Wikipedie

Boeing 747

Dopravní letoun

Boeing 747 (často přezdíván Jumbo Jet, nebo také Queen of the sky) je dálkový širokotrupý čtyřmotorový proudový dopravní a nákladní letoun. Byl prvním vyráběným širokotrupým letadlem a jeho výrazné druhé patro v přední části jej učinilo jedním z nejznámějších letadel.[5] Vyvinut byl společností Boeing ve Spojených státech a původně měl mít o 150 procent větší kapacitu než velký komerční letoun šedesátých let - Boeing 707.[6] Do služby vstoupil v roce 1970 a po dobu 37 let držel rekord kapacity cestujících.[7]

Boeing 747
Boeing 747-200 společnosti Iberia
Boeing 747-200 společnosti Iberia
UrčeníŠirokotrupý dopravní letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBoeing
První let9. února 1969[1]
Zařazeno22. ledna 1970 (Pan Am)[2][3]
CharakterVe službě
UživatelBritish Airways
Lufthansa
Korean Air
Atlas Air
Výroba1968–2022
Vyrobeno kusů1 574[4]
Cena za kus268,5 milionů USD (2016)
VariantyBoeing 747SP
Boeing 747-400
Boeing 747-8
Boeing VC-25
Boeing E-4
Další vývojBoeing YAL-1
Boeing Dreamlifter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Část délky letounu zaujímá dvoupodlažní konfigurace. K dispozici je v osobních, nákladních a dalších verzích. Boeing horní palubu navrhl jako vyvýšeninu, aby sloužila jako salónek pro první třídu, případně další místa, a aby bylo letoun možné snadno přestavět na nákladní odstraněním sedadel a instalací předních nákladních dveří. Boeing očekával příchod nadzvukových letounů, jejichž vývoj byl ohlášen na začátku 60. let 20. století, a tedy zastarání typu 747 a dalších podzvukových dopravních letadel, zatímco poptávka po podzvukových letadlech do budoucna zůstávala silná.[8] Ačkoli se očekávalo, že se 747 stane zastaralým po prodeji 400 kusů,[9] dosáhla výroba v roce 1993 počtu 1 000 letounů.[10] Do června 2019 bylo vyrobeno 1 554 letadel, přičemž 20 strojů varianty 747–8 bylo objednaných.[11] Do ledna 2017 bylo během nehod, při kterých zahynulo celkem 3 722 lidí,[12] ztraceno 60 letounů.

Boeing 747-400 je nejobvyklejší variantou ve službě. Disponuje vysokou podzvukovou cestovní rychlostí 0,85–0,855 Machu (až 570 mph nebo 920 km/h) a mezikontinentálním doletem 13 450 km (7 260 námořních mil).[13] 747-400 může přepravit 416 cestujících v typickém uspořádání o třech třídách, 524 cestujících ve dvou třídách nebo 660 cestujících v jedné třídě s vysokou hustotou míst.[14] Nejnovější varianta 747-8 je stále ve výrobě a certifikaci získala v roce 2011. Dodávky nákladní verze 747-8F byly zahájeny v říjnu 2011 a verze pro cestující 747-8I začaly v květnu 2012. Poslední vyrobený kus opustil produkční linku 6. prosince 2022.[15][16]

Operace Šalamoun ustavila dne 24. května 1991 světový rekord přepravy cestujících jedním letem, když Boeing 747 společnosti El Al převezl 1 122 cestujících do Izraele (bylo registrováno 1 087 cestujících, ale matky ukryly desítky dětí ve svých volných šatech).

Vývoj

editovat
 
Kokpit Boeingu 747-200 společnosti Iran Air
 
Veřejnosti byl prototyp poprvé představen 30. září 1968

První čistě vojenská varianta E-4A/B je používána jako létající velitelské stanoviště pro amerického prezidenta a generalitu v případě atomové války. Zálet E-4A (výr. č. 20682/202) odvozeného z typu B747-200B proběhl 13. června 1973 a 16. července již letoun převzala jednotka 1.ACCS, 55.SRW na základně Offutt v Nebrasce. Druhý exemplář E-4A (výr. č. 20683/204) poháněla stejná čtveřice motorů Pratt & Whitney JT9D-7W, která stroj 11. září 1973 poprvé vynesla do vzduchu. Třetí letoun E-4A (výr. č. 20684/232) zalétaný 6. června 1974 měl instalované pohonné jednotky General Electric GE CF6-50-E2. Po převzetí USAF byly všechny tři dosud nevybavené stroje postupně předány do dílen společnosti E-Systems, kde v průběhu roku 1974 proběhla instalace avioniky. Požadavek na standardizaci pohonných jednotek následně vedl k náhradě motorů JT9D prvních dvou letounů za výkonnější F103-GE-100.

