Otevřít hlavní menu

Branišovice

obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji
Tento článek je o obci na Pohořelicku. Další významy jsou uvedeny na stránce Branišovice (rozcestník).

Branišovice (německy Frainspitz, případně Frainspitz-Weinberg[2]) jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nacházejí se v Dyjsko-svrateckém úvalu. Žije zde 593[1] obyvatel. Skládá se ze dvou bývalých samostatných obcí - Branišovice a Vinohrádky. Sloučeny do jedné byly v roce 1848 už předtím ale byly integrované, měly jednu školu i kostel. Jedná se původně německou obec, od roku 1946 nově osídlenou Čechy.

Branišovice
Kostel svatého Vavřince
Kostel svatého Vavřince
Znak obce BranišoviceVlajka obce Branišovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0643 593834
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Brno-venkov (CZ0643)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Pohořelice
Historická země Morava
Katastrální území Branišovice
Katastrální výměra 11,06 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 593 (2019)[1]
Nadmořská výška 194 m n. m.
PSČ 671 77
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Branišovice 59
67177 Branišovice
Starosta Marek Sovka (TOP 09)
Oficiální web: www.branisovice.cz
Email: starosta@branisovice.cz
Branišovice
Branišovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je to také vinařská obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční trať Vinohrady).

Obsah

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222. Prvním doloženým majitelem vsi byla Staroboleslavská kapitula, která ji odprodala dolnokounickému klášteru Rosa Coeli. Kounický probošt následně roku 1326 prodal ves královně Elišce Rejčce pro nově založený starobrněnský klášter. V jeho vlastnictví zůstaly Branišovice až do roku 1782.

Před třicetiletou válkou přešla většina obyvatelstva k protestantskému náboženství, v průběhu války však ves úplně zpustla a nežil tam nikdo. Nové osídlování (na přání kláštera-majitele) začíná až o téměř třicet let později. Z této doby jsou také známy nejstarší dochované obecní pečetě s vodním ptákem, jež se staly předlohou současnému znaku. Nové osídlování skončilo v roce 1749, v této době jsou všechny staré domy osazeny a jedenáct nově vystavěno. Od té doby je obyvatelstvo opět většinově katolické. Nově byl také vystaven válkou poničený kostel a socha Jana Nepomuckého. V roce 1773 je v obci založena první škola. Na významu obci dodala i výstavba císařské silnice na počátku 19. století.

Když Josef II. zrušil v roce 1782 starobrněnský klášter, ustavilo se z jeho majetku malé branišovické panství, po nějž spadaly i některé okolní obce. Celý soubor statků koupil v roce 1807 Karel Josef Lichtenstein. V souvislosti s tím je na jižním okraji obce vystavěn malý zámeček sloužící jako správní budova místního statku.

V roce 1783 vzniká v těsném sousedství na jih od Branišovic nová malá osada Vinohrádky (Klein Weinberg). Vinohrádky byly vždy spjaté s Branišovicemi, byly k nim od počátku přiškoleny i přifařeny. Původní osídlenci byli Češi. V důsledku postupné germanizace se i branišovické obyvatelstvo poněmčuje a na konci 19. století je téměř kompletně německé. Českou menšinu tvoří především zemědělství dělníci velkostatku přicházející z českých částí Moravy.

Po vzniku politických a soudních okresů spadají Branišovic nejprve pod Moravský Krumlov. Když v roce 1901 vzniká soudní okres Pohořelice, přecházejí Branišovice společně s dalšími obcemi pod něj a pod politický okres Mikulov, k němuž budou příslušet až do konce čtyřicátých let 20. století.  

Během první světové války odešlo mnoho místních mužů na frontu a čtyřicet se jich už nevrátilo. Po skončení bojů spadly Branišovice na krátkou dobu do území protestního německého státu Deutscheböhmen a byly součástí jedné z provincií. V meziválečné době přichází největší rozkvět vesnice, vzniká a funguje mnoho spolků, je založena české škola a školka. Klidné německo-české soužití narušil až vznik Heinleinovy SdP a radikalizace. Po podepsání Mnichovské dohody spadly Branišovice do oblasti Sudet zabraných Třetí říší. Většina Čechů ze vsi v té době odešla.

Branišovice velmi utrpěly v závěru války. Během bojů bylo vybombardováno a zcela zničeno mnoho domů a také kostel sv. Vavřince, který téměř kompletně vyhořel. Vážně poškozena byla také budova školy. Německé obyvatelstvo bylo ze strany sovětských vojáků i českých partyzánů ponižováno a týráno. Brzy na to začínají do obce přicházet novoosídlenci z různých koutů Moravy a také čeští reemigranti z Volyně. Ti často žili ve společné domácnosti s Němci, kteří pro ně pracovali, než byli vysídlení.

Původní německé obyvatelstvo je vysídleno v průběhu roku 1946 mikulovskými transporty. První léta po válce se nesla ve znamení nejnutnějších oprav, ať už kostela, školy nebo vlastních domů. Až později se daří obec znovu rozvíjet – je vybudováno nové fotbalové hřiště, zemědělské družstvo, budova Jednoty, Šlechtitelské stanice a kulturního domu.[3]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
738 814 830 798 852 873 861 518 569 542 554 485 507 553

PamětihodnostiEditovat

GalerieEditovat

OsobnostiEditovat

  • Tecellin Halusa (1870–1953), cisterciácký mnich, teolog a historik
  • Laurenz Widholz (1861–1926), císařský rada v letech 1907–1918 a rakouský národní radní v letech 1919–1926
  • Josef Kuno Halusa (1877–1951), právník a básník
  • Ferdinand Kratochvíl (1906–1981), učitel v české obecné škole a osvětový pracovník, působil v Branišovicích v letech 1926–1938
  • Josef Rudolf (1923–1991), ředitel Šlechtitelské stanice a poslanec Národního shromáždění v letech 1964–1971

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 122. 
  3. Historie obce: Branišovice. www.branisovice.cz [online]. [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat