Otevřít hlavní menu

Chantové (rusky Ха́нты, autonyma хандэ nebo кантэк) jsou ugrofinský národ, jehož vlastí je západní část Sibiře, zejména Chantymansijský autonomní okruh - Jugra a Jamalo-něnecký autonomní okruh.

Chantové
Chantská rodina
Chantská rodina
Populace
30 000
Země s významnou populací
Rusko Ruská federace
Jazyk(y)
chantyjština, ruština
Náboženství
šamanismus, pravoslaví
Příbuzné národy
Mansijci
Staré ženy
Dvě mladé dívky

PopisEditovat

Podle sčítání lidu z roku 2010 se na území Ruska hlásí k chantské národnosti 30 943 osob,[1] několik stovek jich žije také na Ukrajině a v Kazachstánu. Jejich jazyk, chantyjština, patří spolu s mansijštinou a maďarštinou mezi ugrické jazyky. Ve starší literatuře byli označováni jako Osťáci, což pochází zřejmě z výrazu As-jah (lidé od Obu).[2]

RozšířeníEditovat

Země Chantů se nachází na dolním toku Obu a na západě sahá po Ural. Je to převážně rovina pokrytá tajgou a bažinami, podnebí je kontinentální s dlouhými tuhými zimami. Chantové jsou drobné postavy (průměrná výška mužů se pohybuje okolo 160 cm), jejich fyzické rysy jsou na přechodu mezi mongoloidní a europoidní rasou.[3]

Dělí se na tři nářeční podskupiny: severní, jižní a východní. Živí se převážně lovem, rybolovem a sběrem lesních plodin, od 15. století převzali od Něnců chov sobů. Byli kočovníky a přespávali ve stanech zvaných čumy, postupně přecházejí na usedlý způsob života. Původně vyznávali šamanismus s centrálním kultem medvěda,[4] provozovali také vzdušné pohřby, pod ruskou nadvládou však postupně přijali alespoň formálně pravoslaví.

HistorieEditovat

První písemné zmínky o Chantech pocházejí z 11. století. Žili pod nadvládou Sibiřského chanátu, po jeho pádu se stali ruskými poddanými. V roce 1930 byl pro ně zřízen autonomní okruh, ale tlak sovětské vlády na kolektivizaci, internování žáků a likvidaci šamanismu vedl k nespokojenosti, která vyvrcholila kazymským povstáním, násilně potlačeným roku 1934.[5] Od roku 1957 vychází v chantyjštině týdeník Chanty jasang (Chantyjské slovo).[6]

Těžba ropy a zemního plynu přilákala na území Chantů množství pracovníků z ostatních částí Ruska, ve 21. století tak Chantové tvoří necelá dvě procenta obyvatel Jugry a jejich tradiční způsob života upadá, neboť loviště a pastviště jsou zabírána ropnými společnostmi.[7]

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • BOUKAL, Tomáš: Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé. Dauphin, Praha 2003, ISBN 80-7272-029-5

Externí odkazyEditovat