Bohuslav Matěj Černohorský

český hudební skladatel, kněz, varhaník a hudební pedagog

Bohuslav Matěj Černohorský (16. února 1684, Nymburk[1]14./15. února nebo 1. července 1742, Štýrský Hradec[2]) byl český hudební skladatel, minoritský kněz, varhaník a hudební pedagog, reprezentující období kulminace české barokní hudby.

Bohuslav Matěj Černohorský
Fiktivní portrét Bohuslava Matěje Černohorského
Fiktivní portrét Bohuslava Matěje Černohorského
Narození16. února 1684
Nymburk
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1. července 1742 (ve věku 58 let) nebo 14. února 1742 (ve věku 57 let)
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánívarhaník, hudební skladatel, pedagog a katolický kněz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Pamětní deska Bohuslava Matěje Černohorského v Nymburce

Narodil se 16. února roku 1684 v Nymburce. Základní hudební vzdělání získal společně s bratrem Václavem od otce Samuela. Své praktické a teoretické hudební znalosti si prohloubil během studií filozofie a teologie v jezuitském semináři na pražské univerzitě. Krátce po získání titulu bakaláře, 28. ledna 1703 vstoupil do františkánského řádu a nějaký čas působil v minoritském konventu u svatého Jakuba na Starém Městě v Praze. V roce 1708 byl vysvěcen na kněze.

Po neúspěšných žádostech o umožnění studia hudby oslovil přímo generála minoritského řádu v Itálii, který se studiem souhlasil. Proto roku 1710 Černohorský odešel do Říma, kde jej vrchní představený řádu jmenoval hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Poněvadž odešel bez souhlasu svých pražských nadřízených, byl potrestán deseti lety vyhnanství.

Černohorský později také působil jako regenschori v bazilice svatého Antonína v Padově, kde získal doktorský titul. Zde mezi jeho žáky patřili slavný houslista Giuseppe Tartini, který se ve zdech kláštera ukrýval před hněvem kardinála Giorgia Cornara, s jehož neteří se tajně oženil. Pod uměleckým vedením padre Černohorského zkomponoval svou slavnou sonátu g moll známou jako "Ďáblův trylek" (Il Trillo del Diavolo). Během svého života působil jako hudebník také v dalších italských městech, např. ve Florencii, Boloni, Neapoli, Benátkách i v Římě.

V roce 1720 se vrátil do Prahy, kde pokračoval ve své skladatelské a pedagogické činnosti a zde byl např. učitelem dalšího významného českého skladatele Františka Ignáce Tůmy.

Od roku 1731 působil opět v Padově, na sklonku roku 1741 se pro zhoršující se zdravotní stav rozhodl vrátit se do Čech, během své cesty však onemocněl a zemřel v únoru nebo červenci roku 1742 ve Štýrském Hradci.

Hudební činnost

editovat

Svými hudebními postupy se stal jedním z předchůdců období hudebního klasicismu. Vrcholná úroveň polyfonie, svébytné pojetí melodiky a rytmiky a pedagogická činnost a celkový vliv jeho díla na další generace skladatelů z něj činí ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka. V italském prostředí měl přezdívku "Padre boemo", někdy se mu přezdívá „český Bach.“[3]

Své zkušenosti z návštěvy minoritského kláštera Sacro Convento v Assisi pravděpodobně zužitkoval v druhé verzi svého nejlepšího díla, velikonoční dvousborové antifony Regina coeli (Raduj se, nebes královno). Tato skladba pro soprán, violoncello a varhany má formu koncertantní kantáty. V assiském konventu se chová autograf Regina Coeli (skladba složena v roce 1712), v níž dosáhl mistrovství polyfonní sazby.

K dalším vrcholným skladbám Černohorského a české polyfonie vůbec se řadí offertorium Laudetur Jesus Christus pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Dvě jeho mše dokazují jeho velkou potenci ve skladbě cyklických hudebních forem.

Jinak se ovšem z jeho děl mnoho nezachovalo. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb. Upoutává v nich zpěvná melodika a opět dokonalá polyfonie, která reprezentuje vrchol této hudební formy v Čechách. Četné záznamy skladatelových prací podlehly za dosud neobjasněných okolností zkáze, avšak i z torza díla se on sám jeví jako ojedinělá skladatelská osobnost období českého hudebního baroka.

Kromě Giuseppa Tartiniho mezi žáky Bohuslava Matěje Černohorského v Itálii patřil také věhlasný padre Martini.

Nejvýznamnější skladby

editovat
 
Titulní strana kantáty Regina Coeli
  • Regina coeli – koncertní kantáta pro 2 sbory a varhany (1712). Po roce 1720 přepracováno pro soprán, violoncello a varhany. Toto dílo patří mezi jeho nejkrásnější a nejčastěji prováděné skladby.
  • Quare Domine irascerisofertorium pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany
  • Offertorium pro omni tempore
  • Quem lapidaverunt judiae orantem
  • Vesperae minus solennes (a 8 vocibus) – pro sbor, orchestr a varhany (před rokem 1710)
  • Litanie Lauretanae de Beatae Virginis Maria Victoriosa – pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany (kolem roku 1720)
  • Fugue in A minor con sogetto cromatico pro varhany
  • Toccata C dur pro varhany
  • Concerto in C pro varhany
  • Fugy: F-dur, d-moll, D-dur, gis-moll, c-moll, a-moll pro varhany
  • Laudetur Jesus Christus – ofertorium pro čtyřhlasý sbor, orchestr a varhany (1729)

Literatura

editovat
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 67. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 12–13. 

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Datum úmrtí se v různých pramenech liší: [1] Archivováno 29. 10. 2020 na Wayback Machine. a [2] udávají 14. nebo 15. únor 1742. [3] Archivováno 13. 2. 2021 na Wayback Machine. a [4] udávají 1. července 1742.
  3. https://dvojka.rozhlas.cz/591-schuzka-magister-musicae-aneb-padre-boemo-cili-cesky-bach-7940167, navštíveno 20. září 2019.

Externí odkazy

editovat

Volně přístupné partitury děl od Bohuslava Matěje Černohorského v projektu IMSLP