Emilia Galotti

Emilia Galotti je drama od německého autora Gottholda Ephraima Lessinga. Poprvé vyšlo roku 1772 a je zahrnováno do preroromantického dramatu. Odehrává se v Itálii. Touto hrou bylo 21. dubna 1783 slavnostně otevřeno Nosticovo divadlo (dnešní Stavovské divadlo v Praze).

První vydání dramatu

Přehled a vztahy jednotlivých postav

Postavy

• Hettore Gonzaga, princ z Guastally
• Emilia Galotti
• Odoardo a Claudia – rodiče Emilie
• Marinelli, princův komoří
• Camillo Rota, jeden z princových rádců
• Conti, malíř
• Hrabě Appiani
• Hraběnka Orsina
• Angelo, Pirrus a několik sloužících

Děj

Malíř Conti přinese princi portrét jeho družky hraběnky Orsiny, jejž si před třemi měsíci objednal. Za tu dobu již ovšem Orsinu přestal milovat a všimne si druhého portrétu, který mu Conti ukáže, na kterém je Emilie Galotti. Ačkoli ji zahlédl jen několikrát a nepochází ze šlechtického rodu, vzplanou jeho sympatie k ní.

Conti odejde a na scéně se objeví princův komoří Marinelli, jenž princi oznámí, že se plánuje již dnes svatba Emilie s hrabětem Appianim a poté se chystají opustit zemi. Marinelli tedy dostal za úkol sňatku zabránit, proto sežene Angela, který předá dalšímu sluhovi Pirrovi úkol, aby přepadl kočár s nevěstou a rodiči a zabil hraběte Appiana.

Princ neuposlechne rady komořího a neodjede na svůj letohrádek. Navštíví mši, kde vyznává lásku Emilii, ta má však strach a snaží se ho ignorovat. Zážitky pak oznámí své matce. Marinelli se ještě pokusí oznámit hraběti Appianovi princův rozkaz, aby urychleně odjel vyřešit záležitosti ohledně princova sňatku s hraběnkou Orsinou k vévodovi z Massy, Appiani však odmítne obřad odložit. Posléze je tedy vykonáno přepadení kočáru včetně vraždy hraběte. Z události je princ zděšen, ale ujímá se zachráněné Emilie a její matky.

Emiliin otec zatím přijíždí do letohrádku a v salónku se setkává s poníženou Orsinou, původní princovou družkou. Ta Marinelliho plán odhalila a předá otci dýku, aby lstivého prince zabil. Otec oznámí princi, že si přeje Emiliin odchod do kláštera, on však oponuje a svou lásku chce převézt k původnímu místu sňatku, kde mají být všichni přepadení vyslechnuti. Přestože by se neměli vyslýchaní setkat, aby nebyly ovlivněny jejich výpovědi, otec si setkání s Emilií vymůže. Ta mu oznamuje, že se prince bojí a v jeho rukách zůstat nemůže. Navrhne mu, aby ji od toho uchránil a zabil ji, což on také udělá.

Princ je celým případem zděšený a vyžene Marinelliho ze dvora.

Myšlenky díla

Drama ukazuje neomezenou moc šlechty oproti bezbrannému poddanstvu a zamýšlí se nad tím, jaké mají být skutečné hodnoty v životě a představy o morálce. Ukazuje také tehdejší vztahy mezi mužem a ženou. Dílo je označováno za vzorový příklad žánru měšťanské tragédie i za první politickou tragédii. Na dílo odkazuje i Johann Wolfgang Goethe v knize Utrpení mladého Werthera.

Adaptace díla

Filmové adaptace

• Německo 1913: Emilia Galotti, (Režie: Friedrich Fehér)
• NDR 1958: Emilia Galotti, (Režie: Martin Hellberg)
• Spolková republika Německo 1960: Emilia Galotti, (Režie: Ludwig Cremer)
• Spolková republika Německo 2002: Emilia Galotti, (Režie: Michael Thalheimer)
• Německo/Švýcarsko 2005: Emilia, (Režie: Henrik Pfeifer)

Divadelní adaptace v Česku

• Národní divadlo Brno (premiéra 2004)
• Slovácké divadlo (premiéra 2010)

Rozhlasové adaptace

• 2015 Český rozhlas Brno, překlad: Václav Cejpek, dramaturgie a úprava textu: Hana Hložková, režie: Hana Mikolášková, hudba: David Rotter, osoby a jejich představitelé: Emilia Galotti (Lucie Schneiderová), Odoardo Galotti (Zdeněk Junák), Claudia Galotti (Ivana Plíhalová), Hettore Gonzaga, princ z Guastally (Petr Jeništa), Marinelli, komoří (Luboš Veselý), Camillo Rota, tajemník (Vladimír Hauser), Conti, malíř (Marián Chalány), hrabě Appiani (Pavel Vacek), hraběnka Orsini (Iva Pazderková), Angelo (Jiří Daniel), Pirro (Tomáš Sýkora)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilia Galotti na Wikimedia Commons
• Historie Stavovského divadla
• Představení Slováckého divadla v Uherském Hradišti
• Představení Národního divadla Brno Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.

Autoritní data	NKC: aun2012718748 GND: 4079164-6