Wikipedie

Boeing B-29 Superfortress

americký bombardovací letoun

Boeing B-29 Superfortress byl americký čtyřmotorový těžký bombardér poháněný pístovými motory, používaný americkým letectvem během druhé světové války a korejské války. Jméno dostal v odkazu na svého předchůdce - B-17 Flying Fortress a navržen byl pro účely strategického bombardování z velkých výšek, ale také vynikal v nočním bombardování zápalnými pumami z nízkých výšek nebo při shazování námořních min při blokádě Japonska. B-29 také svrhl atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki, které přispěly ke konci druhé světové války.

B-29 Superfortress
B-29 USAAF v letu
B-29 USAAF v letu
Určenístrategický bombardér
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBoeing
První let21. září 1942[1][2]
Zařazeno8. května 1944
Vyřazeno21. června 1960
UživatelUSAAF
USAF
RAF
Výroba1943–1946[3]
Vyrobeno kusů3 960
Cena za kus639 188 $
VariantyBoeing C-97 Stratofreighter
Boeing KB-29 Superfortress
Tupolev Tu-4
Další vývojBoeing 377 Stratocruiser
Boeing B-50 Superfortress
Některá data mohou pocházet z datové položky.

B-29 (Boeing Model 345) byl jeden z největších letounů, které byly nasazeny do bojových operací během druhé světové války. Měl nejmodernější technologii té doby, včetně přetlakové kabiny, třístopého zatahovacího podvozku a systém řízení palby s analogovým počítačem, který jednomu střelci a důstojníkovi řízení palby umožnil přímo ovládat čtyři střelecké věže. Náklady během vývoje a výroby se vyšplhaly na 3 miliardy dolarů (což odpovídá dnešním 43 miliardám dolarů) a značně převýšily náklady na projekt Manhattan ve výši 1,9 miliard dolarů, čímž se program B-29 stal nejdražším za celou válku.[4][5]

Pokročilá konstrukce umožnila B-29 zůstat v provozu v různých rolích po celá padesátá léta. Typ byl vyřazen na začátku šedesátých let po 3 970 vyrobených kusech.

Několik z nich bylo použito jako létající televizní vysílače společností Stratovision. Královské letectvo B-29 provozovalo jako Washington do roku 1954.

B-29 byl předchůdcem řady bombardérů, transportních letounů, létajících tankerů, průzkumných letadel a cvičných letounů společnosti Boeing. B-50 Superfortress s jinými motory se stal prvním letounem, který provedl nepřetržitý let kolem světa během 94 hodinového letu v roce 1949. Nákladní letoun Boeing C-97 Stratofreighter poprvé vzlétl v roce 1944 a v roce 1947 ho následovala jeho komerční varianta Boeing 377 Stratocruiser. Tato derivace, když z bombardéru vznikl dopravní letoun, byla podobná evoluci B-17/Model 307. V roce 1948 Boeing představil létající tanker KB-29, v roce 1950 pak KC-97, derivát modelu 377. Mezi varianty nákladního letounu Stratocruiser s velkým objemem patří Guppy/Mini Guppy/Super Guppy, které zůstávají v provozu u NASA a dalšími operátorů.

V SSSR vznikla pomocí zpětného inženýrství nelicencovaná kopie Tupolev Tu-4.

Více než dvacet letounů B-29 zůstává jako statické exponáty, ale pouze dva, Fifi a Doc, jsou stále letuschopné.[6]

Vznik a vývoj

editovat
 
Dvojice YB-29 z první série
 
B-29 během bombardování nad Koreou

Na konci roku 1939 převzaly společnosti Boeing Airplane Company, Consolidated Aircraft, Douglas Aircraft a Lockheed Corporation od generálního štábu amerického letectva základní požadavky na výkony nového bombardéru se schopností dopravit 10 000 kg pum do vzdálenosti 4 000 km, dosáhnout rychlosti 640 km/h a doletem 8 600 km. Za vítěze soutěže byl vybrán Boeing, který pro svůj projekt XB-29 v srpnu a prosinci 1940 obdržel kontrakt na stavbu tří prototypů.

