Otevřít hlavní menu

Dualismus (náboženství)

víra, že svět je ovlivňován dvěma protikladnými principy
Ahura Mazda (vpravo), zarathuštrický představitel dobra, předává kolo, symbol královské moci, Ardašírovi

Dualismus (z lat. dualis, dvojitý, podvojný) se v náboženství objevuje jako víra v protiklad dvou principů, nejčastěji dobra a zla, na všech úrovních skutečnosti, včetně kosmologické, antropologické a etické. Slovo bylo poprvé použito až v 18. století a to pro popis zarathuštrismu.[1]

Náboženský dualismus se tradičně dělí do dvou forem či typů:

  • Radikální dualismus – víra v existenci dvou souvěčných principů odpovědných za stvoření
  • Umírněný či monarchický dualismus – v tomto pojetí se druhý princip, tedy zpravidlo zlo, objevil až poté co první princip provedl stvoření

Dualistické motivy lze nalézt v mnoha archaických náboženstvích, například v mýtech o stvoření o dvou demiurzích známých především ze Sibiře a Severní Ameriky. Druhý princip v něm zastupuje postava šprýmaře, například indiánský Kojot, nebo bůh smrti jako něnecký Nga a altajský Erlik.

Existují také náboženství či náboženské filosofie dualistické sama o sobě, která lze charakterizovat podle toho zda jsou antikosmická, tedy považují svět za špatný, nebo prokosmická, a zda jsou antisomatická, tedy považují tělo za špatné, nebo prosomatická. Příkladem kombinace těchto přístupů u konkrétních náboženství je například:

Kromě zarathuštrismu a zmíněných řeckých filosofií lze mezi dualistická náboženství zařadit například manicheismus, gnosticismus a různé křesťanské hereze jako paulikiánství, markiónismus, bogomilství nebo katarství.[2]

KřesťanstvíEditovat

V křesťanství převládá stanovisko Augustinovo, že zlo je nedostatkem dobra, podobně jako je tma nedostatkem světla či ticho absence zvuku. To však neznamená, že zlo resp. ďábel neexistuje. Sám Augustin o jeho existenci nepochybuje. Důležité je, že jediným věčným je Bůh, který je taktéž stvořitelem a původcem všeho – tedy i ďábla. Ďábel je pak považován za původce zla v tom smyslu, že zneužil svoji svobodu darovanou Bohem a rozhodl se vzepřít proti němu. Původně byl tedy stvořen jako bytost dobrá a sám ze sebe udělal špatného. Pro tradici církve je reálná existence osoby ďábla nepopiratelná a církevními autoritami mnohokrát potvrzená. Existují nicméně i křesťanské teologické směry, které existenci bytosti zvané ďábel úplně popírají a za tímto výrazem vidí obecně hřích či vlastní zkaženost člověka.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Československý spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0483-5. S. 54. 
  2. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Československý spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0483-5. S. 55. 

LiteraturaEditovat