Wikipedie

Boldovník vonný

druh rostliny

Boldovník vonný (Peumus boldus) je druh nižších dvouděložných rostlin z čeledi Monimiaceae a jediný zástupce rodu boldovník. Je to keř až strom s tuhými oválnými listy a nažloutlými květy. Plodem je souplodí peckovic. Druh se vyskytuje v suchých rozvolněných lesích ve středním Chile.

Jak číst taxoboxBoldovník vonný
alternativní popis obrázku chybí
Větévky boldovníku vonného
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
ČeleďMonimiaceae
Rodboldovník (Peumus)
Binomické jméno
Peumus boldus
Molina, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace boldovníku z roku 1897

Boldovník je významná léčivá rostlina s dlouhou historií použití. Slouží zejména při různých jaterních a žlučníkových neduzích a k podpoře zažívání. Je zdrojem medicínsky využívaného alkaloidu boldinu. Plody jsou jedlé, kůra se používá k barvení, dřevo slouží k výrobě dřevěného uhlí.

Popis editovat

Boldovník je stálezelený, dvoudomý keř nebo strom s hustou kulovitou korunou, dorůstající výšky do 20 metrů a tloušťky kmene až 1 metr. Listy jsou jednoduché, vstřícné, 3 až 7 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, krátce řapíkaté, s vejčitě eliptickou, kožovitou, celokrajnou a na okraji podvinutou čepelí. Listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světle zelené, na ploše hustě žláznaté. Květy jsou nažloutlé, jednopohlavné, s miskovitou češulí, uspořádané v úžlabních hroznech. Okvětí je pěti až šestičetné, ve vnějším kruhu sepaloidní (připomínající kalich), ve vnitřním petaloidní (korunovité). Samčí květy obsahují mnoho tyčinek. V samičích květech je apokarpní gyneceum, složené ze 2 až 5 volných pestíků. V každém pestíku je jediné vajíčko. Plodem je souplodí peckovic.[2][3][4]

  •  
    Keř boldovníku
  •  
    Samičí květy boldovníku
  •  
    Boldovník s plody

Rozšíření editovat

Boldovník je endemit Chile. Je rozšířen ve středním Chile v oblasti od provincie Limarí po provincii Osorno. Vyskytuje se na výslunných svazích jako součást řídkých sklerofylních lesů rostoucích na sušších kamenitých půdách v nadmořských výškách do 1000 metrů.[3][4]

Ekologické interakce editovat

Na boldovníku parazituje poloparazitický keř Notanthera heterophylla z čeledi ochmetovité a příležitostně i Tristerix corymbosus. ze stejné čeledi.[5] Plody vyhledávají někteří ptáci, např. papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus).[6]

  •  
    Poloparazit boldovníku Tristerix corymbosus
  •  
    Papoušek patagonský

Obsahové látky a jedovatost editovat

Hlavní účinnou látkou boldovníku je alkaloid boldin. Je obsažen zejména v listech a v kůře. Látka podporuje tvorbu žluči a trávicích šťáv, má antioxidační účinky a tlumí činnost hladkého svalstva.[7][8] Je jedním z důležitých rostlinných alkaloidů používaných současnou medicínou.[9] Z dalších alkaloidů je obsažen zejména dehydroboldin, isoboldin, isocorydin a laurotetanin.[8] Esenciální oleje jsou v listech obsaženy v množství asi 2 %. Hlavními vonnými složkami jsou askaridol, cymen, eukalyptol (1,8-cineol) a linalool.[10]

Alkaloidy i esenciální oleje obsažené v boldovníku jsou jedovaté. Droga může ve větším množství způsobit podráždění ledvin a močových cest, předávkování může vést i k paralýze. Užívání není doporučováno pacientům s chorobami ledvin.[11]

  •  
    Alkaloid boldin
  •  
    Peroxidická sloučenina askaridol
  •  
    Terpenový alkohol linalool

Ohrožení a ochrana editovat

Druh není aktuálně ohrožen. V minulosti byl široce vyhledáván a těžen pro výrobu dřevěného uhlí, starší exempláře jsou proto již v přírodě poměrně vzácné. Je územně chráněn v řadě chilských národních parků a rezervací.[4]

