Ferdinand de Lesseps

francouzský diplomat, stavitel Suezského kanálu

Ferdinand Marie vikomt de Lesseps (19. listopadu 18057. prosince 1894) byl francouzský diplomat a podnikatel. Proslavil se vybudováním Suezského průplavu, jeho projekt Panamského průplavu skončil neúspěchem.

Ferdinand Marie De Lesseps
Retrato de Ferdinand de Lesseps, por Felix Nadar.jpg
Narození19. listopadu 1805
Versailles
Úmrtí7. prosince 1894 (ve věku 89 let)
Guilly
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′32″ s. š., 2°23′40″ v. d.)
Guilly
BydlištěItálie
Alma materLyceum Jindřicha IV.
Povolánídiplomat a podnikatel
OceněníAlbert Medal (1870)
Marcelin Guérin Prize
velkokříž Řádu čestné legie
společník Americké akademie umění a věd
Manžel(ka)Agathe Delamalle (1837–1853)
Louise-Hélène Autard de Bragard (1869–1894)
DětiVictor de Lesseps
Jacques de Lesseps
Marie-Solange de Lesseps
Ismaël de Lesseps
RodičeMathieu de Lesseps
RodLesseps
PříbuzníAdélaïde Marie de Lesseps, Jules de Lesseps a Théodore de Lesseps (sourozenci)
Barthélemy de Lesseps (strýc z otcovy strany)
Evženie z Montijo (second cousin)
FunkceConsul General of France in Alexandria (1835–1837)
Consul General of France in Barcelona (1842–1848)
Ambassador of France to Spain (1848–1849)
38. křeslo Francouzské akademie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Předkové Ferdinanda de Lessepse od poloviny 18. století působili v diplomatických službách. Jeho otec Mathieu de Lesseps pracoval jako vyslanec v mnoha zemích, matka byla Španělka. Jeho teta, hraběnka de Montijo, byla matkou císařovny Evženie. Ferdinand se narodil ve Versailles, ale první léta prožil v Itálii, kde byl otec jako diplomat ve službách Napoleona I. Později studoval v Paříži obchodní právo, ale raději se věnoval jízdě na koni. Stal se vynikajícím jezdcem, což se mu hodilo při jeho aktivitách v severní Africe. Ferdinand de Lesseps byl v roce 1825 jmenován konzulem v Lisabonu, v roce 1827 v Tunisu a od roku 1832 byl konzulem v Alexandrii. Za svého pobytu se spřátelil se synem tamního místokrále, princem Saidem.[1] Od roku 1840 vykonával diplomatickou službu ve Španělsku. Jeho kariéra skončila v roce 1849 během diplomatické mise v Itálii, když nesouhlasil se změnou francouzské zahraniční politiky a byl obviněn ze spolupráce s nepřítelem. Uchýlil se s rodinou na svůj zámeček ve Francii.

Rodinný životEditovat

Ferdinand de Lesseps měl 17 dětí se dvěma manželkami, poslední dítě měl ve věku 78 let. S první ženou Agathe Dellamale (1819–1853), měl pět synů. V roce 1853 jej postihla tragédie v osobním životě, když manželka a jeden syn zemřeli krátce po sobě na záškrt. V šedesáti čtyřech letech se znovu oženil. Louise-Hélène Autard de Bragard (1848-1909) pocházela z ostrova Mauricius a v době sňatku jí bylo 21 let. Za šestnáct let trvání manželství se jim narodilo 12 dětí, šest chlapců a šest děvčat.

Suezký průplavEditovat

V roce 1854 založil Všeobecnou společnost pro Suezský námořní průplav. Rakouskému odborníkovi Aloisi Negrellimu zadal vypracování projektu. V roce 1856 se stal konzulem v Káhiře a získal koncesi na stavbu průplavu od svého přítele Saída Paši, který se stal místokrálem Egypta. Lesseps přilákal řadu investorů z celého světa a shromáždil značné finanční prostředky. Stavbu podpořili také císař Napoleon III. a císařovna Evženie.

Kanál byl otevřen po 11 letech stavby, kterou provázely mnohé potíže, v roce 1869. Stal se z něj „slavný a bohatý“ muž. Byl jmenován členem francouzské Akademie, stal se předsedou pařížské Geografické společnosti.[1] Mohl se uchýlit do ústraní, a užívat si stáří.

Panamský průplavEditovat

V roce 1880 ve věku 75 letech zahájil projekt Panamského průplavu, spojení Tichého a Atlantského oceánu v Panamě. Podle Lessepsových plánů měl být průplav na úrovni mořské hladiny. Obrovské potíže znemožňovaly výstavbu podle původní koncepce. Šlo zejména o velké sesuvy půdy po tropických deštích a epidemii malárie (způsobené komáry), na kterou umíralo mnoho dělníků. O devět let později, v roce 1889 skončil francouzský projekt v Panamě nezdarem a finančním krachem. V tzv. Panamské aféře byl Lesseps postaven před soud a odsouzen za zpronevěru na pět let do vězení. Vzhledem k vysokému věku nemusel trest nastoupit.[1] Průplav dokončili až později Američané, kteří zvolili variantu se zdymadly.

Lesseps zemřel v roce 1894 na svém zámečku La Chesnaye, v Guilly. Jeho tělo bylo převezeno vlakem do Paříže, kde byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově Père-Lachaise.

FotogalerieEditovat


ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand de Lesseps na francouzské Wikipedii.

  1. a b c CODR, MIlan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 4. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Ferdinand de Lesseps, s. 84–88. 

Externí odkazyEditovat