Boeing 707
Boeing 707 je čtyřmotorový úzkotrupý proudový dopravní letoun středního až dlouhého doletu vyráběný společností Boeing mezi lety 1958 až 1979. Vznikly různé varianty s kapacitou od 140 do 219 cestujících a doletem 4 630 až 10 650 km.[2]
| Boeing 707 | |
|---|---|
 | |
| Určení | dopravní letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Boeing Airplane Company |
| První let | 20. prosince 1957 |
| Zařazeno | 26. října 1958 (Pan American) |
| Charakter | Několik v provozu |
| Uživatel | Pan Am (dříve) Trans World Airlines (dříve) American Airlines (dříve) Air France (dříve) |
| Výroba | 1958 - 1978 |
| Vyrobeno kusů | 865 (bez Boeingu 720)[1] |
| Cena za kus | 4,3 mil. $ (1955), 38,5 mil. $ (2017) |
| Vyvinuto z typu | Boeing 367-80 |
| Varianty | Boeing 720 Boeing C-137 Stratoliner |
| Další vývoj | Boeing E-3 Sentry Boeing E-6 Mercury Northrop Grumman E-8 Joint STARS |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Model 707 byl vyvinut jako první proudové dopravní letadlo společnosti Boeing. Měl šípové křídlo a motory zavěšené pod křídly. Ačkoli nebyl prvním dopravním letounem nasazeným do služby, byl prvním komerčně úspěšným. V šedesátých letech dominoval osobní letecké dopravě a v běžném provozu zůstal po celá sedmdesátá leta. Boeingu 707 je také obecně připočítáváno ohlášení proudového věku.[3][4] Firmě Boeing pomohl stát se jedním z největších výrobců osobních letadel a vedl k pozdější řadě letadel s označením „7x7“. Další typy 720, 727, 737 a 757 sdílejí s modelem 707 určité prvky.
Vyvinut byl na základě prototypu 367-80, který poprvé vzlétl v roce 1954. Prodloužením trupu a dalšími úpravami vznikl počáteční výrobní model 707-120, poháněný proudovými motory Pratt & Whitney JT3C, který poprvé vzlétl 20. prosince 1957. Společnost Pan American World Airways s typem 707 zahájila pravidelnou službu 26. října 1958. Mezi další modely patřil 707-138 s kratším doletem, 707-220 a 707-320 s delším trupem, z nichž všechny vstoupily do služby v roce 1959. Menší varianta s kratším doletem Boeing 720 byla představena v roce 1960. Ve stejném roce se objevila prodloužená verze Boeing 707-420 s dvouproudovými motory Rolls-Royce Conway, zatímco modely 707-120B a 707-320B s motory Pratt & Whitney JT3D v letech 1961 a 1962.
Boeing 707 byl nasazován na domácích, mezikontinentálních a transatlantických letech a použití se dočkal i jako nákladní a vojenský letoun. Konvertibilní model pro osobní a nákladní dopravu, 707-320C, byl uveden do provozu v roce 1963 a další kusy Boeingu 707 pro cestující byly upraveny pro nákladní dopravu. Mezi vojenské verze patří průzkumný letoun E-3 Sentry a dopravní VIP letoun C-137 Stratoliner. Celkem bylo vyrobeno a dodáno 865 ks Boeingu 707 spolu s více než 800 kusy vojenských verzí.
Vývoj
editovat
_Cockpit.jpg)
První přímý prototyp Boeing Model 707-121 byl v barvách letecké společnosti Pan Am zalétán 20. prosince 1957 s motory Pratt and Whitney JT3C-6 s tahem po 57,8 kN[5]. Později obdržely účinné tlumiče hluku a obraceče tahu. Oproti prototypu Boeing 367-80 měl prodloužený trup o 5,89 m a okna kokpitu byla zvětšena pro lepší výhled při pojíždění. Nákladové a zavazadlové prostory obdržely přetlakování. Do nových pylonů pohonných jednotek byla instalována turbodmychadla poháněná vzduchem od devátého stupně kompresoru sloužící ke klimatizaci a k přetlakování. Do řízení byly zapojeny pružinové posilovače a na vrcholu svislé ocasní plochy přibyla tyčová anténa VKV. Letoun byl určen zejména pro kontinentální linky s kapacitou 124 až 181 pasažérů. Stroje této série objednaly letecké společnosti Pan Am, Trans World Airlines a American Airlines. V roce 1958 již Boeing registroval objednávky od jedenácti dopravců na různé verze 707.
