Otevřít hlavní menu

Franta Anýž

český designer, medailér a podnikatel

Franta (František) Anýž (1. února 1876 Nová Ves (Zaječov)[1]8. října 1934 Tatranská Polianka, tehdy Československo) byl český řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů (včetně šperkůsvítidel), cizelér, medailérpodnikatel.

Franta Anýž
František Anýž
František Anýž
Narození 1. února 1876
Nová Ves (Zaječov)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. října 1934 (ve věku 58 let)
Tatranská Polianka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí endocrine system disease
Povolání sochař
Podpis Franta Anýž - signum.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Franta Anýž je mj. autorem mosazných prvků hlavního oltáře kostela svatého Cyrila a MetodějeOlomouci

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v Nové VsiRokycan jako nejstarší z osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Pokřtěn byl na faře ve Svaté Dobrotivé (dnes místní část Zaječova)[2]. Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v železárnách v Komárově u Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na Umělecko-průmyslové školePraze, kde studoval v letech 18921899, nejdříve v ateliéru profesora Celdy Kloučka, Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z kovu u Emanuela Nováka.

Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v Paříži. Roku 1901 se oženil s Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha, která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V letech 1896 - 1900 Anýž bydlel v Rokycanech, kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s železárnou v Komárově. V roce 1902 se spolužákem Prokopem Nováčkem založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze - Holešovicích v ulici U Průhonu 34. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Roku 1912 přistavěl rodinný dům. Měl dva syny, starší ing. Jaroslav Anýž (* 1902) pracoval v otcově podniku, mladší František (* 1903) zprvu také. Své rané práce publikoval tiskem ve školním albu Umprum. Po roce 1918 převážila realizace soch a dekorativních předmětů podle cizích návrhů. V letech 18961913 byl Anýž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[3] Anýž byl roku 1915 odveden jako voják na ruskou frontu, v zajetí se kromě jiných onemocnění nakazil malárií. Trpěl zřejmě Graves-Basedowovou chorobou.

Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovna Zukov byla v provozu až do 70. let 20. století.

DíloEditovat

Anýžova umělecká a reprodukční práce zahrnovala jak bronzové pomníky, tak mosazné a železné mříže, osvětlovadla, kování. Je zastoupena v mnoha muzejních sbírkách (UPM Praha, NM, MhMP, GhMP, NG).

monumentální práce - sochy a pomníky (prováděcí práce)Editovat

  • Odlitek sochy Ukřižovaného Krista na vrcholu Mohyly míruSlavkova
  • Socha generála M. R. Štefánika se lvem a čsl. státním znakem pro Bratislavu
  • Pomník prezidenta Wilsona pro Prahu (1928), zničen nacisty 1941, replika obnovena 2008
  • Model pomníku Jana Žižky, návrh Bohuslav Schnirch, 1880
  • Stříbrné a mosazné doplňky oltářů, svícny a kalichy pro Svatovítskou katedrálu (např. svatostánek ve Svatováclavské kapli)
  • kovové mříže a svítidla ve Francouzské kavárně Obecního domu v Praze
  • kovové prvky v interiérech paláce Adria v Praze.
  • kovové prvky v interiérech zámku Rýchory
  • kovové prvky hlavního oltáře kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci

drobné formátyEditovat

  • reliéfní desky a plakety podle návrhů Stanislava Suchardy, Franty Úprky, Bohumila Kafky či Františka Bílka
  • svítidla, lampy, často podle návrhů manželky Pavlíny Anýžové
  • novoročenky, upomínkové předměty a odznaky na všesokolské slety, často dle návrhů Stanislava Suchardy
  • stylově secesní šperky, často s českými granáty
  • příbory a psací soupravy

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Svaté Dobrotivá
  2. Archiv hl.m. Prahy, Soupis domovských příslušníků města Prahy z let 1830-1918
  3. Seznam členů SVU Mánes

LiteraturaEditovat

  • Franta Anýž, katalog výstavy, Alena Křížová, Jana Omar a Jana Pauly (eds.). Obecní dům Praha 2004

Externí odkazyEditovat