První prototyp poháněný čtveřicí osmnáctiválcových hvězdicových motorů Wright R-3350 Duplex Cyclone o výkonu po 1 618 kW vzlétl 21. září 1942, kdy již bylo pro USAAF předběžně objednáno 1 600 strojů. Druhý prototyp byl ztracen včetně osádky zalétávacího pilota „Eddie“ Allena při havárii 18. března 1943. Zdlouhavý a nákladný vývoj komplikovaly i nevyzrálé pohonné jednotky, z nichž každá byla vybavena dvěma turbokompresory poháněnými výfukovými plyny.

Vysoké požadavky na výkony se odrazily v technologické náročnosti konstrukce. Aplikováno bylo mnoho technických novinek, do té doby na sériových letounech použitých buď výjimečně či vůbec. V celokovovém draku byly tři přetlakové kabiny spojené tunelem nad pumovnicemi, zdvojený příďový podvozek, Fowlerovy klapky na většině křídla, palubní kamerový systém, či systémem General Electric dálkově ovládané čtyři střelecké věže s páry kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm. Maximální náklad pum činil 9072 kg.

Po čtrnáctikusové ověřovací sérii YB-29, z nichž první letoun vzlétl 26. června 1943, bylo objednáno prvních 250 sériových letounů B-29. Sériová výroba byla realizována v závodech Boeing ve Wichitě a Rentonu, závodech Glenn L. Martin Company v Omaze a Bell Aircraft Corporation v Mariettě.

Od ledna 1944 byla v Rentonu zavedena produkce verze B-29A se zvětšeným rozpětím o 0,3 m, motory R-3350-57 nebo -59 a s rozšířenou výzbrojí v přední horní střelecké věži na 4 kulomety (výrobní bloky 25-90). V říjnu 1944 se objevily fotoprůzkumné stroje se sadou kamer K-18 a K-22 označované F-13.

Letouny B-29B vyráběné firmou Bell byly odlehčeny a vyzbrojeny pouze dvojicí kulometů v ocasním střelišti Bell bez kanónu M2 ráže 20 mm.

V roce 1944 byly původní pohonné jednotky jednoho B-29A zaměněny za hvězdicové Pratt & Whitney R-4360, čímž vznikl prototyp XB-44. Následující rok byl zařazen do výroby pod označením B-29D, které se ještě před dodáním letounů změnilo na Boeing B-50 Superfortress.

V roce 1945 byly letecké optické kamery fotoprůzkumných F-13 nahrazovány elektronickou výstrojí pro strategický průzkum. Označení bylo změněno na FB-29A, od roku 1948 pak RB-29A.

Nasazení

editovat
 
Boeing B-29 Superfortress

První B-29 převzaly jednotky v září 1943. K prvnímu bojovému nasazení došlo 5. června 1944. Bombardéry B-29 58. bombardovacího křídla startující ze základen v Indii bombardovaly železnici v Bangkoku v Thajsku. Akce byla součástí operace Matterhorn.[7] Ze základen v Číně byly Superfortressy poprvé operačně nasazeny 15. června 1944, kdy 68 strojů bombardovalo ocelárny ve městě Jawata na ostrově Kjúšú v Japonsku. Tato akce byla začátkem strategického bombardování japonských ostrovů.[7]

Od konce roku 1944 byly nasazovány ze základen na Guamu, Saipanu a Tinianu.

V posledním roce války měly B-29 největší podíl na bombardování Japonska. Například v noci z 9. na 10. března 1945 provedlo 279 Superfortressů nálet na Tokio při vlastní ztrátě 14 letounů.

V rámci Operace Starvation upravené B-29 313. bombardovacího křídla svrhly mezi březnem a srpnem 1945 více než 12 000 námořních min do okolí japonských přístavů, které potopily, nebo poškodily přibližně 670 lodí.

 
B-29 „Bockscar“ v Národním muzeu Letectva Spojených států amerických.

