Bratřejov (Nechvalice)

část obce Nechvalice v okrese Příbram

Vesnička Bratřejov (německy Bratrejow) je část obce Nechvaliceokrese Příbram. Leží nedaleko známého rybníka Bratřejovský velát. V roce 2011 zde trvale žilo 62 obyvatel.[3] Tato osada byla založena roku 1185 zemanem Bratřejem.[zdroj?]

Bratřejov
Rybník
Rybník
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecNechvalice
OkresPříbram
KrajStředočeský kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel43 (2021)[1]
Katastrální územíBratřejov (1,81 km²)
PSČ264 01
Počet domů22 (2011)[2]
Bratřejov
Bratřejov
Další údaje
Kód části obce102539
Kód k. ú.702536
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní poměry editovat

U vsi se třpytí vody rybníka Velátu. Je pozoruhodný tím, že do něj voda nepřitéká, ale naopak z něj odtéká pryč dvěma potůčky. Jeden směřuje na jih k Žemličkově Lhotě a posléze se vlévá do Varovského potoka, druhý teče opačným směrem, protéká Oukřtalovem a jeho krátký tok končí v Počepickém potoce.

Okolo bratřejovského velátu se rozprostírají rákosy. Díky nimž se tu objevuje několik vzácných druhů ptáků a obojživelníků, například moták pochop, rosnička zelená a cvrčilky. V okolí jsou orchideové louky s kozlíkem dvoudomým a prstn­atcem májovým.

Historie editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1184.[4] Vesnice se tehdy nazývala Bratreo a patřila Jiřímu z Milevska, stejně jako v roce 1216 , kdy se nazývala Bratreio. V roce 1414 se uvádí již současná verze názvu Bratrzieyow . Původ názvu považují lingvisté za vlastnický (rodné jméno Bratřej, podle něj pozemek Bratřejův)[5]

Bratřejov a Bratřikovice mohly být v předbělohorské době sídly českých bratří, pro bližší historii chybí písemné prameny.[6] Po bitvě na Bílé hoře a během celé třicetileté války došlo ke zdecimování obyvatel, někteří odešli s vírou svých předků do ciziny. Ostatní zůstali doma, přistoupili k římskokatolickému vyznání, ale udržovali alespoň ústní tradici o slavné minulosti.

Pamětihodnosti editovat

Ve vesnice se nachází kaple se zvoničkou.[7]

Pověsti editovat

  • O Husově kazatelně Podle pověsti kámen s mísovitou prohlubní, dochovaný v lesíku za rybníkem Velátem, sloužil prý v pohanských dobách jako obětiště pohanským bohům a ve středověku jako Husova kazatelna. Místo leží stranou cest, dostatečně vzdálené od nejbližší vsi, s dobrým výhledem do dalekého okolí i s možností nenápadného ústupu, proto se prý u něj potají scházeli stoupeni bratrské víry k bohoslužbám i v období protireformace. Jejich vzdor zlomili jezuité z blízkých Petrovic, úspěšně činní v celém kraji. Objevili se jednotlivci, jako sedlák Pavel Kožmín, který byl ještě v roce 1757 v Bratřejově vyobcován z církve , protože doma ukrýval Husovu Postilu. Když roku 1781 císař Josef II. vyhlásil toleranční patent, nebyl v kraji téměř nikdo, kdo by ho uvítal a využil.
  • O čertově kameni Nedaleko Husovy kazatelny se nachází i „Čertův kámen“.[zdroj⁠?] Pověst říká, že tímto místem běžel čert, který na zádech nesl ohromný kámen. Jenže pod tíhou toho kamene se čert propadl do pekla a ten kámen tam zůstal.

Slavní rodáci editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 151. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 172. 
  5. Antonín Profous, Místní jména v Čechách I, Praha 1954, s. 168.
  6. Může jít o záměnu s centrem Jednoty bratrské v Bratříkově z okresu Zlín, jejíž příslušníci odešli do Liptálu na Vsetínsku.
  7. BAZAL, Karel. pověsti Sedlčanska. Paměti dávných křížků. 1. vyd. Svazek III. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. S. 74. 

Externí odkazy editovat