Otevřít hlavní menu

Fran Saleški Finžgar (9. února 1871, Doslovče2. června 1962, Lublaň) byl slovinský kněz, spisovatel, dramatik a překladatel.

Fran Saleški Finžgar
Narození 9. února 1871
Doslovče
Úmrtí 2. června 1962 (ve věku 91 let)
Lublaň
Místo pohřbení Centralno pokopališče Žale, Ljubljana
Pseudonym Basnigoj
Povolání jazykovědec, básník, spisovatel, katolický kněz, překladatel, autor dětské literatury, dramatik a editor
Národnost slovinská
Alma mater Univerzita v Lublani
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve slovinské literatuře je důležitým a slavným především díky svým delším i kratším povídkám o venkovském a městském životu; psal také lidové hry. Jeho díla byla určena jak pro mladou, tak pro starší populaci.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Spisovatel se narodil v Doslovčah, vesnici pod Stolom v Goreňsku v rodině chudého chalupníka. Jako malý chlapec vyrůstal doma za účasti otcovské moudrosti, šibalství a při hrách s vesnickými dětmi. Bezstarostnosti bylo konec, když musel nastoupit do jednotřídní školy v Breznici. Protože právě tam přitáhl učitelovu a farářovu pozornost, přesvědčili otce, aby ho později poslal do 3. třídy základní školy v Radovljici. Naučil se tam německý jazyk. Ačkoli většinu svého času trávil na pastvinách, prospíval s vyznamenáním. Po dokončení základní školy doma a později v Radovljici začal od roku 1882 do roku 1891 navštěvovat gymnázium v Lublani. Na gymnáziu pocítil posměch ostatních dětí, z tohoto důvodu začal poprvé trpět těžkou vnitřní krizí. Ty byly později během jeho života několikrát přítomny. První ročník musel opakovat, avšak potíže, které měl na začátku, překonal a roku 1891 s vyznamenáním odmaturoval. Dále pokračoval v bohosloveckém semináři Lublaň. Vysvěcen byl roku 1894. Jako kněz působil v Bohinji, na Jesenici, Kočevji, v Idrii, Sori a jinde. Jeho posledním pracovním místem se roku 1918 stalo Trnovo při Lublani. Zde byl roku 1936 pensionován, avšak stále velmi aktivně pracoval jako kněz a spisovatel. Do konce života pobýval v Lublani, v domě na Koleziji, který byl navržen architektem Jožem Plečnikem. Když byl Finžgar knězem v Trnové, byli s Plečnikem sousedy. Finžgar Plečnika také požádal o obnovu kostela Trnovo ve dvacátých letech dvacátého století. Ulice, kde se nachází dům Finžgara, se dnes jmenuje Finžgarjeva ulica. Byl také politicky činný. Velice blízcí mu byli Janez Evangelist Krek a Ivan Cankar.

Literární činnostEditovat

Pro Finžgarova díla je typické, že jsou úzce spojena s jeho životem. Díky úzkému spojení s venkovským obyvatelstvem vznikly plnokrevné literární výtvory.

Na počátku literární kariéry psal Finžgar také básně, které později opustil. Pokračoval s povídkami z venkovského a měšťanského života. V opravdu nejznámějším díle Pod svobodnim soncem s podtitulem Povest davnich dedov (1906 – 1907) zobrazil bitvu mezi Slovany (v díle jsou pojmenováni Sloveni) a Byzancí. Má napínavý a rozsáhlý příběh, který povzbuzuje národ. Za první světové války vznikla válečná kronika Prerokovana, která obsahuje povídky Boji, Prerokbe zore, Kronika gospoda Urbana a jiné.

Finžgara velice proslavily jeho lidové pověsti, ve kterých vytvořil svět, který znal z mládí (pověsti Strici, Dekla Ančka, Beli ženin). Jeho lidové hry vycházejí z tohoto tematického rámce (Divji lovec, Veriga, Rozvalina življenja). Vzpomínky na mládí představil v díle Leta mojega popotovanja (1957). Dále v mládí psal: Študent naj bo, Gospod Hudournik, Makalonca), v jeho dílech je vidět tendence k mateřství.

Vybraná dílaEditovat

  • cestopis Iz veselih časov (1890)
  • drama Na Gosposvetskem polju (1891)
  • govor Arboretum (1891)
  • povídka Francetov France (1892)
  • pověst Gozdarjev sin (1893)
  • novela Zaroka opolnoči (1894)
  • venkovská pověst Stara in nova hiša (1898)
  • povídka Deteljica (1899)
  • povídka Kvišku (1899)
  • cestopis Oranže in citrone (1900)
  • pověst Srečala sta se (1905)
  • autobiografická pověst Študent naj bo (1909)
  • novela Sama (1912)
  • pověst Dekla Anča (1913)
  • cyklus Prerokovana (1915)
  • autobiografická novela Konjička bom kupil (1915)
  • novela Boji (1916)
  • Kronika gospoda Urbana (1917)
  • povídka Golobova njiva (1918)
  • povídka Slike brez okvirja (1918)
  • povídka Polom (1919)
  • cyklus tří příběhů Pisarna (1923)
  • novela Beli ženin (1924)
  • cestopis Prek poljskih polj (1931)
  • sociální povídka Sibirija (1935)
  • novela Tale naš Jaka (1937)
  • alegorie Makalonca (1944)
  • lidové vyprávění Gostač Matevž (1953)
  • novela Na dopustu (1958)

PřekladyEditovat

Překládal z němčiny (Peter Rosegger). V roce 1928 byl přeložen do češtiny romám Pod svobodným sluncem

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fran Saleški Finžgar na slovinské Wikipedii.