Wikipedie

Boeing B-29 Superfortress

Boeing B-29 Superfortress je americký čtyřmotorový těžký bombardér poháněný pístovými motory, používaný americkým letectvem během druhé světové války a korejské války. Jméno dostal v odkazu na svého předchůdce - B-17 Flying Fortress a navržen byl pro účely strategického bombardování z velkých výšek, ale také vynikal v nočním bombardování zápalnými pumami z nízkých výšek nebo při shazování námořních min při blokádě Japonska. B-29 také svrhl atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki, které přispěly ke konci druhé světové války.

B-29 Superfortress
B-29 USAAF v letu
B-29 USAAF v letu
Určení strategický bombardér
Výrobce Boeing
První let 21. září 1942[1]
Zařazeno 8. května 1944
Vyřazeno 21. června 1960
Uživatel USAAF
USAF
RAF
Výroba 1943–1946[2]
Vyrobeno kusů 3 960
Cena za kus 639 188 $
Varianty Boeing C-97 Stratofreighter
Boeing KB-29 Superfortress
Tupolev Tu-4
Další vývoj Boeing 377 Stratocruiser
Boeing B-50 Superfortress
Některá data mohou pocházet z datové položky.

B-29 (Boeing Model 345) byl jeden z největších letounů, které byly nasazeny do bojových operací během druhé světové války. Měl nejmodernější technologii té doby, včetně přetlakové kabiny, třístopého zatahovacího podvozku a systém řízení palby s analogovým počítačem, který jednomu střelci a důstojníkovi řízení palby umožnil přímo ovládat čtyři střelecké věže. Náklady během vývoje a výroby se vyšplhaly na 3 miliardy dolarů (což odpovídá dnešním 43 miliardám dolarů) a značně převýšily náklady na projekt Manhattan ve výši 1,9 miliard dolarů, čímž se program B-29 stal nejdražším za celou válku.[3][4]

Pokročilá konstrukce umožnila B-29 zůstat v provozu v různých rolích po celá padesátá léta. Typ byl vyřazen na začátku šedesátých let po 3 970 vyrobených kusech.

Několik z nich bylo použito jako létající televizní vysílače společností Stratovision. Královské letectvo B-29 provozovalo jako Washington do roku 1954.

B-29 byl předchůdcem řady bombardérů, transportních letounů, létajících tankerů, průzkumných letadel a cvičných letounů společnosti Boeing. B-50 Superfortress s jinými motory se stal prvním letounem, který provedl nepřetžitý let kolem světa během 94 hodinového letu v roce 1949. Nákladní letoun Boeing C-97 Stratofreighter poprvé vzlétl v roce 1944 a v roce 1947 ho následovala jeho komerční varianta Boeing 377 Stratocruiser. Tato derivace, kdyz bombarédru vznikl dopravní letoun byla podobná evoluci B-17/Model 307. V roce 1948 Boeing představil létající tanker KB-29, v roce 1950 pak KC-97, derivát modelu 377. Mezi varianty nákladního letounu Stratocruiser s velkým objemem patří Guppy/Mini Guppy/Super Guppy, které zůstávají v provozu u NASA a dalšími operátorů.

V SSSR vznikla pomocí zpětného inženýrství nelicencovaná kopie Tupolev Tu-4.

Více než dvacet letounů B-29 zůstává jako statické exponáty, ale pouze dva, Fifi a Doc, jsou stále letuschopné.[5]

Vznik a vývojEditovat

 
Výrobní linka Boeingu ve městě Wichita v Kansasu (1944)
 
Dvojice YB-29 z první série
 
B-29 během bombardování nad Koreou

Na konci roku 1939 převzaly společnosti Boeing Airplane Company, Consolidated Aircraft, Douglas Aircraft a Lockheed Corporation od generálního štábu amerického letectva základní požadavky na výkony nového bombardéru se schopností dopravit 10000 kg pum do vzdálenosti 4000 km, dosáhnout rychlosti 640 km/h a doletem 8600 km. Za vítěze soutěže byl vybrán Boeing, který pro svůj projekt XB-29 v srpnu a prosinci 1940 obdržel kontrakt na stavbu tří prototypů.

První prototyp poháněný čtveřicí osmnáctiválcových hvězdicových motorů Wright R-3350 Duplex Cyclone o výkonu po 1618 kW vzlétl 21. září 1942, kdy již bylo pro USAAF předběžně objednáno 1600 strojů. Druhý prototyp byl ztracen včetně osádky zalétávacího pilota „Eddie“ Alena při havárii 18. března 1943. Zdlouhavý a nákladný vývoj komplikovaly i nevyzrálé pohonné jednotky, z nichž každá byla vybavena dvěma turbokompresory poháněnými výfukovými plyny.

Vysoké požadavky na výkony se odrazily v technologické náročnosti konstrukce. Aplikováno bylo mnoho technických novinek, do té doby na sériových letounech použitých buď výjimečně či vůbec. V celokovovém draku byly tři přetlakové kabiny spojené tunelem nad pumovnicemi, zdvojený příďový podvozek, Fowlerovy klapky na většině křídla, palubní kamerový systém, či systémem General Electric dálkově ovládané čtyři střelecké věže s páry kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm. Maximální náklad pum činil 9072 kg.

Po čtrnáctikusové ověřovací sérii YB-29, z nichž první letoun vzlétl 26. června 1943, bylo objednáno prvních 250 sériových letounů B-29. Sériová výroba byla realizována v závodech Boeing ve Wichitě a Rentonu, závodech Glenn L. Martin Company v Omaze a Bell Aircraft Corporation v Mariettě.

