Bučač

sídlo v Ternopilské oblasti na Ukrajině

Bučač (ukrajinsky Бучач; polsky Buczacz; v jidiš בעטשאָטש‎ / Betšotš) je malé město na západní Ukrajině. Leží v Čortkivském rajónu v Ternopilské oblasti na řece Strypa v historickém regionu Halič, 135 km jihovýchodně od Lvova a 55 km jihozápadně od oblastního města Ternopil. Žije zde zhruba 12 tisíc obyvatel. V Bučači je centrum Bučacké městské komunity, která v roce 2020 měla 38 181 obyvatel.

Bučač
Бучач
Bučač, vpravo cirkev basiliánů
Bučač, vpravo cirkev basiliánů
Bučač – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška271 m n. m.
Časové pásmo+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastTernopilská
RajónČortkivský
Bučač
Bučač
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha9,98 km²
Počet obyvatel12 511
Hustota zalidnění1 253,6 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.buchach.org.ua
Telefonní předvolba3544
PSČ48405
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Barokní radnice
 
socha sv. Jana Nepomuckého, 1750, (kopie)
 
socha Panny Marie, 1751, (kopie)
 
Chrám Ochrany Přesvaté Bohorodičky
 
Chrám svatého Mikuláše

První zmínka pochází z roku 1260.

V roku 1349 (téměř devadesát let poté) Halič dobyli Poláci. Na konci 14. století město poprvé přijalo magdeburské právo[1].

V létě roku 1498 moldavský kníže Stefan III a jeho spojence – Turci dobyli město; pomsta za jejich předchozí neúspěchy bylo zničení města, zachycení jeho obyvatele. Roku 1515 město znovu přijalo magdeburské právo.

To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců – Poláků, Židů a Arménů. Bučač se stal centrem místní židovské komunity.

V roce 1772 byla Halič anektována Rakouskem v rámci prvního dělení Polska. Bučač zůstal součástí Rakouska a jeho následovníků až do konce první světové války v roce 1918. Bučač byl pak krátce součástí nezávislé Západoukrajinské republiky před tím, než toto území obsadilo v roce 1923 Polsko. Během druhé světové války bylo území Haliče, včetně Bučače, anektováno Sovětským svazem a přičleněno k Ukrajině (viz pakt Molotov–Ribbentrop).

V roce 1941 bylo město přepadeno nacistickým Německem. Veškeré židovské obyvatelstvo bylo fakticky vyhlazeno během holocaustu. Po válce se město stalo součástí Sovětského svazu. Z města byli vyhnáni příslušníci polské komunity. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se město Bučač stalo součástí nezávislé Ukrajiny.

Od roku 2007 se z iniciativy místní samosprávy ve městě nachází pomník hlavy Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery[2].

Současnost

editovat

Ve městě se dochovala monumentální barokní radnice z poloviny 18. století, kostel Povýšení svatého Kříže a monastýr (klášter) basiliánů a další památky; funguje zde také vlastivědné museum.

S oblastním Ternopilem a dalšími městy je město spojeno autobusovými linkami, vlak z Husjatyna a Čertkova sem zajíždí pouze jednou denně.

Školství

editovat
  • zemědělský College
  • Gymnázium
  • Lyceum

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti

editovat

Chrámy

editovat

Hospodářství

editovat

Doprava

editovat
  • Železniční doprava
  • Městská doprava

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Reference

editovat
  1. КОБЕЛЬСЬКИЙ, М. Бучач. In: Енциклопедія сучасної України. Т. 3.. Київ: НАН України, НТШ, Координаційне бюро енциклопедії сучасної України НАН України, 2004. S. 674. (ukrajinsky)
  2. ШКУЛА, Андрій. Бучач уже з Бандерою In 20 хвилин (Тернопіль). 2007. 16. říjen. (ukrajinsky)
  3. Hotel Bučač. www.ukrain.travel [online]. [cit. 2016-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-26. 
  4. БАБІЙ, П. Karel Vladislav Zap In Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2004. t. 1 : А — Й. 696 s. ISBN 966-528-197-6. S. 450. (ukrajinsky)

Externí odkazy

editovat