Otevřít hlavní menu

Edhem Mulabdić (25. prosince 1862 Maglaj, osmanská říše29. ledna 1954 Sarajevo, Federativní lidová republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský pedagog a spisovatel bosňáckého původu. Své publicistické texty často uveřejňoval pod pseudonymy (Ašik-Garib, Edhem, Ekrem aj.).

Edhem Mulabdić
Edhem Mulabdic (Gajret choir).jpg
Narození 25. prosince 1862
Maglaj
Úmrtí 29. ledna 1954 (ve věku 91 let)
Sarajevo
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Nedostatek pramenů nedovoluje stanovit přesný rok Mulabdićova narození; katalogový list Učitelské školy v Sarajevu uvádí rok narození 1862, nicméně sám autor uvažoval o letech 1864 či 1865.[1]

Narodil do materiálně zajištěné rodiny Mulabdićů. Selim, chotárský finanční úředník, a Nura rozená Bektaš přivedli na svět syny Mehmeda, Đulagu a Edhema. Původní rodinné příjmení Kuršumlić podle maglajské mešity Kuršumlija (kurşun je turecky olovo), kde Edhemův pradědeček a dědeček Mustafa působili jako imámové, nahradilo spojení titulu a jména jeho předka muly Abdiji.

Vstup rakousko-uherských vojsk do Bosny a Hercegoviny roku 1878 přivodil rodinnou tragédii; během tuhých bojů a následného chaosu v Maglaji byla zastřelena jeho matka Nura, mladší bratr Đulaga byl raněn a starší bratr Mehmed padl v řadách muslimských povstalců proti habsburské okupaci.

V rodném Maglaji dokončil mekteb a ruždii, nižší muslimské školy. Poté se zaměstnal jako úředník. Roku 1887 se na podnět maglajského učitele Miloše Linty a s finanční pomocí starosty Mustaj-bega Uzeiragiće zapsal do Učitelské školy v Sarajevu, po jejímž dokončení roku 1890[2] získal místo pomocného učitele v Brčku[3]. Nedlouho poté se zaměstnal jako pedagog světských předmětů Daru-l-mualliminu (1891[4]–1902, s definitivnou od 1893[5]), muslimské učitelské přípravce, a prefekt čekatelského konviktu v rámci Učitelské školy v Sarajevu (1899[6]–1902). Nato působil coby učitel-ekonom v Šarí‘atské soudní škole (1902–1910) a školní inspektor[7] a nakonec ředitel muslimské vyšší dívčí školy v Sarajevu (1915–1924). Roku 1900 v Záhřebu složil učitelskou zkoušku, nezbytnou pro pedagogy v měšťanských školách.

Ještě jako frekventant učitelské přípravky se stal odpovědným redaktorem sarajevského listu Bošnjak (srpen 1892–do konce 1894). Společně s pedagogem Safvet-begem Bašagićem a úředníkem Osmanem Nuri Hadžićem roku 1900 založil list Behar (Květ, šéfredaktorem 1901–1906), první muslimské kulturní periodikum v Bosně a Hercegovině. S činorodým Bašagićem inicioval i vznik muslimského podpůrného spolku Gajret (Úsilí), v něm byl místopředsedou (1905–1906) a pokladníkem (1906–1908) a vedle toho krátce i šéfredaktorem stejnojmenného časopisu (1907).

V parlamentních volbách do sněmovny Království Srbů, Chorvatů a Slovinců roku 1923 získal poslanecký mandát pod hlavičkou Jugoslávské muslimské organizace, který si udržel až do zavedení královské diktatury roku 1929. Roku 1923 se téžspolupodílel na založení muslimského podpůrného a kulturního spolku Narodna uzdanica (Lidová opora), jenž mimo jiné propagoval muslimsko-chorvatskou vzájemnost. V tomto spolku pak mezi lety 1929 a 1945 vykonával post předsedy a krátce i šéfredaktora jeho tiskového orgánu Novi behar (Nový Květ, 1930). Za druhé světové války jako umírněný kroatofil udržoval styky s vysokými funkcionáři fašistického Nezávislého státu Chorvatsko, nicméně odmítl jakoukoli politickou či úřednickou funkci. Krátce po válce byl přesto komunistickým režimem obviněn z kolaborace s ustašovci a odsouzen k 5 letům vězení, ve vězení nicméně strávil jen 10 měsíců a 23. března 1946 byl předčasně propuštěn.

Do literatury vstoupil jako prozaik, mimoto je autorem prvního a ve své době populárního bosňáckého románu Zeleno busenje (Zelené trsy, 1898). Jeho tvorba byla ovšem poznamenána schematismem a společenskou angažovaností. Coby zarytý propagátor modernizace hájil vzdělávání muslimské mládeže, dívek nevyjímaje, a kulturní a společenskou europeizaci Bosňáků.

DíloEditovat

  • Zeleno busenje (Zelené trsy, Zagreb 1898, rozš. Zagreb 1944, Sarajevo 1991, 1995, 2002, 2006, 2009, Maglaj 1998), román
  • Miraska (1898), drama
  • Na obali Bosne (Na břehu Bosny, Zagreb 1900, Mostar 1998, součást dvojknihy Bez nade / Na obali Bosne, Sarajevo 2007), sbírka povídek
  • Crtice (Črty, Sarajevo 1907), sbírka povídek
  • Nova vremena (Nové časy, Mostar 1914, 2016, Maglaj 2016), román
  • Teška vremena (Těžké časy, 1930), drama
  • Svak na posao (Všichni do práce, Sarajevo 1934), drama
  • Đerzelez Alija (1941), drama
  • Izabrane pripoviesti (Vybrané povídky, Zagreb 1944)
  • Izabrana djela I–II (Vybrané spisy: Zeleno busenje, Pripovijetke, ed. Alija Isaković, 2 sv., Sarajevo 1974)
  • Izbor iz djela (Výběr z díla, Maglaj 1997)
  • Zeleno busenje / Pripovijetke (Novi Pazar 2010), reedice starších děl v jedné knize

ReferenceEditovat

  1. MULABDIĆ, Edhem. Izbor iz djela. Maglaj: Dom kulture "Edhem Mulabdić", 1997. S. 108. 
  2. Školska svečanost. Sarajevski list. 16. 7. 1890, roč. XIII, čís. 84, s. 2. 
  3. Iz učiteljstva. Sarajevski list. 31. 10. 1890, roč. XIII, čís. 130, s. 1. 
  4. Iz učiteljstva. Sarajevski list. 30. 12. 1891, roč. XIV, čís. 154, s. 1. 
  5. Imenovani su. Bošnjak. 12. 1. 1893, roč. III, čís. 2, s. 3. 
  6. Zvanično. Sarajevski list. 8. 11. 1899, roč. XXII, čís. 132, s. 1. 
  7. Zvanično. Sarajevski list. 3. 6. 1911, roč. XXXIV, čís. 120, s. 1.