Otevřít hlavní menu

Elektrická indukce je vektorová fyzikální veličina charakterizující elektrické pole bez započtení vlivu el. nábojů vázaných v prostředí – dielektriku, ale pouze na základě "vnějších" zdrojů pole, tedy volných elektrických nábojů.

Elektrická indukce
Obecné
Název, značka Elektrická indukce, D
Hlavní jednotka SI coulomb na metr čtvereční
Značka hlavní jednotky SI C·m−2
Definiční vztah
Dle transformace složek vektorová
Zařazení v soustavě SI odvozená

Lze se také setkat se označením dielektrický posun nebo dielektrické posunutí, což je zastaralý název této veličiny.

Značení a jednotkyEditovat

Základní vztahyEditovat

Elektrická indukce je definovaná vztahem

 ,

kde   je permitivita vakua, E je intenzita elektrického pole a P je elektrická polarizace.

Pro lineární dielektrikum je elektrická polarizace lineárně závislá na intenzitě elektrického pole a lze psát

 ,

kde   označuje elektrickou susceptibilitu.

Odtud platí, že

 ,

kde   označuje relativní permitivitu a   (absolutní) permitivitu.

Elektrickou indukci v lineárním dielektriku je tedy možné určovat ze stejných vztahů jako intenzitu elektrického pole s tím, že se příslušný vztah přenásobí koeficientem   případně  .

Jedním z takových základních vztahů je vyjádření Gaussova zákona elektrostatiky pomocí elektrické indukce (3. Maxwellova rovnice):

 ,

kde S je uzavřená, vně orientovaná plocha (Gaussova plocha) obklopující volný elektrický náboj Q.
V diferenciálním tvaru pak tento zákon vypadá následovně:

 ,

kde   je objemová hustota volných nábojů.

Související článkyEditovat