Význam editovat

 
Drcené listy boldovníku

Medicína editovat

Boldovník má dlouhou historii jako tradiční mayská léčivá rostlina. Je používán od nepaměti zejména při léčení jaterních onemocnění. Nejstarší vykopávky svědčící o jeho užívání jsou datovány do doby před 12000 lety.[12] V současnosti je součástí tradiční medicíny nejen v Chile, ale i v jiných zemích Latinské Ameriky, jmenovitě v Peru, Brazílii a Mexiku. Je zná pod názvem boldo.[13] Z Chile se vyváží okolo 1000 tun sušeného boldového listu ročně. Do Evropy byl poprvé dovezen kolem roku 1870.[12]

Boldovník stimuluje tvorbu žluči a sekreci trávicích šťáv, uvolňuje hladké svalstvo a zpomaluje průchod tráveniny trávicím traktem. Má silně diuretické účinky a podle medicínských studií může zvýšit tvorbu moči až o 50 %. Bylo též prokázáno ochranné působení na játra proti chemickému poškození.[12][10] Užívá se zpravidla pouze po několik týdnů, a to ve formě nálevu nebo tinktury. Při žlučníkových kamenech se často kombinuje s jinými bylinami, zejména s dřišťálem obecným a bělasem viržinským. Listy se v Jižní Americe rovněž používají k léčení kapavky. Esenciální olej získávaný z rostliny slouží k likvidaci střevních parazitů.[11] Je také používán při bolestech hlavy a revmatismu.[4] Araukánští indiáni používají boldovník zejména jako tonikum, při léčení žlučových kamenů a bolestivých onemocněních jater a žlučníku.[11]

Z rostliny je získáván alkaloid boldin, který je v lékařství používán zejména jako protizánětlivý a antioxidační prostředek a při léčení cukrovky.[12]

Ostatní využití editovat

Máslovitá, aromatická dužnina plodů je jedlá. Má sladkou chuť a příjemnou vůni.[12][14] Listy voní po skořici a používají se v Chile k aromatizaci různých jídel, zejména ryb.[10] Kůra je zdrojem tříslovin, používá se k barvení a k tetování. Sušené a jemně rozdrcené vonné listy se vkládají mezi oblečení k odpuzování škodlivého hmyzu. Ze sušených plodů se zhotovují korálky, které při zahřátí sluncem či tělesným teplem skořicově voní. Dřevo slouží jako palivo a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.[11][15] Boldovník je v Jižní Americe vysazován v parcích i soukromých zahradách jako okrasná dřevina.[15]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  3. ↑ a b GUT, Bernardo. Trees in Patagonia. [s.l.]: Birkhäuser Verlag AG, 2008. ISBN 978-3-7643-8837-9. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d NICOLÁS, García; CÉSAR, Ormazabal. Árboles nativos de Chile. Santiago: Enersis, 2008. (španělsky) 
  5. ↑ MARTICORENA, Alicia et al. Plantas trepadoras, epífitas y parasitas nativas de Chile. [s.l.]: Corma, 2010. ISBN 978-956-8398-04-0. (španělsky) 
  6. ↑ COMISIÓN NATIONAL DE MEDIO AMBIENTE. Especies amenzadas de Chile. [s.l.]: Gobierno de Chile, 2009. (španělsky) 
  7. ↑ PENGELLY, Andrew. Constituents of medicinal plants. [s.l.]: Allen & Unwin, 2004. ISBN 1-74114-052-8. (anglicky) 
  8. ↑ a b BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  9. ↑ ANISZEWSKI, Tadeusz. Alkaloids. Chemistry, biology, ecology and applications. [s.l.]: Elsevier, 2015. ISBN 978-0-444-59433-4. (anglicky) 
  10. ↑ a b c PETER, K.V. (ed.). Handbook of herbs and spices. Vol. 2. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2012. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d Plants for a future: Peumus boldus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e DUKE, James A. et al. Handbook of medicinal spices. [s.l.]: CRC Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-8493-1279-5. (anglicky) 
  13. ↑ DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky) 
  14. ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  15. ↑ a b GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boldovník_vonný&oldid=23557667“