Chálid Maš'al

vůdce palestinské teroristické organizace Hamas
(přesměrováno z Chálid Mašál)

Chálid Maš'al (někdy také Chálid Miš'al, arabsky: خالد مشعل‎, * 28. května 1956) je bývalý vůdce palestinské organizace Hamás.

Chálid Maš'al
předseda politbyra Hamásu
Ve funkci:
1996 – 6. května 2017
NáměstekMúsa Mohammad Abú Marzúk[1]
Ismáíl Haníja[1]
PředchůdceMúsa Mohammad Abú Marzúk
NástupceIsmáíl Haníja
Stranická příslušnost
ČlenstvíHamás

Narození28. května 1956 (67 let)[2]
Silwád, Západní břeh Jordánu[2]
Národnostpalestinská
PříbuzníMufid Abdulqader (sourozenec)
Sídlo
Alma materKuvajtská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvísunnitský islám
CommonsKhaled Mashal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po založení Hamásu v roce 1987 se stal vůdcem kuvajtské pobočky organizace.[4] V roce 1992 se stal zakládajícím členem politbyra Hamásu[5] a jeho předsedou.[6] Uznávaným šéfem Hamásu se stal poté, co Izrael na jaře 2004 zavraždil šejka Ahmeda Jásina i jeho nástupce Abd al-Azíze ar-Rantísího.[6][7] Pod jeho vedením Hamás ohromil svět ziskem většiny křesel v palestinských parlamentních volbách v roce 2006. Z funkce předsedy politbyra Hamásu odstoupil na konci svého funkčního období v roce 2017.[8][9]

Šestidenní válka v roce 1967 donutila Maš'alovu rodinu uprchnout ze Západního břehu Jordánu a on od té doby žil v jiných částech arabského světa v exilu. Z tohoto důvodu byl považován za součást „vnějšího vedení“ Hamásu.

Názory editovat

Domnívá se, že politika USA na Blízkém východě je pokrytecká a že v ní nejde o demokracii. Spojené státy nemají problém s diktátorem, který podporuje USA, ale s demokratickým vůdcem, který je proti nim, se zachází jako s nepřítelem, tvrdí.[10]

Vnímání editovat

V roce 2010 byl uveden na 18. místě seznamu "50 nejvlivnějších osobností světa 2010" britského časopisu New Statesman.[11] Po vystoupení, které měl Chálid Maš'al na sjezdu turecké Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), byly USA znepokojeny vztahy mezi stranou AKP a Hamásem.[12]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khaled Mashal na anglické Wikipedii.

  1. a b Hamas appoints Haniya as deputy head: party official [online]. Agence France-Presse, 2013-04-04 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  2. a b CHARBEL, Ghassan. The Khaled Mishaal Interview, Part 1 of 7 [online]. 2003-05-12 [cit. 2022-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-12-10. 
  3. RABBANI, Mouin. Khalid Mishal: The Making of a Palestinian Islamic Leader Interviewed by Mouin Rabbani. Journal of Palestine Studies [online]. Institute for Palestine Studies [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  4. Profile: Khaled Meshaal of Hamas [online]. BBC, 2006-02-08 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  5. RABBANI, Mouin. A Hamas Perspective on the Movement's Evolving Role: An Interview with Khalid Mishal, Part II. Journal of Palestine Studies [online]. Institute for Palestine Studies [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  6. a b RABBANI, Mouin. Khalid Mishal: The Making of a Palestinian Islamic Leader, Part I. Journal of Palestine Studies [online]. Institute for Palestine Studies [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  7. TESCH, Noah; LOTHA, Gloria. Khaled Meshaal - Biography & Facts [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  8. KHOURY, Jack. Hamas Elects New Politburo Chief: Haniyeh Replaces Meshal as Political Leader. Ha'arec [online]. 2017-05-06 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  9. Former Hamas chief Khaled Meshaal slams US embassy move [online]. Middle East Monitor, 2018-02-25 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  10. Rabbani 2008, s. 60.
  11. 50 People Who Matter 2010 - 18. Khaled Meshal. New Statesman [online]. 2010-09-17 [cit. 2020-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28. 
  12. Country Report on Terrorism 2014 - Turkey. U.S. Embassy & Consulates in Turkey [online]. 2015-06-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Rozhovory editovat

RABBANI, Mouin. A Hamas Perspective on the Movement's Evolving Role: An Interview with Khalid Mishal: Part II. S. 59–81. Journal of Palestine Studies [online]. Institute for Palestine Studies, 2008 [cit. 2021-12-22]. Roč. 37, čís. 4, s. 59–81. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat