Otevřít hlavní menu

Evžen de Beauhernais, francouzsky: Eugène Rose de Beauharnais, (3. září 1781, Paříž21. února 1824, Mnichov) byl francouzským princem, italským místokrálem, dědičným frankfurtským velkovévodou, vévodou z Leuchtenberku a knížetemEichstättu.

Evžen de Beauharnais
EugeneBeau.jpg
Narození 3. září 1781
Paříž
Úmrtí 21. února 1824 (ve věku 42 let)
Mnichov
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Jesuitenkirche St. Michael (München)
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Řád württemberské koruny
Řád routové koruny
Řád Serafínů
Řád sv. Huberta
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Augusta Bavorská
Děti Amélie de Beauharnais
Joséphine de Beauharnais mladší
Auguste de Beauharnais
Maximilian de Beauharnais
Eugénie de Beauharnais
Théodolinde de Beauharnais
Rodiče Alexandre de Beauharnais a Joséphine de Beauharnais
Příbuzní Napoleon II., Stéphanie de Beauharnais, Émilie de Pellapra, Hortense de Beauharnais, Jules Barthélemy-Saint-Hilaire, Charles Léon, Alexandre Colonna-Walewski a Eugen Megerle von Mühlfeld (sourozenci)
Napoleon Bonaparte (adoptivní rodič)
Funkce member of the Sénat conservateur
Peer of France
Herzog von Leuchtenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.


RodinaEditovat

Narodil se Marii Rose de Beauharnais, rozené de Tascher de la Pagerie, a jejímu manželovi vikomtu Alexandrovi de Beauhernais. Josefína (Marie Rose) vyrostla na Martiniku jako dcera majitele cukrové plantáže a v patnácti letech byla poslána do Francie, aby se tam provdala za svého bratrance Alexandra. Alexandr byl synem martinického guvernéra, markýze de la La Ferté-Beauharnais Françoise de Beauharnais, a Marie de Chastullé. Po matčině smrti se Alexandrův otec znovu oženil s Evženií de Tascher de la Pagerie.

Manželství mezi Evženovými rodiči nebylo šťastné. Matka nakonec po klášterním vyhnanství požádala roku 1785 o rozluku a vrátila se na Martinik. Roku 1789 (počátek Francouzské revoluce) se vrátila do Paříže a její salón se stal místem schůzek poslanců Národního shromáždění, včetně jejího manžela. Během pár let se revoluce změnila v krvavou hrůzovládu, jíž padly za oběť tisíce aristokratů včetně krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty.

Evženův otec byl obžalován ze spiknutí a 23. července 1794 sťat gilotinou. Veškerý majetek "zrádce" republika zabavila. Matka tomuto osudu unikla a roku 1796 se provdala za generála Italské armády, Korsičana Napoleona Bonaparta. Na jeho přání začala používat jméno Josefína, madam Bonaparte.

ŽivotEditovat

Evžen i jeho sestra Hortensie navštěvovali přední školy v Saint-Germain. V době, kdy se jeho rodina vyrovnávala s tíživým osudem, se stal tesařským učněm. V roce 1797 se stal Napoleonovým pobočníkem. Bojoval v Egyptě, kde byl zraněn střepinou do hlavy, či v bitvě u Marenga. V roce 1804 získal povýšení na generála a byl dosazen na post velitele jízdních myslivců Císařské gardy.[1] Od tohoto roku byl také členem francouzské císařské rodiny a italským místokrálem. Roku 1806 se oženil s bavorskou princeznou Augustou (1788 – 1851). O tři roky později vedl armádu v bitvě u Sacile, kde utrpěl porážku. O dva měsíce později za asistence svého vojenského poradce Jacqua MacDonalda zvítězil v bitvě u Raabu (dnešní Győr) a následně i u Wagramu. V roce 1812 se zúčastnil tažení do Ruska, kde se vyznamenal hlavně v bitvě u Borodina a Malojaroslavce.[1]

Po Napoleonově pádu přesídlil do Mnichova. 14. listopadu 1817 mu byl bavorským králem Maxmiliánem I. udělen titul vévody z Leuchtenberka a knížete z Eichstättu. Zemřel ve věku 42 let na krvácení do mozku.[1]

PotomciEditovat

S bavorskou princeznou Augustou měl sedm dětí:

ReferenceEditovat

  1. a b c HAYTHORNTHWAITE, Philip. Napoleonovi vojevůdci 1809-1815. Praha: Grada Publishing, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1890-3. Kapitola Životopisy, s. 10-11. (čeština) 

LiteraturaEditovat

Předchůdce:
-
  Italský vicekrál
1805 - 1814
  Nástupce:
-
Předchůdce:
-
  Leuchtenberský vévoda
1817 - 1824
  Nástupce:
August