Faeton žlutozobý
Faeton žlutozobý (Phaethon lepturus) je mořský pták z čeledi faetonovití. Jedná se o nejmenšího a nejběžněji se vyskytujícího faetona.[2]
 Faeton žlutozobý | |
|---|---|
_(cropped).jpg) Faeton žlutozobý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | faetoni (Phaethontiformes) |
| Čeleď | faetonovití (Phaethontidae) |
| Rod | faeton (Phaethon) |
| Binomické jméno | |
| Phaethon lepturus Daudin, 1802 | |
 Hnízdiště Zimoviště Areál rozšíření:
Hnízdiště
Zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatDruh popsal francouzský zoolog François Marie Daudin v roce 1802.[3][4] Nejbližším příbuzným faetona žlutozobého je faeton červenoocasý (Phaethon rubricauda). Tyto druhy se od sebe oddělily někdy před 4 miliony lety.[5] Rozeznává se 6 poddruhů s následujícím výskytem:[4]
- P. l. lepturus – tropický Indický oceán.
- P. l. fulvus – Velikonoční ostrov.
- P. l. dorotheae – tropický západní Pacifik.
- P. l. catesbyi – Bermudy a Karibik.
- P. l. ascensionis – Ascension a Fernando de Noronha.
- P. l. europae – Europa.
Popis
editovatTento nejmenší zástupce faetonů dosahuje délky těla kolem 40 cm. Dalších 30 cm má dlouhý ocas.[6] Rozpětí křídel se pohybuje kolem 94 cm.[2] Většina opeření je bílá. Přes oko se táhne černý pásek. Částečně černé jsou i koncové ruční letky a ramenní perutě. Extra prodloužená středová ocasní pera jsou bílá nebo žlutá, jejich ostny jsou černé. Oči jsou tmavě hnědé, zobák zelenavě žlutý až oranžový, nohy bílé až namodralé, a prsty včetně blán jsou černé. Nedospělí jedinci postrádají prodloužená ocasní pera.[6]
Výskyt
editovat
Faetona žlutozobého lze nalézt napříč většinou tropických oceánů. Vyskytuje se v oblastech jižního Indického oceánu, západního a středního Pacifiku i jižního a středozápadního Atlantiku. Vzhledem k širokému geografickému rozptylu obývá řadu států. Jedná se převážně o pelagický druh, tzn. vyskytuje se hlavně na otevřeném moři, avšak v některých oblastech může zalétat i blíže k pobřeží, zvláště v případě výskytu potravy. Hnízdí na malých ostrovech na nepřístupných útesech, občas i v dutinách stromů.[7] Celková populace se odhaduje na méně než 400 000 dospělců.[8]
Biologie a chování
editovat_(2).jpg)
Na moři je tichý, v době hnízdění se projevuje skřípavými drsnými tóny i píšťalkovitým pískáním.[2] Živí se malými rybami, hlavně laetounovitými. Občas sezobne i hlavonožce nebo korýše. Většinu potravy získává vrháním se do moře z výšky kolem 20 m nad hladinou. Letounovité může ulovit i při jejich výskocích nad hladinou.[7]
K zahnízdění může dojít po celý rok. Hnízdo si nestaví, vejce jsou kladena na dno stromové dutiny či do skalní škvíry. Samice klade jen jedno bílé vejce pokryté tmavě hnědofialovými skvrnami. Rozměry vajec bývají 50×36 mm. Inkubace oběma partnery trvá kolem 41 dní. Mládě bývá zahříváno oběma partnery po dobu několika dní, načež bývá mládě ponecháno většinu dne o samotě. Rodiče se několikrát denně vrací mládě nakrmit. Mláďata vylétávají z hnízda ve věku kolem 10–15 týdnů.[6]
Ohrožení
editovatDruh je hodnocen jako málo dotčený, nicméně jeho populace je na ústupu vlivem predace invazivních živočichů. K ohrožením patří i ropné skvrny. Na Bermudách hurikány Dean (1989) a Felix (1995) zapříčinily zánik 30–50 % hnízdišť faetonů žlutozobých.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2021. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 715. (anglicky)
- ↑ LACÉPÈDE, Bernard Germain de; DAUDIN, François Marie. Histoire Naturelle par Buffon Dédiée au citoyen Lacépède, membre de l'Institut National. Příprava vydání Georges-Louis Leclerc de Buffon. Paris: P. Didot l'ainé et Firmin Didot, 1799. Dostupné online. Kapitola Tableau des sous-classes, divisions, sous-divisions, ordres et genres des oiseaux, par le Cen Lacépède; avec l'indication de toutes les espèces décrites par Buffon, et leur distribution dans chacun des genres, par F. M. Daudin, s. 197–346 [319]. (francouzsky)
- ↑ a b Kagu, Sunbittern, tropicbirds, loons, penguins. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v15.1 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KENNEDY, Martyn; SPENCER, Hamish G. Phylogenies of the Frigatebirds (Fregatidae) and Tropicbirds (Phaethonidae), two divergent groups of the traditional order Pelecaniformes, inferred from mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-04-01, roč. 31, čís. 1, s. 31–38. Dostupné online [cit. 2025-03-26]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2003.07.007. (anglicky)
- ↑ a b c Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 85. (anglicky)
- ↑ a b Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 289. (anglicky)
- ↑ a b Phaethon lepturus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22696645A163887639.en.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu faeton žlutozobý na Wikimedia Commons 
Taxon Phaethon lepturus ve Wikidruzích