Boeing 707-121 letěl poprvé přes oceán 26. října 1958 na lince New York-Paříž společnosti Pan Am. Na vnitrostátní linky byl poprvé nasazen dopravcem American Airlines 25. ledna 1959 mezi New Yorkem a Los Angeles.
Varianta s prodlouženým doletem pro australskou leteckou společnost Qantas nesla označení 707-138 se zkráceným trupem na 40,77 m.
Dálkový typ 707-320 Intercontinental pro Pan Am z roku 1959 měl prodloužený trup na 46,61 m s maximální kapacitou 189 cestujících. Na křídlo byly namontovány motory Pratt & Whitney JT4A-3 nebo -4 po 70,4 kN, či -9 po 74,7 kN tahu. V témže roce byla vyrobena první verze s dvouproudovými motory označená Model 707-420 Inercontinental. Pohonné jednotky tvořily britské motory Rolls-Royce Conway Mk. 508 s tahem po 77,9 kN. Tyto letouny obdržela dopravní společnost BOAC v počtu 18 kusů, Air India 6 letounů značené 707-437, Varig 2 kusy, Lufthansa 5 a El Al 3 stroje.
V roce 1961 zalétaná verze Model 707-120B měla Kreugerovy klapky na náběžné hraně křídla i mezi turbodmychadlovými motory Pratt & Whitney JT3D-1 s tahem po 75,6 kN, nebo -3 s tahem zvýšeným na 80,1 kN. Nové motory měly již dostatečný výkon a dávaly velké množství vzduchu, takže zmizelo pomocné turbodmychadlo klimatizace z pylonu motoru č. 1.
Pro společnost Braniff byla v pěti kusech vyrobena varianta Model 707-220 s jednoproudovými motory Pratt & Whitney JT4A-3 po 70,3 kN.
Zástavbou proudových motorů JT3D-3 do draku -320 v roce 1962 vznikla verze Model 707-320B. Tento typ měl křídla zakončená novými koncovými oblouky, které snižovaly indukovaný odpor a zvětšené rozpětí vodorovné ocasní plochy. Příďový podvozek obdržel přepracované zakrytování zatažených kol. Letecká společnost Avianca zakoupila tyto stroje značené jako 707-359B, Aerolineas Argentinas jako Model 707-387B. Celková produkce dosáhla 188 kusů.
Letoun se dočkal i nákladní verze (707-320C Convertible) s dvouhřídelovými dvouproudovými motory Pratt and Whitney JT3D-7 nebo -8A o vzletovém výkonu 93,4 kN z roku 1963. Na levé straně trupu před křídlem přibyla nákladová vrata. Společnost Alia obdržela letouny značené jako 707-3D3C. Celkem bylo vyrobeno 373 exemplářů.
Poslední variantou vyráběnou až do roku 1980 byla 707-3K1C, která již byla zcela nezávislá na pozemních zdrojích elektrického proudu a stlačeného vzduchu díky zabudované jednotce APU v kořeni pravého křídla. Dodává elektrickou energii do systémů letounů i při zastavených pohonných jednotkách. Z původního prototypu 367-80 byly dále vyvinuty vojenské verze: Model 707-120 používá vojenské letectvo USA označené VC-137A, 707-320B přeznačené na VC-137C, E-3A Sentry, Boeing E-6 Mercury, C-135, KC-135 a dokonce prezidentský speciál Air Force One.
Varianty
editovat
Uživatelé
editovatUživatelé v Česku
editovatJediným provozovatelem tohoto typu v česku byly aerolinie CMA Cargo Moravia Airlines mezi roky 1990 až 1992, ty provozovaly dva kusy tohoto letounu a jeden z nich pod českou imatrikalcí OK-XFJ, druhý jako N7232X. Létala lety pro cestující i s nákladem do Asie.
