František Antonín I. z Thun-Hohensteinu
František Antonín I. hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Franz Anton I. Graf von Thun-Hohenstein, 3. října 1786, Praha - 18. ledna 1873, Děčín) byl česko-rakouský šlechtic z významného rodu Thun-Hohensteinů, humanista.
| František Antonín I. z Thun-Hohensteinu | |
|---|---|
,_pic01_(cropped).jpg) | |
| Narození | 3. října 1786 Praha |
| Úmrtí | 18. ledna 1873 (ve věku 86 let) Děčín |
| Místo pohřbení | Hrobka Thun-Hohensteinů v Děčíně-Chrástu |
| Choť | Terezie z Brühlu |
| Děti | František Antonín II. z Thun-Hohensteinu Bedřich František z Thun-Hohensteinu Leopold Lev z Thun-Hohensteinu Anna Maria Lumbe |
| Rodiče | Václav Josef z Thun-Hohensteinu a Marie Anna Libštejnská z Kolovrat[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako syn c.k. polního podmaršálka a velitele pražské posádky a zemského velitele v Čechách, Václava Josefa z Thun-Hohensteinu (1737–1796) a jeho manželky Marie Anny rozené hraběnky Libštejnské z Kolovrat (1750–1828), dámou Řádu hvězdového kříže a jediné dcery Jana Vincence Libštejnského z Kolovrat (1722–1750).
Otec zemřel, kdy bylo Františku Antonínovi deset let. Když o dva roky později zemřel také jeho starší bratr Josef Václav, stal se dědicem rozsáhlých majetků včetně děčínského panství, kde prožil většinu mládí. O jeho vzdělání se starala matka v Praze a v Chlumci pod vedením irského duchovního abbé Glancyho.
Poté strávil delší čas cestováním, mj. po Anglii. Po svém návratu vstoupil v roce 1807 do armády, kterou avšak již následujícího roku opustil, neboť jako plnoletý chtěl převzít správu rodového majetku a ještě téhož roku se oženil. Po opětovném vypuknutí války v roce 1809 byl znovu povolán do armády jako pobočník v bitvách u Aspernu a Wagramu. V hodnosti nadporučíka se vrátil ke správě svého majetku.
V roce 1831 se s celou rodinou vydal na dvouletou cestu po Anglii, Francii a severní Itálii a poté v roce 1839 na cestu do Haagu, kde jeho syn Bedřich František působil jako ataše císařského velvyslance.
Správa majetků editovat
Své statky hrabě spravoval s velkou péčí a zodpovědností a postupně vybudoval prosperující hospodářství. Usiloval o maximální výnosy z půdy a podniků, ale také o celkově lepší hospodaření a blaho svých poddaných, které všemožně podporoval. Podporoval labskou plavbu, vybudoval kvalitní cesty a další komunikační prostředky, včetně poštovny v Podmoklech v roce 1832.
Dbal také o rozvoj výkonné státní služby na svých panstvích, reguloval platy svých úředníků v penězích a naturáliích, v roce 1854 založil vlastní penzijní ústav a schopným mladým mužům poskytl prostředky k vědeckému vzdělání v oboru zemědělství a následně je odpovídajícím způsobem zaměstnal na svých panstvích, např. František Horský nebo Antonín Emanuel Komers.
Značné prostředky hrabě vynakládal na výstavbu továren a průmyslových institucí, např. výstavba mlýna v Děčíně, přestavba velkého pivovaru v Podmoklech, cukrovaru v Peruci, výstavba továrny na lihoviny a likéry v Podmoklech. Velkými částkami přispěl také do zakládajícího kapitálu přádelny lnu v Bynově, která byla postavena v roce 1865 a měla především podporovat plátenictví v nižších polohách severních Čech.
Hrabě František Antonín I. z Thun-Hohensteinu zemřel v Děčíně 18. ledna 1873.
Reference editovat
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
Externí odkazy editovat
- BLKÖ:Thun-Hohenstein, Franz Anton I. Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. (německy)