První plně vybavený Boeing E-4A byl předán na marylandské základně Andrews AFB v prosinci 1974, druhý a třetí stroj převzalo velitelství NEACP počátkem následujícího roku. Čtvrtý vyrobený stroj byl vybaven třinácti komunikačními systémy se 46 anténami a zesíleným palubním elektrickým systémem. Jeho označení bylo změněno na E-4B (výr. č. 20949/257) a první let vykonal 29. dubna 1975. Po prověření operačních schopností E-4B podepsalo velitelství USAF v červnu 1980 kontrakt na modifikaci tří předchozích E-4A na standard E-4B. Letouny byly postupně dohotoveny v období let 1983 až 1985.

Jumbo Jet zahájil civilní provoz na lince New York–Londýn 21. ledna 1970 se společností Pan Am. V roce 2010 se konal první let nejnovější verze Boeingu 747, Boeing 747-8.

747SP

editovat
 
V pozdějších letech se dalším uživatelem Boeingu 747SP stal dopravce United Airlines.

Dne 3. září 1973 byl společností Boeing oficiálně oznámen přímý vývoj letounu Boeing 747SP, který měl konkurovat dálkovým třímotorovým proudovým strojům McDonnell Douglas DC-10-30. Výroba prvního letounu s kapacitou 321 pasažérů byla zahájena v dubnu 1974 a skončila 19. května 1975 roll-outem v Everetu. Verze SP, určená pro velmi dlouhé tratě, měla v porovnání se základní 747 zkrácený trup o 14,3 m. Maximální povolená přistávací hmotnost tím byla snížena o 50 tun, a tak bylo možné instalovat na odtokovou hranu křídla místo složitých tříštěrbinových vztlakových klapek jednoduché klapky. Pro pohon byla vybrána čtveřice dvouproudových dvourotorových motorů Pratt & Whitney JT9D-7A nebo -7F o tahu 209 kN nebo 213 kN.

První let se uskutečnil 4. července 1975 a certifikace k provozu byla udělena od 4. února 1976. V rámci letových zkoušek Boeingu 747-100SP bylo provedení přistání a vzletu z nejvýše položeného letiště na světě v bolivijském La Paz. V rámci testů byl rovněž proveden let bez mezipřistání Mexico City-Bělehrad v bývalé Jugoslávii o délce 11 600 km. Na pravidelné linky byla nová verze 747 nasazena v dubnu 1976, všech 12 objednaných strojů pak bylo dodáno do července. Prvním odběratelem se stala dopravní společnost Pan Am, která své stroje nasadila na linkách New York a Los Angeles-Tokio bez mezipřistání. Druhý dodaný stroj z celkem pěti dopravci Pan Am, pojmenovaný „Clipper Liberty Bell“, byl využit k propagační akci obletu světa pouze s dvěma mezipřistáními. Z letiště JFK stroj se 130 cestujícími odstartoval 1. května 1976 do Dillí přes Tokio zpět do New Yorku, kde Clipper Liberty Bell přistál 3. května. Čistá doba letu činila 39 hodin 25 minut 53 sekundy, za řízením se střídali kapitán Walter H. Mullikin, další dva piloti Albert A. Frink a Lyman G. Watt, palubními inženýry byli Frank Cassanti a Edward Schields. Výkony tohoto etapového letu se dostaly také do oficiálních tabulek FAI.

Druhým zákazníkem 747SP se stal dopravce South African Airways, který své letouny nasadil na linku Johannesburg-Londýn. Letecká společnost Iran Air 747SP používala na lince Teherán-New York, Syrian Air pak 747SP využívala na trati Damašek-Londýn.