Specifikace
editovat| Varianta | 707-120B | 707-320/-420 | 707-320B | 707-320C |
|---|---|---|---|---|
| Posádka kokpitu[7] | Min. tři: Pilot, kopilot a palubní inženýr | |||
| Kapacita (1 třída):s.16–18 | 174 @ 34" | 189 @ 34" | 194 @ 32" | |
| Kapacita (2 třídy)/cargo:s.16–18 | 137 (32J @ 38" + 105Y @ 34") | 141 (18J + 123Y) | 13 palet o rozměrech 88×125" (223,5 × 317,5 cm) | |
| Exit Limit[7] | 189 | 219 | ||
| Délka:s.5 | 145 stop 1 inch (44,22 m) | 152 stop 11 inches (46,61 m) | ||
| Šířka trupu:s.19 | 148 in / 3.759 m | |||
| Rozpětí :s.5 | 130 stop 10 inches (39,88 m) | 142 stop 5 inches (43,41 m) | 145 stop 9 inches (44,42 m) | |
| Výška ocasu:s.5 | 41 stop 8 inches (12,70 m) | 42 stop 2 inches (12,85 m) | 42 stop 1 inch (12,83 m) | 42 stop 0 inches (12,80 m) |
| Maximální vzletová hmotnost (MTOW):s.9 | 257 340 lb / 117 t | 312 000 lb / 141,7 t | 333 600 lb / 151,5 t | |
| Prázdná hmotnost:s.9 | 127 500 lb / 57,6 t domácí konfigurace |
142 600 lb / 64,6 t mezinárodní konfigurace |
148 800 lb / 67,5 t mezinárodní konfigurace |
148 300 lb / 67,3 t přestavba: cargo |
| Kapacita paliva:s.9 | 17 330USgal / 65,59 m³ | 23 820USgal / 90,16 m³ | 23 855 USgal / 90,29 m³ | |
| Motory:s.36 | Pratt & Whitney JT3D-3 | -320 : Pratt & Whitney JT4A-11/12 -420: Rolls-Royce Conway-12 |
Pratt & Whitney JT3D | |
| Tah jednotky :s.36–41 | 18 000 lbf (80 kN) | 17 500 lbf (78 kN) | 19 000 lbf (85 kN) | |
| Cestovní rychlost | 528 uzlů; 607 miles per hour (977 km/h)[8] | |||
| Dolet:s.30–34 | 3,600 námořních mil (6,667 km) 137 cestujících a zavazadla |
3,750 námořních mil (6,945 km) 141 cestujících a zavazadla |
5,000 námořních mil (9,260 km) 141 cestujících |
2,900 námořních mil (5,371 km) 13 88×125 palcové palety + 17,000 lb / 7,72 t nákladu ve spodní palubě |
| Vzletová dráha (MTOW, ISA, SL):s.36–41 |
7 500 stop (2,3 km) | 10 700 stop (3,25 km) | 10 000 stop (3,0 km) | |
| Přistávací dráha (MLW, SL, dry):s.42–46 |
6 500 stop (2,0 km) | 7 200 stop (2,2 km) | 5 900 stop (1,8 km) | 6 200 stop (1,9 km) |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ 707 Model Summary [online]. Boeing Commercial Airplanes [cit. 2010-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-24.
- ↑ Best source for range is Archived copy [online]. [cit. 2012-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne May 26, 2012.
- ↑ Wilson, p. 13. Quote: "The Boeing 707, the airliner which introduced jet travel on a large scale."
- ↑ Wilson 1999, p. 48. Quote: "The USA's first jetliner, the 707 was at the forefront of jet travel revolution..."
- ↑ Jan Čech, Letectví+kosmonautika, Boeing Model 707, 1984, č.16, str. 31
- ↑ 707 Airplane characteristics for airport planning [online]. Boeing, May 2011. Dostupné online.
- ↑ a b Type Certificate Data Sheet [online]. FAA, July 30, 1984. Dostupné online.
- ↑ 707 / General Technical Characteristics [online]. Boeing [cit. 2019-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-30.
Literatura
editovat- NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: Nadas, 1981.
- ČECH, Jan. Boeing Model 707. Letectví a kosmonautika. Červenec 1984, roč. LX, čís. 16.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing 707 na Wikimedia Commons - Galerie Boeing 707 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Boeing 707 na Boeing.com
- (anglicky) Průvodce variantami 707/720 na airlinercafe.com Archivováno 17. 3. 2021 na Wayback Machine.
- (anglicky) Zbarvení letounu Boeing 707 Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine.