Od ledna 1944 byla v Rentonu zavedena produkce verze B-29A se zvětšeným rozpětím o 0,3 m, motory R-3350-57 nebo -59 a s rozšířenou výzbrojí v přední horní střelecké věži na 4 kulomety (výrobní bloky 25-90). V říjnu 1944 se objevily fotoprůzkumné stroje se sadou kamer K-18 a K-22 označované F-13.

Letouny B-29B vyráběné firmou Bell byly odlehčeny a vyzbrojeny pouze dvojicí kulometů v ocasním střelišti Bell bez kanónu M2 ráže 20 mm.

V roce 1944 byly původní pohonné jednotky jednoho B-29A zaměněny za hvězdicové Pratt & Whitney R-4360, čímž vznikl prototyp XB-44. Následující rok byl zařazen do výroby pod označením B-29D, které se ještě před dodáním letounů změnilo na Boeing B-50 Superfortress.

V roce 1945 byly letecké optické kamery fotoprůzkumných F-13 nahrazovány elektronickou výstrojí pro strategický průzkum. Označení bylo změněno na FB-29A, od roku 1948 pak RB-29A.

NasazeníEditovat

 
Boeing B-29 Superfortress

První B-29 převzaly jednotky v září 1943 a k prvnímu bojovému nasazení došlo 5. června 1944, kdy B-29 58. bombardovacího křídla po startu ze základen v Indii bombardovaly nádraží Makasan v Bangkoku. Ze základen v Číně byly Superfortressy poprvé operačně nasazeny 15. června 1944, kdy 68 strojů bombardovalo ocelárny ve městě Jawata v Japonsku. Od konce roku 1944 byly nasazovány ze základen na Guamu, Saipanu a Tinianu.

V posledním roce války měly B-29 největší podíl na bombardování Japonska. Například v noci z 9. na 10. března 1945 provedlo 279 Superfotressů nálet na Tokio při vlastní ztrátě 14 letounů.

V rámci Operace Starvation upravené B-29 313. bombardovacího křídla svrhly mezi březnem a srpnem 1945 více než 12 000 námořních min do okolí japonských přístavů, které potopily, nebo poškodily přibližně 670 lodí.

 
B-29 „Bockscar“

Upravené letouny B-29 „Enola Gay“ a „Bockscar“ 393. perutě USAAF startující z Tinianu byly použity jako nosiče atomových pum, které 6. a 9. srpna 1945 zničily města Hirošima a Nagasaki.

V roce 1950 bylo 88 kusů B-29 a B-29A zařazeno do jednotek RAF jako Boeing Washington B.Mk I, které sloužily do roku 1958.

Oproti jiným bombardérům zůstal B-29 ve službě dlouho po válce a řada z nich byla použita i během války v Koreji – poslední byl vyřazen ze služby u USAF až v červnu 1960.

Obdoba B-29 se po druhé světové válce vyráběla i v SSSR pod označením Tupolev Tu-4. Byla to upravená kopie původního B-29 s použitím sovětských komponent. Vznikla podle vzoru amerických strojů, které se Sovětům podařilo získat díky nouzovým přistáním celkem tří B-29 na sovětském území. Během války v Tichomoří měl totiž SSSR uzavřenou smlouvu s císařským Japonskem o neutralitě a na základě ní byly stroje internovány.

VariantyEditovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

UživateléEditovat

SpecifikaceEditovat

Údaje platí pro B-29A[6]

 

Hlavní technické údajeEditovat

  • Rozpětí: 43,36 m
  • Délka: 30,18 m
  • Výška: 9,02 m
  • Nosná plocha: 161,28 m²
  • Geometrická štíhlost křídla: 11,49
  • Hmotnost prázdného letounu: 33 795 kg
  • Vzletová hmotnost: 54 431 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 61 560 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350-23 Duplex Cyclone

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost v 6100 m: 575 km/h
  • Ekonomická cestovní rychlost: 467 km/h
  • Operační dostup: 11 150 m
  • Čas výstupu do 7620 m: 43 minut
  • Dolet s pumovým nákladem 2268 kg, ve výšce 7620 m: 5230 km
    • pro přelet: 9012–9656 km
  • Plošné zatížení: 379,7 kg/m²
  • Poměr hmotnost/výkon: 9,33 kg/kW

VýzbrojEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ LeMay and Yenne 1988, p. 60.
  2. ↑ "Boeing B-29." Boeing. Retrieved: 5 August 2010.
  3. ↑ O'BRIEN, Phillips Payson. How the War Was Won. First. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. ISBN 978-1-107-01475-6. S. 47–48. (anglicky) 
  4. ↑ B-29 Superfortress, U.S. Heavy Bomber [online]. © 2009 by Kent G. Budge [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WALLER, Staff Sgt. Rachel. B-29 'Doc' takes to the skies from McConnell. McConnell AFB. 17 July 2016. Dostupné online [cit. 2 July 2017]. (anglicky) 
  6. ↑ SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45. Plzeň: Fraus, 2000. 131 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola Boeing B-29 Superfortress, s. 24. 

LiteraturaEditovat

  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. 3. vyd. Plzeň: Fraus, 1998. ISBN 80-7238-022-2. S. 24-27. 
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Boeing B-29 Superfortress, s. 344 a 345. (česky) 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Boeing B-29/B-50 Superfortress, s. 38. (česky) 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 14, 52, 224 a 225. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. Praha: Naše vojsko, 1992. 376 s. ISBN 80-206-0117-1. Kapitola Výškové bombardovací letouny, s. 178-181. (česky) 

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: GND: 4120965-5 | LCCN: sh85010699 | WorldcatID: lccn-sh85010699
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boeing_B-29_Superfortress&oldid=18202026“