Otevřít hlavní menu
Fly June 2008-2.jpg

Foréze je transport organismu pomocí hostitele (jiného organismu), který forontovi slouží jako dopravní prostředek.

Obsah

ÚvodEditovat

Foront (ten, co se nechá vozit) se většinou snaží přemístit do vhodnější lokality, než na jaké je teď, např. kvůli potravě. Někdy ale zůstává s hostitelem trvale a využívá stejné zdroje potravy (krade mu ji), pak se jedná o kleptoparazitismus. Existuje předpoklad, že foréze je předstupněm obligátního (úplného) parazitismu, tedy že se z foréze vyvinul pevný vztah parazit – hostitel. Foront bývá obvykle menší než přepravitel a přichycuje se na něj pomocí různých orgánů – drápů, chelicer, přísavek atd. Forézi najdeme často u členovců.

Foréze u hlístic (Nematoda)Editovat

Heterakis gallinarum je běžný parazit patřící do nadčeledi Heterakoidea, což jsou střevní paraziti teplokrevných obratlovců, plazů a obojživelníků. Jeho vajíčka nebo larvy se nechávají přenášet žížalami. Další zástupce ze stejné nadčeledi je Ascaridia galli, který používá k forézi kroužkovce.

Hlístice z řádu Rhabditida si pro přenos vytvoří speciální larvální stadium – „dauer larvu“. Tyto hlístice žijí v hromádkách trusu na pastvinách, což je bohatý životní prostor i pro mnoho dalších druhů živočichů. Trus je ale jen dočasný habitat, po nějaké době začne vysychat a rozpadat se, což pro většinu organismů není problém – prostě se jen přemístí do jiné hromádky. Pro hlístice ovšem ztráta habitatu spojená s nutností migrace problémem je. Vytvoří tedy speciální (vyschnutí odolné) stadium – „dauer larvu“. Jedná se o 3. larvální stadium, které si ale ponechá kutikulu z 2. larválního stadia, zastaví svůj vývoj a je tak schopno přežít nepříznivé podmínky. Tato larva reaguje na stimuly z okolí a tak, když se ocitne v blízkosti brouka Aphodius fimentarius (který také žije v hnoji), přichytí se na něj a je transportována do čerstvé hromádky hnoje.

Foréze u hmyzu (Insecta)Editovat

Všenky ze skupiny „Mallophaga“ jsou úzce vázány na svého hostitele. K přenosu z hostitele na hostitele tedy využívají buď tělesný kontakt, nebo forézi pomocí létajícího hmyzu (př. klošů nebo much).

Vši jsou sekundárně bezkřídlý hmyz z řádu Anoplura. Jsou to ektoparasité všechna stadia vší sají krev, a proto jsou vázána na své hostitele. K přenosu může dojít buď přímým kontaktem, nebo forézí. Sturnidoecus strurni je specifická veš špačků a k přenosu využívá hmyz z čeledi Hippoboscidae (klošovití). Když špaček zemře, stane se kloš pro veš buď více atraktivní, nebo méně repelentní a vši se na ní přichytí. Kloš také hledá nového hostitele a tak přenese veš s sebou. Existuje ale riziko, že si kloš najde nového hostitele jiného druhu než špačka, protože není tak hostitelsky specifická. Nicméně špačci jsou společenští ptáci žijící v hejnech, a tak je zde velká šance, že si kloš vybere nového špačka.

Hmyz je často přitahován hnízdy a norami ptáků a savců a to z několika důvodů. Nalézají tam vlhké a teplé prostředí, které může být (obzvláště v semiaridních a aridních oblastech) podmínkou jejich přežití. Dále jim tento habitat poskytuje vydatný příjem potravy, čehož využívají i pisivky (řád Psocoptera). Tento drobný hmyz využívá k přenosu po hnízdě foretickou asociaci s ptáky a savci – zavěšuje se na jejich peří nebo srst a nechává se přemisťovat. Může pak i dojít ke spojení foréze a krmení se na svých hostitelích.

Foréze u roztočů (Acarina)Editovat

Roztoči jsou velmi početní bezobratlí patřící do třídy Chelicerata – klepítkatci. Hrají důležitou roli hlavně v půdních ekosystémech, ale jsou to i dravci, fytofágové a parazité.

Roztoči a sociální včely (čmeláci)Editovat

Roztoče můžeme najít na včelích nebo čmeláčích královnách, které zakládají novou kolonii. Po jejím založení vystoupí z královny a živí se pylem a další dostupnou potravou. Např. nymfy Parasitellus fucorum byly nalezeny na královnách druhu Bombus terrestris nebo B. lapidarius. Roztoči jsou také velmi častí u tropických druhů včel.

Roztoči a mravenciEditovat

V porovnání se včelami není vztah roztočů a mravenců tak dobře prozkoumán. V mnoha případech je čistě foretický, někteří roztoči jsou sociálně parazitičtí – dožadují se od svých hostitelů potravy. Někdy je ale vztah i klasicky parazitický, např. Cilibano comato žije na mravencích a saje jejich hemolymfu.

Výběr přepravceEditovat

Mnoho roztočů využívá k přemisťování forézi, jsou tedy závislí na svých vektorech a musí na ně spoléhat. Avšak volba přepravce není pasivní, mnoho foretických stadií roztočů je schopno si svého dopravce vybrat. Roztoči jsou tedy nejspíše vybaveni senzorickými orgány uzpůsobenými k identifikaci vhodného hostitele.

K přenosu do nového hnízda je nejvýhodnější vybrat si novou královnu (u té má roztoč jistotu, že do hnízda doletí, na rozdíl od doprovodných dělnic). Samci jsou vhodní k forézi na královnu, ale jen během páření, proto jsou obecně považování za nevhodné přenašeče. Některé studie ukazují, že většina roztočů nediskriminuje samce ani samice a používá k forézi obě pohlaví stejnou mírou, avšak u samců jsou roztoči často nalézáni v genitáliích, takže při páření může dojít k přenosu na samici.[1]

ReferenceEditovat

  1. EICKWORT, George C. Associations of mites with social insects. Annual Review of Entomology. Leden 1990, čís. 35, s. 469–488. DOI:10.1146/annurev.en.35.010190.002345. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • MATTHEWS, Bernard E. An introduction to parasitology. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 192 s. ISBN 0 521 57691 1. (anglicky) 
  • SCHMID-HEMPEL, Paul. Parasites in social insects. Princeton: Princeton University Press, 1998. 410 s. ISBN 0-691-05924-1. (anglicky) 
  • LEHANE, Michael J. The biology of blood-sucking in insects. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 321 s. ISBN 0-521-83608-5. (anglicky) 
  • VOLF, Petr; HORÁK, Petr, a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9. (česky) 

Související článkyEditovat