Chantové
Chantové (rusky Ха́нты, autonyma хандэ nebo кантэк) jsou ugrofinský národ, jehož vlastí je západní část Sibiře, zejména Chantymansijský autonomní okruh - Jugra a Jamalo-něnecký autonomní okruh.
| Chantové | |
|---|---|
 Chantská rodina | |
| Populace | |
| 30 000 | |
| Země s významnou populací | |
 Ruská federace | |
| Jazyk(y) | |
| chantyjština, ruština | |
| Náboženství | |
| šamanismus, pravoslaví | |
| Příbuzné národy | |
| Mansijci |
Popis editovat
Podle sčítání lidu z roku 2010 se na území Ruska hlásí k chantské národnosti 30 943 osob,[1] několik stovek jich žije také na Ukrajině a v Kazachstánu. Jejich jazyk, chantyjština, patří spolu s mansijštinou a maďarštinou mezi ugrické jazyky. Ve starší literatuře byli označováni jako Osťáci, což pochází zřejmě z výrazu As-jah (lidé od Obu).[2]
Rozšíření editovat
Země Chantů se nachází na dolním toku Obu a na západě sahá po Ural. Je to převážně rovina pokrytá tajgou a bažinami, podnebí je kontinentální s dlouhými tuhými zimami. Chantové jsou drobné postavy (průměrná výška mužů se pohybuje okolo 160 cm), jejich fyzické rysy jsou na přechodu mezi mongoloidní a europoidní rasou.[3]
Dělí se na tři nářeční podskupiny: severní, jižní a východní. Živí se převážně lovem, rybolovem a sběrem lesních plodin, od 15. století převzali od Něnců chov sobů. Byli kočovníky a přespávali ve stanech zvaných čumy, postupně přecházejí na usedlý způsob života. Původně vyznávali šamanismus s centrálním kultem medvěda,[4] provozovali také vzdušné pohřby, pod ruskou nadvládou však postupně přijali alespoň formálně pravoslaví.
Historie editovat
První písemné zmínky o Chantech pocházejí z 11. století. Žili pod nadvládou Sibiřského chanátu, po jeho pádu se stali ruskými poddanými. V roce 1930 byl pro ně zřízen autonomní okruh, ale tlak sovětské vlády na kolektivizaci, internování žáků a likvidaci šamanismu vedl k nespokojenosti, která vyvrcholila kazymským povstáním, násilně potlačeným roku 1934.[5] Od roku 1957 vychází v chantyjštině týdeník Chanty jasang (Chantyjské slovo).[6]
Těžba ropy a zemního plynu přilákala na území Chantů množství pracovníků z ostatních částí Ruska, ve 21. století tak Chantové tvoří necelá dvě procenta obyvatel Jugry a jejich tradiční způsob života upadá, neboť loviště a pastviště jsou zabírána ropnými společnostmi.[7]
Reference editovat
- ↑ Ruské sčítání lidu 2010. www.gks.ru [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-30.
- ↑ Финно-угорский культурный центр Российской Федерации
- ↑ Брокгауз-Ефрон
- ↑ http://www.navychod.cz/articles.php?id=47d2998c-8e28-11df-aa30-00304830bcc4 Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine. Lidé tundry a tajgy, Navychod.cz
- ↑ Казым. Земля Кошачьего Локотка. kazym.ethnic-tour.ru [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-10.
- ↑ Chanty jasang
- ↑ TED Case Studies: Khanty Mansi Oil Development. www1.american.edu [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-08.
Literatura editovat
- BOUKAL, Tomáš: Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé. Dauphin, Praha 2003, ISBN 80-7272-029-5
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chantové na Wikimedia Commons - (en) Encyclopedia of World Cultures
- (en) The Red Book of Peoples of the Russian Empire
- (ru) Про ханты и манси Archivováno 23. 5. 2013 na Wayback Machine.