Varianty

editovat
 
Konečná montáž Boeingu 747 v Boeing Everett Factory
 
Nejnovější verze Boeingu 747, Boeing 747-8F

747-100

editovat
  • 747-100B
  • 747-100SR
  • 747-100SP
  • 747-100SF (KC-747) jsou určeny pro tankování za letu, létají pro Iran Air Force
 
Boeing 747-200 v Technickém muzeu ve Špýru. Letadlo bylo darováno společností Lufthansa.

747-200

editovat
  • 747-200B první vzlet v říjnu 1970, motory Pratt and Whitney JT9D-7W o vzletovém tahu po 213 kN
  • 747-200C
  • 747-200M
  • 747-200F

747-300

editovat
  • 747-300M
  • 747-300SR

747-400

editovat
  • 747-400F
  • 747-400M
  • 747-400D
  • 747-400ER První vzlet 31. července 2002 z továrního letiště Paine Field v Everettu. Za řízením stroje (výr. č. 32909, N747ER) byli vedoucí zkušební piloti Boeingu pro program B747 Joe MacDonald a Mark Fuerstein, kteří letoun přelétli na letiště Boeing Field v Seattlu. Po testech a certifikaci byl předán australské dopravní společnosti Qantas (VH-OEE).
  • 747-400ERF
  • 747-400BCF
  • Boeing 747 Dreamlifter
 
Nákladní Boeing 747-400F společnosti Cargolux

747-8

editovat

Boeing 747-8 je nejnovější verze Boeingu 747, oficiálně byla představena v roce 2005 a její první let se konal v roce 2010. Největšími novinkami bylo prodloužení, větší kapacita a o 32 % úspornější provoz oproti Boeingu 747-400. Do listopadu 2016 dostala společnost 124 dodávek, přičemž již bylo 109 strojů bylo dodáno.

  • 747-8I
  • 747-8F
 
Ekonomická třída v letadle Boeing 747-8 společnosti Lufthansa

Boeing VC-25A (Air Force One)

editovat

Letadlo VC-25A je schopno uletět 12 600 km (7 800 mil), což je délka jedné třetiny obvodu Země, bez doplnění paliva (na stránkách Bílého domu se však uvádí, že letadlo dokáže obletět až jednu polovinu obvodu Země). Letadlo je možné tankovat za letu. Může pojmout víc než 70 pasažérů. Každý z těchto letounů stál přibližně 325 milionů USD. V roce 2015 bylo rozhodnuto o náhradě strojů novějšími letouny, založenými na modernější verzi Boeing 747-8. Vyrobeny byly 2 kusy.

 
Boeing 747 vojenské verze VC-25A využívá americký prezident pod názvem „Air Force One"

Uživatelé

editovat

Současní

editovat

Seznam největších současných uživatelů v listopadu 2016, kteří vlastní více než 10 strojů. Celkově bylo v červenci 2016 v provozu 515 letounů tohoto typu:

