor: Mikuláš Hofmann). Byla to první česká učebnice chemie, v níž se vyučovalo na základě pokusů, pozorování a zkušeností.[3] Vyšla také v němčině jako Chemie für die 4. Classe der Gymnasien und Realgymnasien (1881)
  • Fysika pro ústavy učitelské (1896, rovněž s M. Hofmannem)

Rodina editovat

  • 12. ledna 1868 se v Hradci Králové oženil s 21letou Marií Peřinovou[33] (1847–1907),[34][35] dcerou tamního tehdy již zemřelého mydláře,[33] s níž se seznámil za studií.[19] Prožili spolu šťastné manželství.[19] Měli dvě dcery:[35]
    • Milena (1874–1913) se provdala za univerzitního profesora Jana Jesenského[36] (1870–1947). Jejich dcera Milena Jesenská[36] (1896–1944) se proslavila jako novinářka a spisovatelka.
    • Marie (1876–??) pravděpodobně pracovala jako učitelka v Praze.[37]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených Běloves, sign. 06-25, ukn 6450, s. 17
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. Z12, s. 195
  3. ↑ a b c d e f g Hejzlar František. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Svazek 11. S. 41.
  4. ↑ Úmrtí zemského inspektora dra. Františka Hejzlara. Národní listy. 1899-11-21, roč. 39, čís. 323, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  5. ↑ Spolek pro volné přednášky z mathematiky a fysiky. Národní listy. 1866-02-07, roč. 6, čís. 37, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  6. ↑ SEDLÁČEK, August. Paměti z mého života. Písek: Theodor Kopecký, 1924. 271 s. Dostupné online. Kapitola IV. V učitelském úřadě, s. 56. 
  7. ↑ ŠTĚPÁNEK, Josef. Dějiny c.k. vyššího gymnasia v Litomyšli. Litomyšl: Město Litomyšl, 1894. 325 s. Dostupné online. Kapitola Seznam profesorův a učitelů, s. 143. 
  8. ↑ Jmenování. Moravská orlice. 1871-10-04, roč. 9, čís. 226, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  9. ↑ a b Z Třebíče. Moravská orlice. 1872-03-09, roč. 10, čís. 56, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  10. ↑ ZEMAN, František Antonín. Jednoty učitelské a jejich působení roku 1872–73. Učitelský kalendář na rok 1874. 1874, roč. 5, čís. 1, s. 50. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  11. ↑ Moravská orlice. 1874-12-06, roč. 12, čís. 281, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  12. ↑ Měšťanská beseda v Třebíči. Moravská orlice. 1873-07-17, roč. 11, čís. 162, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  13. ↑ K petici za provedení práva jazyka českého na universitě pražské. Národní listy. 1872-08-07, roč. 12, čís. 216, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  14. ↑ Z jednoty českých matematiků. Národní listy. 1870-10-19, roč. 10, čís. 285, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  15. ↑ Z jednoty českých mathematiků. Národní listy. 1871-11-21, roč. 11, čís. 320, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  16. ↑ Z jednoty českých mathematiků. Národní listy. 1873-11-11, roč. 13, čís. 310, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  17. ↑ Osobní zprávy. Pražský denník. 1875-03-19, roč. 10, čís. 64, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  18. ↑ TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. Nové rovy. Osvěta. 1899-11-21, roč. 30, čís. 1, s. 84. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  19. ↑ a b c d e f g h i j ŘEZNÍČEK, Vácslav. Královéhradecké vzpomínky XI. Obnova. 1899-11-21, roč. 10, čís. 21, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  20. ↑ a b PEPRNÝ, Ladislav. Dr. František Hejzlar. In: VILÍM, Jan. Národní album. Praha: J. R. Vilímek, 1899. Dostupné online. S. 224.
  21. ↑ Z besedy v Hradci Králové. Národní listy. 1873-11-11, roč. 19, čís. 299, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  22. ↑ THOMAYER, Josef. Oznamovatel druhého sjezdu lékařův a přírodozpytcův českých v Praze roku 1882. Praha: Výbor sjezdu lékařův a přírodozpytcův českých, 1882. 8 s. Dostupné online. Kapitola IV. Odbor paedagogický, s. 4. 
  23. ↑ Osobní zprávy. Pražský denník. 1883-07-05, roč. 18, čís. 151, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  24. ↑ Inspektor Hejzlar. — Německé lkání a štvaní. Národní politika. 1886-04-30, roč. 4, čís. 119 (odpolední), s. 1. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  25. ↑ Telegrafické zprávy. Z Vídně. Národní listy. 1886-04-29, roč. 26, čís. 118, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  26. ↑ Kolínská jednota učit. „Komenský“. Beseda učitelská. 1886-06-24, roč. 18, čís. 26, s. 368. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  27. ↑ Ministr vyučování šl. Gautsch. Národní listy. 1886-07-08, roč. 26, čís. 187, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  28. ↑ Důležitá novina rodičům a učitelům. Národní listy. 1891-05-06, roč. 31, čís. 124, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  29. ↑ Učitelské a školské zprávy. Národní listy. 1890-08-09, roč. 30, čís. 218, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  30. ↑ Učitelské a školské zprávy. Národní listy. 1891-07-14, roč. 31, čís. 191, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  31. ↑ Dr. František Hejzlar †. Národní listy. 1899-11-19, roč. 17, čís. 321, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  32. ↑ Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR
  33. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika oddaných Hradec Králové, sign. 51-3509, ukn 3059, s. 367
  34. ↑ Marie Hejzlarová roz. Peřinova (parte). Národní politika. 1907-09-22, roč. 25, čís. 262, s. 16. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. 
  35. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 24 • 1843 • Hejzlar, František
  36. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 242 • 1870 • Jesenský, Jan
  37. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 170, obraz 896

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Hejzlar&oldid=22347139“