Otevřít hlavní menu

Emil Kobierzycki (4. června 1892 Lvov, Ruské impérium9. února 1963 Bytom, Polsko) byl polský římskokatolický kněz.

Emil Kobierzycki
Narození 4. června 1892
Lvov, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 9. února 1963 (ve věku 70 let)
Bytom, PolskoPolsko Polsko
Alma mater Teologická fakulta Univerzity Jana Kazimierza ve Lvově
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Studoval na Lvovské univerzitě, byl však carskými úřady za trest přeložen a studia dokončil v německém duchovním semináři v Saratově. 7. července 1918 byl ve Lvově vysvěcen na kněze a působil pak v duchovní správě na různých místech, nakonec jako probošt ve městě Brody. Tam se za II. světové války podařilo zachránit řadu židů, byl německou správou zatknut, ale podařilo se mu uniknout. V roce 1945 se dostal do Slezska a administrátor Opolského Slezska Bolesław Kominek jej jmenoval farářem u sv. Petra a Pavla v Opolí a administrátorem farnosti Panny Marie Bolestné a sv. Vojtěcha „na Hůrce“ tamtéž, později též referentem pro repatrianty z východního Polska.

Po deportaci biskupa Kominka z Opolí (26. ledna 1951) převzal Emil Kobierzycki správu administratury jako kapitulní vikář (od 1. února 1951). Tuto funkci složil 5. prosince 1956, když se správy ujal biskup Franciszek Jop; ten byl za správce Opolského Slezska jmenován papežem Piem XII. již 25. dubna 1951, do roku 1956 však nemohl funkci vykonávat. Kobierzycki pak působil v Gliwicích jako kurátor nižšího duchovního semináře a od roku 1958 jako probošt u sv. Trojice v Bytomi.

Do doby administrace Opolského Slezska vikářem Kobierzyckým spadá nejtužší pronásledování církve v komunistickém Polsku. Roku 1954 bylo z administratury vykázáno na 200 kněží, rovněž řada profesorů a žáků duchovního semináře, bylo zrušeno na 150 ženských řeholních domů.

Kobierzycki jako kněz ve svých působištích v Opolí i v Bytomi shromažďoval neformální uskupení repatriantů z Lvova a okolí, uchovávajících lvovskou církevní tradici. Tato aktivita byla církevními kruhy často považována za vytváření paralelní církevní struktury, „farností ve farnostech“, a značně kritizována.

Externí odkazyEditovat