Specifikace

editovat
 
Diagramy variant Boeingu 747 .
Od shora: 747-100 (hřbetní pohled, průřez a pohled zepředu). Ze strany, sestupně: 747SP, 747-100, 747-400, 747-8I s 747LCF.
Údaj 747-100 747-200B 747-300 747-400
747-400ER		 747-8I
Posádka letadla tři členové dva členové
Počet míst k sezení typicky 452 (2 třídy)
366 (3 třídy)		 496 (2 třídy)
412 (3 třídy)		 524 (2 třídy)
416 (3 třídy)		 467 (3 třídy)
Délka 70.6 m 76.4 m
Rozpětí křídel 59.6 m 64.4 m 68.5 m
Výška ocasní části 19.3 m 19.4 m
Hmotnost 162,400 kg 174,000 kg 178,100 kg 178,756 kg
ER: 184,600 kg		 214,503 kg
Maximální vzletová hmotnost 333,390 kg 377,842 kg 396,890 kg
ER: 412,775 kg		 442,253 kg
Cestovní rychlost
(ve výšce cca 11 000 m)		 Mach 0.84
(555 mph, 893 km/h, 481 uzlů)		 Mach 0.85
(567 mph, 913 km/h, 493 uzlů)
ER: Mach 0.855
(570 mph, 918 km/h, 495 uzlů)		 Mach 0.855
(570 mph, 918 km/h, 495 uzlů)
Maximální rychlost Mach 0.89
(594 mph, 955 km/h, 516 uzlů)		 Mach 0.92
(614 mph, 988 km/h, 533 uzlů)
Vyžadovaná délka RWY při max. zatížení 3,190 m 3,320 m 3,018 m
ER: 3,090 m		 3,090 m
Dolet při max. zatížení 9,800 km 12,700 km 12,400 km 13,450 km
ER: 14,205 km		 14,815 km
Max. kapacita paliva 183,380 l 199,158 l 216,840 l
ER: 241,140 l		 243,120 l
Modely motoru (x 4) PW JT9D-7A
RR RB211-524B2		 PW JT9D-7R4G2
GE CF6-50E2
RR RB211-524D4		 PW JT9D-7R4G2
GE CF6-80C2B1
RR RB211-524D4		 PW 4062
GE CF6-80C2B5F
RR RB211-524G/H
ER: GE CF6-80C2B5F		 GEnx-2B67
Tah motoru (1 motor) PW 46,500 lbf
(207 kN)
RR 50,100 lbf
(223 kN)		 PW 54,750 lbf (244 kN)
GE 52,500 lbf (234 kN)
RR 53,000 lbf
(236 kN)		 PW 54,750 lbf
(244 kN)
GE 55,640 lbf
(247 kN)
RR 53,000 lbf (236 kN)		 PW 63,300 lbf (282 kN)
GE 62,100 lbf (276 kN)
RR 59,500/60,600 lbf (265/270 kN)
ER: GE 62,100 lbf
(276 kN)		 66,500 lbf
(296 kN)

Zdroje: Boeing 747 specifications,[17] 747 airport planning report,[18] 747-8 airport brochure[19]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing 747 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Rumerman, Judy. "The Boeing 747." U.S. Centennial of Flight Commission, 2003. Retrieved: April 30, 2006.
  2. ↑ "Jumbo and the Gremlins." Archivováno 9. 8. 2016 na Wayback Machine. TIME, February 2, 1970. Retrieved: December 20, 2007.
  3. ↑ Boeing: Commercial Airplanes - 747 - About the 747 Family [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 2, 2012. 
  4. ↑ THOMAS, Geoffrey. The 1,574th - And Last- Boeing 747 Rolls Out [online]. 2022-12-07 [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ NEGRONI, Christine. 747: The World's Airliner [online]. July 2014 [cit. 2015-01-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Branson, Richard. "Pilot of the Jet Age." Archivováno 9. 8. 2016 na Wayback Machine. Time, December 7, 1998. Retrieved: December 13, 2007.
  7. ↑ "A380 superjumbo lands in Sydney." BBC, October 25, 2007. Retrieved: August 3, 2010. Quote: "The superjumbo's advent ends a reign of nearly four decades by the Boeing 747 as the world's biggest airliner."
  8. ↑ Orlebar 2002, p. 50.
  9. ↑ Haenggi 2003, pp. 14–15.
  10. ↑ Sutter 2006, p. 259.
  11. ↑ "747 Model Orders and Deliveries data." Archivováno 28. 9. 2018 na Wayback Machine. The Boeing Company, May 2019. Retrieved: July 21, 2019.
  12. ↑ Boeing 747 Statistics [online]. Flight Safety Foundation. Dostupné online. 
  13. ↑ "Technical Characteristics – Boeing 747-400", The Boeing Company. Retrieved: April 29, 2006.
  14. ↑ "747". The Boeing Company. Retrieved: January 9, 2012.
  15. ↑ JOSEPHS, Leslie. Boeing's last 747 has rolled out of the factory after a more than 50-year production run. CNBC [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ CVRKAL, Milan. Dodán poslední Boeing 747. Letectví a kosmonautika. Březen 2023, čís. 3, s. 48 až 49. ISSN 0024-1156. 
  17. ↑ "747 specifikace", The Boeing Company. 16.11.2007.
  18. ↑ "747 airport planning report." The Boeing Company. 15.11.2007.
  19. ↑ "Preliminary 747-8 Airport Compatibility." The Boeing Company. 8.6.2009.

Literatura

editovat
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 366 a 425. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Boeing_747&oldid=24304554“