Eleonora Sasko-Eisenašská

Eleonora Sasko-Eisenašská (Eleonora Erdmuthe Luisa; 13. dubna 1662, Friedewald – 9. září 1696, Pretzsch) byla německá princezna z rodu Wettinů a sňatkem nejdříve braniborsko-ansbašskou markraběnkou a posléze saskou kurfiřtkou.

Eleonora Sasko-Eisenašská
braniborsko-ansbašská markraběnka saská kurfiřtka
Eleonora Sasko-Eisenašská, Louis de Silvestre, 1692
Úplné jméno	Eleonora Erdmuthe Luisa
Narození	13. dubna 1662 Friedewald, hrabství Sayn-Altenkirchen, Svatá říše římská
Úmrtí	9. září 1696 Pretzsch, Saské kurfiřtství, Svatá říše římská
Manželé	Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský Jan Jiří IV. Saský
Potomci	Karolina z Ansbachu Fridrich August Braniborsko-Ansbašský Vilém Fridrich Braniborsko-Ansbašský
Rod	Wettinové
Otec	Jan Jiří I. Sasko-Eisenašský
Matka	Johannetta ze Sayn-Altenkirchenu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Eleonora se narodila jako nejstarší dítě Jana Jiřího I. Sasko-Eisenašského a Johannetty ze Sayn-Altenkirchenu. Z jejích sedmi mladších sourozenců se čtyři dožili dospělosti: Fridrich August, dědičný princ sasko-eisenašský, vévoda Jan Jiří II. Sasko-Eisenašský, Jan Vilém III. Sasko-Eisenašský a Frederika Alžběta Sasko-Eisenašská.

4. listopadu 1681 se devatenáctiletá Eleonora v Eisenachu stala druhou manželkou Jana Fridricha Braniborsko-Ansbašského.

Po smrti prvního manžela (22. března 1686) vláda v Braniborsko-Ansbachu přešla na jejího nevlastního syna Kristiána Albrechta, za něhož vládl kvůli jeho nízkému věku regent. Protože Eleonora neměla s nevlastními dětmi od počátku dobré vztahy, přestěhovala se s vlastními dětmi do Crailsheimu, kde s nimi žila v chudobě; krátce nato se sama vrátila do rodného Eisenachu, zatímco děti poslala do Berlína, kde se staly společníky kurfiřtského braniborského prince Fridricha Viléma. V listopadu 1691 přijela do Berlína také Eleonora, kde se aktivně podílela na sjednání svého druhého manželství.

Saská kurfiřtka

17. dubna 1692 se třicetiletá Eleonora v Lipsku podruhé provdala za o šest let mladšího Jana Jiřího IV. Saského a odstěhovala se i s dětmi do Drážďan k saskému dvoru. Svatba byla uzavřena na naléhání braniborského kurfiřta Fridricha III. (který si chtěl zajistit spojenectví se Saskem) a saské kurfiřtky vdovy Anny Žofie Dánské, zdánlivě proto, aby zajistila legitimní dědice saského kurfiřtství, ale ve skutečnosti aby ukončila styky mezi svým synem a jeho milenkou Magdalénou Sibylou "Billou" z Neidschutz.

Svazek se ukázal jako neúspěšný; Jan Jiří IV. žil otevřeně s Billou, která se tak stala první oficiální milenkou saského kurfiřta, zatímco Eleonora byla odsunuta na oficiální kurfiřtské sídlo Hofe. Navíc kurfiřtka prodělala během druhého manželství dva potraty, v srpnu 1692 a v únoru 1693, a v prosinci 1693 falešně otěhotněla. V roce 1693 se začaly u saského dvora šířit řeči o tom, že Eleonora není kurfiřtovou právoplatnou manželkou, protože byl panovník v době sňatku již ženatý s Billou. Dokonce se našel dokument potvrzující uzavření svatební smlouvy mezi saským kurfiřtem a jeho milenkou, ale Jan Jiří IV. (pravděpodobně ze strachu před hněvem Hohenzollernů) prohlásil, že tuto smlouvu nepovažuje za formální sňatek, a že byla vytvořena pouze za účelem legitimace jeho potomka s Billou. Nicméně po celou dobu svého manželství chtěl Jan Jiří IV. zoufale legitimizovat vztah se svou milenkou a snažil se zbavit své ženy a jejích dětí; ze strachu o život svůj i svých dětí Eleonora opustila Hofe a usadila se v Pretzschu. Během této doby se Eleonora svěřila anglickému diplomatovi Georgi Stepneymu, který o ní a saském dvoře obsáhle psal.

Pozdější život

Jan Jiří IV. zemřel 27. dubna 1694 na neštovice, kterými se nakazil od umírající Billy. Nový saský kurfiřt, mladší bratr Jana Jiřího, Fridrich August, dovolil ovdovělé Eleonoře a jejím dětem zůstat v Pretzschu, kde žili až do Eleonořiny smrti o dva roky později, 9. září 1696. Pohřbena byla v katedrále ve Freibergu.

Po její smrti byly děti poslány zpět do Ansbachu ke dvoru svého nevlastního bratra Jiřího Fridricha II., který se stal novým braniborsko-ansbašským markrabětem po smrti Kristána Albrechta v roce 1692. Jiří Fridrich, stejně jako jeho předchůdce, byl nezletilý a vládl pod regentstvím, které se málo zajímalo o výchovu dětí. Eleonořin syn Vilém Fridrich zůstal v Ansbachu a po smrti svého bratra v roce 1703 zdědil markrabství; Eleonořina dcera Karolina byla poslána do Berlína na zámek Charlottenburg do péče braniborského kurfiřta Fridricha III. a jeho manželky Žofie Šarloty Hannoverské, která byla Eleonořinou přítelkyní.

Potomci

Eleonora měla s prvním manželem tři děti:

• Karolina z Ansbachu (1. března 1683 – 20. listopadu 1737), ⚭ 1705 Jiří II. Britský (9. listopadu 1683 – 25. října 1760), panovník Království Velké Británie a Irska, vévoda brunšvicko-lüneburský, kurfiřt Svaté říše římské od roku 1727 až do své smrti
• Fridrich August Braniborsko-Ansbašský (3. ledna 1685 – 30. ledna 1685)
• Vilém Fridrich Braniborsko-Ansbašský (8. ledna 1686 – 7. ledna 1723), ⚭ 1709 Kristýna Šarlota Württembersko-Winnentalská (1694–1729)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Eleonore Erdmuthe of Saxe-Eisenach na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Sasko-Eisenašská na Wikimedia Commons

Braniborsko-ansbašská markraběnka
Předchůdce: Johana Alžběta Bádensko-Durlašská	1681–1686 Eleonora Sasko-Eisenašská	Nástupce: Kristýna Šarlota Württembersko-Winnentalská

Saská kurfiřtka
Předchůdce: Anna Žofie Dánská	1692–1696 Eleonora Sasko-Eisenašská	Nástupce: Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská

Autoritní data	GND: 104175354 PLWABN: 9810687807005606 VIAF: 37345476 WorldCat Entities: E39PBJjtbtfxwYDHDK4Pf7cdcP

Portály: Lidé | Německo | Novověk