Upravené letouny „Silverplate“[8] B-29 „Enola Gay“ a „Bockscar“ od 393. BS, 509. CG (393rd Bombardment Squadron, 509th Composite Group ~ 393. bombardovací squadrona 509. smíšené skupiny) USAAF startující z Tinianu byly použity jako nosiče atomových pum, které 6. a 9. srpna 1945 zničily města Hirošima a Nagasaki.

V roce 1950 bylo 88 kusů B-29 a B-29A zařazeno do jednotek RAF jako Boeing Washington B.Mk I, které sloužily do roku 1958.

Oproti jiným bombardérům zůstal B-29 ve službě dlouho po válce a řada z nich byla použita i během války v Koreji – poslední byl vyřazen ze služby u USAF až v červnu 1960.

Upravená kopie B-29 se po druhé světové válce vyráběla i v SSSR pod označením Tupolev Tu-4, s použitím sovětských komponent. Vznikla podle vzoru amerických strojů, které se Sovětům podařilo získat díky nouzovým přistáním celkem tří B-29 na sovětském území. Během války v Tichomoří měl totiž SSSR uzavřenou smlouvu s císařským Japonskem o neutralitě a na jejím základě byly stroje internovány.

Dochované letouny

editovat

V roce 2025 existovaly poslední dva letuschopné letouny B-29 Superfortress. Oba ve Spojených státech amerických. B-29 „Fifi“ (sériové číslo 44-62070) provozuje organizace Commemorative Air Force a B-29 „Doc“ (sériové číslo 44-69972) provozuje nezisková organizace Doc’s Friends. Další letouny B-29 jsou součástí muzejních sbírek a expozic.[7]

Varianty

editovat
 
Výrobní linka Boeingu ve městě Wichita v Kansasu (1944)
  • XB-29 - Boeing Model 345 vznikl ve třech prototypech (41-0002, 41-0003, 41-18335).[9]
  • YB-29 - byl vylepšený model XB-29 s motory Wright R-3350-21 od předchozí verze se lišil čtyřlistými vrtulemi. Bylo vyrobeno 14 kusů pro testy.
  • B-29 - 1. sériová verze B-29 bylo vyrobeno 2513 letounů B-29. Část z těchto letounů byla vyrobena ve variantě Silverplate, která byla použita pro atomové bombardování.[10]
  • B-29A - vylepšená varianta B-29 s horní přední střeleckou věží se čtyřmi kulomety a zvětšeným rozpětím.[11]
  • B-29B - B-29 se sníženou hlavňovou výzbrojí a větší kapacitou pumovnice.[11] Byly také vybaveny radarem APQ-7.[12]
  • B-29C - B-29A s jinými motory. Objednávka byla zrušena.[13]
  • B-29D (XB-44) - Vylepšená varianta B-29 s motory Pratt & Whitney R-4360-35, která byla po válce označena jako B-50.
  • XB-29E - upravená varianta B-29 pro testování systému řízení palby.[14]
  • XB-29F - šest upravených B-29 pro provoz v chladném podnebí Aljašky.
  • XB-29G - B-29 upravený pro testování proudových motorů. Proudový motor byl vynášen v pumovnici, za letu mohl být vysunut do proudu vzduchu pod letounem.[15]
  • XB-29H určený pro testování výzbroje.[16]
  • YB-29J, YKB-29J, RB-29J šest letounů bylo konvertováno na YB-29J, pro experimenty s motory R-3350-79. 2 byly později přestavěny na létající tankery YKB-29J, zbytek na průzkumné RB-29J.
  • KB-29 - B-29 modifikovaný jako letoun pro doplňování paliva.
  • EB-29 - Mateřský letoun pro vypouštění letadel (Bell X-1, McDonnell XF-85 Goblin).
  • RB-29J (RB-29, FB-29J, F-13, F-13A) - určeny pro fotografický průzkum.
  • SB-29 - varianta pro pátrací a záchranné účely. Šestnáct B-29 bylo upraveno pro nesení člunu A-3.
  • TB-29 - určeny pro výcvik posádek B-29 a v padesátých letech jako radarové cíle, při vyvíjení taktik pro záchytné stíhačky.
  • WB-29 - pro meteorologický průzkum.
  • Airborne Early Warning - letoun včasné výstrahy. Tři letouny byly vybaveny radarem AN/APS-20.
  • MX-767 Banshee - projekt na přeměnu B-29 na dálkové řízené střely. Žádná přestavba nebyla realizována.
  • Navy P2B patrol bomber - čtveřice letounů amerického námořnictva pro dálkové průzkumné/hlídkové lety. Jeden letoun posloužil pro vypouštění letounu Douglas D-558-2 Skyrocket
  • XB-39 - YB-29 s motorem Allison V-3420

