Edward Stachura
Edward Jerzy Stachura (18. srpna 1937 Charvieu-Chavagneux, Francie – 24. července 1979 Varšava) byl polský spisovatel, překladatel, písničkář. Je autorem básní, písní, povídek, dvou románů, několika žánrově nezařaditelných textů, obsáhlé korespondence, deníkových záznamů a zápisků z cest.
| Edward Stachura | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. srpna 1937 Charvieu |
| Úmrtí | 24. července 1979 (ve věku 41 let) Varšava |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Northern Communal Cemetery in Warsaw |
| Povolání | básník, překladatel, písničkář a spisovatel |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Témata | krásná literatura, literatura a překlady z francouzštiny |
| Významná díla | Cała jaskrawość Fabula rasa Siekierezada |
| Ocenění | Cena Kościelských (1972) |
| Manžel(ka) | Zyta Oryszyn (1962–1972) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v departementu Isère v rodině polských emigrantů. Když mu bylo 11 let, vrátila se rodina do Polska.[1] Stachura chodil do školy v Alexandrowě Kujawském. Se svou nezkrotnou povahou často utíkal z domova, poté se usadil u bratra v Gdyni. V roce 1957– 1958 se zapsal ke studiu romanistiky na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL)[2], avšak zdejší studium nejednou přerušil. V květnu roku 1960 přešel na univerzitu do Varšavy, tamější studium romanistiky již ukončil v roce 1965 magisterským titulem.[3][4][5] Tehdy také začal publikovat texty a skládat písně, které zpíval za doprovodu kytary. V letech 1962–1972[6] žil v manželství se Zytou Bartkowskou, jež vystupovala pod literárním pseudonymem Zyta Oryszyn.[7]
Cesty
editovatZnačnou část Stachurova života vyplnilo cestování, které je také jedním z hlavních témat jeho děl. V letech 1969–1970 pobýval na vládním stipendiu na největší mexické univerzitě UNAM. Jeho cesty měly charakter několikaměsíčních putování. Procestoval Jugoslávii, Blízký Východ (1972), Norsko, Švýcarsko, Francii, v roce 1975 podnikl další cestu do Mexika a do USA a Kanady. Vedle toho neustále cestoval po všech regionech Polska – pěšky, stopem, vlakem či autobusem.
Závěrečné období a smrt
editovatV letech 1977–1979 Stachura prožíval „mystické období“, během něhož usiloval o oproštění od veškerých identit, vymezení a omezení. Rozdal veškerý majetek, spálil své dopisy a fotografie. V dubnu 1979 se patrně pokusil o sebevraždu skokem pod vlak. Přišel o čtyři prsty na pravé ruce; pomalu se učil znovu psát, ale nedokázal začít nový život. Před sebevraždou[8] napsal báseň „Dopis pozůstalým“:
| „ | Umírám za své viny a za nevinnost svou |
“ |
Dílo
editovat- Jeden dzień (povídky), 1962
- Dużo ognia (básně), 1963
- Falując na wietrze (povídky), 1966
- Przystępuję do ciebie („Přistupuji k tobě“, poéma), 1968
- Po ogrodzie niech hula szarańcza (poéma), 1968
- Cała jaskrawość („všechen třpyt“, román), 1969
- Siekierezada albo Zima leśnych ludzi („Sekerezáda aneb zima lesních lidí“, román), 1971
- Piosenki, 1973/1974
- Kropka nad ypsylonem („Tečka nad ypsilonem“, poéma), 1975
- Się („Se“, soubor próz), 1977
- Missa pagana (poéma-mše), 1978
- Fabula rasa', 1979
- Oto („Hle“), 1979
Souborné vydání
editovat- Poezja i proza. 5 svazků. Warszawa: Czytelnik 1982.
Knižní vydání v češtině
editovat- Sekerezáda aneb zima lesních lidí, přel. Helena Stachová, Odeon 1980.
- Smířit se se světem (výbor), sest. a přel. H. Stachová, Torst 1996.
- Cestou na Yucatán (výbor), sest. a přel. I. Krasnická, Votobia 1996.
- Člověk-nikdo (výbor z pozdního období), sest. a přel. D. Zelinka, Malvern 2014.
Překlady
editovatMezi autory, které Stachura překládal, patří Henri Michaux, Michel Deguy, Gabriel García Márquez nebo Jorge Luis Borges.
Odkaz
editovatStachura byl ve své době nesmírně populární zejména u nonkonformní polské mládeže a po jeho smrti se konala a dosud konají četná setkání zvaná "Stachuriády". Tuto módu kritizovali někteří publicisté, například Ziemowit Fedecki, podle něhož pozdní Stachurova díla nedosahovala hodnoty těch dřívějších.[9] Jeho písně dodnes interpretuje řada polských hudebníků a skupin. Jeho Sekerezádu zfilmoval v roce 1985 Witold Leszczyński.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ mb. Edward Stachura – żył tak, jak pisał. PolskieRadio.pl. 2014-08-18. Dostupné online [cit. 2017-07-10].
- ↑ Edward Stachura - biografia, książki, ciekawostki i życiorys na Biografia24.pl. Biografia24.pl [online]. [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ PAP/mall. Edward Stachura skończyłby dziś 75 lat. "Życie Stachury było życiopisaniem, pisał całym sobą". http://wpolityce.pl. 2012-08-19. Dostupné online [cit. 2017-07-10].
- ↑ Edward Stachura (1937–1979). leksykon.teatrnn.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky)
- ↑ Edward Stachura | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky)
- ↑ Zyta Oryszyn, "Ocalenie Atlantydy" | Literatura w Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky)
- ↑ Edward Stachura / Cmentarz Komunalny Północny na Wólce Węglowej (AW) / Warszawa / Gmina M. st. Warszawa / Powiat m. st. Warszawa / Województwo Mazowieckie / Spis cmentarzy - Polskie cmentarze. polskie-cmentarze.pl [online]. [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Edward Stachura (1937-1979). dzieje.pl. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (polsky)
- ↑ Z. Fedecki: Moda na Stachurę Archivováno 9. 7. 2015 na Wayback Machine.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edward Stachura
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Stachura na Wikimedia Commons - (česky) Povídka Kupředu, nebeští (součást souboru Se)
- (polsky) Stachuriada
- Edward Stachura v Databázi knih
