Wikipedie

Anet (zámek)

zámek ve Francii
(přesměrováno z Château d'Anet)

Zámek Anet leží nedaleko Dreux v departementu Eure-et-Loir v severní Francii. Zámek postavil Philibert de l'Orme v letech 1547 až 1552[pozn. 1] pro Diane de Poitiers, milenku Jindřicha II. Francouzského. Nynější zámek byl postaven na základech původního hradu, a byl správním centrem panství Dianina zesnulého manžela, Louise de Brézé, velkosenešala Normandie a vrchního lovčího.

Zámek v Anet
Zámek Anet
Zámek Anet
Základní informace
SlohRenesanční architektura
ArchitektPhilibert de l’Orme
Výstavba1548
Poloha
Adresa2, place du Château 28260 Anet, Anet, FrancieFrancie Francie
Souřadnice48°51′29″ s. š., 1°26′19″ v. d.
Map
Další informace
Kód památkyPA00096955
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anet v 18. století

Zámek je zvláště známý pro svoje zahrady, ve kterých je Fontána Diany, socha Diany de Poitiers jako Diany, bohyně lovu[1] a Nymfu z Anetu, portálový reliéf od Benvenuta Celliniho.[pozn. 2] Anet byl místem jedné z prvních italských zahrad v parteru ve Francii. Zahradním architektem byl Jacques Mollet, který zde učil také svého syna, Claude Molleta, který se stal královským zahradním architektem tří francouzských králů.

Historie

editovat

Éra Diane de Poitiers a jejích potomků

editovat

Zámek, který je situován průčelím k jihu, byl postaven částečně na základech a sklepních klenbách feudálního hradu. Tento hrad byl zbourán Karlem V. a následně zde byl vystavěn pozdně gotický hrad az cihel a kamene.

Kaple

editovat

Nyní volně stojící kaple zámku Anet byla postavena v letech 1549–1552 jako přístavba východního křídla cour d'honneur (čestného dvora). Byla navržena v centralizovaném řeckém půdorysu pod diagonálně zakrytou kopulí. Původní vchod byl z nádvoří východního křídla, které však bylo později zbořeno. Má promenádu se široce rozloženými párovými iónskými sloupy, které mají mezi hlavicemi pyramidové věže.

  • Photos of the chapel as it exists today
  •  
    Vstupní fasáda kaple
  •  
    Boční pohled na kapli
  •  
    Kaple má spirálovitou-kazetovou kupoli, navrženou Philibert de L'Orme

Márniční kaple

editovat

K dispozici je také márnice, postavená podle posledního přání Diane de Poitiers tak, aby obsahovala její hrobku. Tuto stavbu realizovala Claude de Foucques Diana dcera, vévodkyně d'Aumale. V roce 1581 se v kapli konal křest syna Karla, vévody d'Aumale, kterého se účastnil král Jindřich III. a jeho matka Kateřina Medičejská.

  • Designs for the mortuary chapel published by Jacques Androuet du Cerceau in 1579
  •  
    Vstupní fasáda kaple
  •  
    Půdorys
  •  
    Příčný řez

Další historie

editovat

Majetek vlastnil nebo alespoň užíval Ludvík Josef, vévoda de Vendôme.[2] Tato nemovitost později patřila mnoha potomkům Ludvíka XIV. – Louise-Françoise de Bourbon, která zde zemřela v roce 1743 a byla dcerou známého levobočka Ludvíka XIV., vévody du Maine. Jeho synové, princ des Dombes a hrabě d'Eu, zde pobývali, pakliže právě nebyli ve Versailles. Později zámek vlastnil bohatý vévoda de Penthièvre.

Přestože zámek nebyl během francouzské revoluce drancován, tak tělesné ostatky Diany de Poitiers byly přemístěny do hrobu na farním hřbitově. Její ostatky byly nedávno exhumovány a byly znovu uloženy na své původní místo v hrobce. Bohatý inventář zámku, který byl ve vlastnictví bratrance krále Ludvíka XVI., Louise Jeana Marie de Bourbon, vévody de Penthièvre, byl prodán v aukci jako národní majetek. Velká část zámku byla následně zbořena. Mnohé architektonické prvky však zachránil Alexander Lenoir, a umístil je do svého Musée des Monuments Français (v současnosti se nachází v École des Beaux-Arts v Paříži). Oprava samotného zámku, který byl ve značně zchátralém stavu, provedl Adolph de Caraman, který jej koupil v roce 1840. V roce 1851 udělil ministr vnitra Anetu status historické památky. Kvůli vysokým finančním nákladům byl nucen Caraman zámek v roce 1860 prodat Ferdinandu Moreauovi. Ten pokračoval v restaurování zámku, nákupu uměleckých děl a vybavení, o kterých se předpokládalo, že byly původní součástí inventáře zámku. Bohužel sada tapiserií tkaných v Paříži podle návrhů Jeana Cousina na zakázku pro zámek, a které vytvářejí Historii Diany (kdy hlavním námětem byla sama Diana de Poiters), je nyní široce rozptýlena po mnoha sbírkách.[3] Tato ucelená sada tapiserií se stala precedentem pro obdobné sady, které zůstaly populární až do 18. století.[4] Větší část inventáře byla na zámek vrácena po druhé světové válce.

Na zámku se v roce 1965 natáčela klasická bondovka Thunderball a v roce 1976 potom film Růžový panter znovu zasahuje. Vstupní pavilon do zámku se stal inspirací pro fasádu Guild House od Roberta Venturiho z roku 1966, který slouží seniorům ve Philadelphii.

Galerie

editovat
  •  
    Anet dnes
  •  
    Portál
  •  
    V parku

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Rok 1552 je uveden nad vstupní bránou.
  2. ↑ Originál je v Louvru, v zámku Anet je pouze kopie.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Château d'Anet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Původně připsané autorství Jeanu Goujonovi. Originál je v Louvru, na zámku Anet je kopie.
  2. ↑ Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, Paměti
  3. ↑ např. Utopení Britomartis je v Metropolitním museu umění, v tomto muzeu se však nacházejí dvě tapiserie z cyklu
  4. ↑ Některé pozdní návrhy byly diskutivány Rogerem-Armandem Weigertem, "Two tapestries in the Ashmolean Museum", The Burlington Magazine, 92 No. 568 (July 1950:193-195).

48° s. š., 51° v. d.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anet_(zámek)&oldid=23389635“