Uživatelé

editovat

Specifikace (B-29A)

editovat

Údaje podle[17]

 
Nákres B-29

Technické údaje

editovat
  • Osádka: 10–14
  • Rozpětí: 43,36 m
  • Délka: 30,18 m
  • Výška: 9,02 m
  • Nosná plocha: 161,28 m²
  • Geometrická štíhlost křídla: 11,49
  • Hmotnost prázdného letounu: 33 795 kg
  • Vzletová hmotnost: 54 431 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 61 560 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350-23 Duplex Cyclone

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost v 6100 m: 575 km/h
  • Ekonomická cestovní rychlost: 467 km/h
  • Operační dostup: 11 150 m
  • Čas výstupu do 7620 m: 43 minut
  • Dolet s pumovým nákladem 2268 kg, ve výšce 7620 m: 5230 km
    • pro přelet: 9012–9656 km
  • Plošné zatížení: 379,7 kg/m²
  • Poměr hmotnost/výkon: 9,33 kg/kW

Výzbroj

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ LeMay and Yenne 1988, p. 60.
  2. ↑ Pace 2003, s. 7.
  3. ↑ "Boeing B-29." Boeing. Retrieved: 5 August 2010.
  4. ↑ O'BRIEN, Phillips Payson. How the War Was Won. First. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. ISBN 978-1-107-01475-6. S. 47–48. 
  5. ↑ B-29 Superfortress, U.S. Heavy Bomber [online]. © 2009 by Kent G. Budge [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ WALLER, Staff Sgt. Rachel. B-29 'Doc' takes to the skies from McConnell. McConnell AFB. 17 July 2016. Dostupné online [cit. 2 July 2017]. 
  7. ↑ a b c HANCOCK, Austin. First Combat Mission of the Boeing B-29 Superfortress [online]. Vintage Aviation News, 2025-06-05 [cit. 2025-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ WALTON, Bill. Enola Gay: The Story of the Most Historic Boeing B-29 [online]. avgeekery.com, 2018-08-06 [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Baugher's Encyclopedia XB-29 [online]. 2004-10-13 [cit. 2021-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-10-13. (anglictina) 
  10. ↑ 9 August 1945 [online]. 2021-08-09 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ a b Boeing B – 29 Superfortress [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ The 315th Bombardment Wing (VH) [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (angličtina) 
  13. ↑ Boeing B-29 [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (angličtina) 
  14. ↑ Boeing XB-29E Superfortress [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-18. (angličtina) 
  15. ↑ XB-29G, a modified B29 carrying jet engines in the bomb bay that could be lowered into the air stream [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (angličtina) 
  16. ↑ BAUGHER, Joe. Boeing XB-29H Superfortress [online]. 2000-04-17 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (angličtina) 
  17. ↑ SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45. Plzeň: Fraus, 2000. 131 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola Boeing B-29 Superfortress, s. 24. 

Literatura

editovat
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 14, 52, 224 a 225. 
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Boeing B-29 Superfortress, s. 344 a 345. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. Praha: Naše vojsko, 1992. 376 s. ISBN 80-206-0117-1. Kapitola Výškové bombardovací letouny, s. 178–181. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Boeing B-29/B-50 Superfortress, s. 38. 
  • PACE, Steve, 2003. Boeing B-29 Superfortress. Ramsbury Marlborough, Wiltshire: Crowood Press. 208 s. ISBN 1-86126-581-6. (anglicky) 
  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. 3. vyd. Plzeň: Fraus, 1998. ISBN 80-7238-022-2. S. 24–27. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boeing_B-29_Superfortress&oldid=24979905“