Otevřít hlavní menu

Blanka Vítková (14. listopadu 1948, Praha24. dubna 2014, Praha) byla česká sólová operní pěvkyně, mezzosopranistka.

Blanka Vítková
Blanka Vítková.jpg
Základní informace
Narození 14. listopadu 1948
Praha
Úmrtí 24. dubna 2014 (ve věku 65 let)
Praha
Povolání zpěvačka a operní pěvkyně
Nástroje hlas
Hlasový obor mezzosoprán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Umělecká dráhaEditovat

Studium na pěveckém oddělení pražské konzervatoře u profesorky Miloslavy Fidlerové zakončila v roce 1972 absolutoriem.[1]

První scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně, kde vystupovala již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři v roce 1971.[2] Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu – operu Národního divadla v Praze (od roku 1972).[1] Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 19731992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách W. A. Mozarta, O. Jeremiáše, I. Jirků a dalších).

Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974).[zdroj?] Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty).[zdroj?]

Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990–1994 se věnovala také pedagogické činnosti. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Uvedena v encyklopedii Who is Who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany – na Loučeňsku a Svatojiřsku. Do své smrti žila střídavě v Praze a v městysu Loučeň. Zemřela v Praze 24. dubna 2014 a je pochována na hřbitově v rodinné hrobce na Loučeni (číslo hrobového místa 107, uprostřed hřbitova pod červený tisem).

Syn PhDr. Richard Vaněk (* 1975) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na personální řízení a psychologii práce a organizace. Vnuci Jan (* 2006) a Tomáš (* 2008) Vaňkovi jsou žáci základní školy.

Hlavní roleEditovat

  • Čipra (Cikánský baron)
  • Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
  • Minerva (Orfeus v Podsvětí)
  • Hugetta (Král tuláků)
  • Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
  • Panna Róza (Tajemství)
  • Ježibaba (Rusalka)
  • Třetí žínka (Rusalka)
  • Káča (Čert a Káča)
  • Varvara (Káťa Kabanová)
  • Azucena (Trubadúr) /česky i italsky/
  • Quickly (Falstaff)
  • Olga (Evžen Oněgin)
  • Suzuki (Madame Butterfly)
  • Hostinská (Mistr Jeroným)
  • Anna Schillingová (Copernicus)
  • Marta (Faust a Markétka)
  • Háta (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
  • Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta)
  • Carlotta (Mlčenlivá žena)
  • Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
  • Paní Quickly (Falstaff)
  • Martinka (Hubička)
  • Panna Pošetilá (Hry o Marii)
  • Ulrika (Maškarní ples)
  • Radka (Šárka)
  • Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
  • Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
  • Kameny (Kamenný kvítek)
  • Věštkyně (Ohnivý anděl)
  • Babička (Její pastorkyňa)
  • Pastuchyně (Její pastorkyňa)
  • Marcellina (Figarova svatba)
  • Erda (Zlato Rýna)
  • Ježibaba (Perníková chaloupka)
  • Žnec (Libuše)
  • Zuzka (Eva)
  • Dáma (Kouzelná flétna)
  • Maddalena (Rigoletto)
  • Hostinská (Boris Godunov)
  • Dryjáda (Ariadna na Naxu)
  • Šenkýřka (Zbojnická balada)
  • Matka (Silnice)
  • Hraběnka (Piková dáma)
  • Lotynka (Jakobín)
  • Věštkyně (Ohnivý anděl)
  • Děva (Šárka)
  • Mladá zpěvačka Dorotea(Viva la Mamma)
  • Komorná (Věc Makropulos)
  • madrigal k baletu Šeherezáda
  • Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
  • Bohatá vdova (Tvrdé palice)
  • Viola (Viola) - také televizní zpracování
  • Iokasté (Oidipus Rex) /latinsky/
  • Soňa (Vojna a mír)
  • Dívka (Polovecké tance)
  • Glaša (Káťa Kabanová)
  • Mladá žena (Coriolanus)
  • Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
  • Mrs. Sedley (Peter Grimes)
  • Frosja (Semjon Kotko)
  • Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
  • Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)
  • Emilie (Otello) /italsky/

Koncertní činnostEditovat

  • Stabat Mater – oratorium
  • Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost

Televizní tvorbaEditovat

  • Giroflé – Giroflá – (Charles Lecoq) – Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, choreografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST
  • Figarova svatba – (W. A. Mozart) – Československá televize Praha, 1989, stopáž 170 minut, divadelní režie: V. Věžník, kamera: I. Bojanovský, režie televizního záznamu: T. Šimerda
  • Cikánský baron (J. Strauss) – Záznam představení Hudebního divadla v Karlíně, 1972, stopáž 128 minut, dirigent: M. Homolka, divadelní režie: F. Paul, kamera: I. Bojanovský, televizní režie: M. Macků

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Profil Blanky Vítkové na stránkách Národního divadla
  2. Seznamujeme vás s mladými herci - Blanka Vítková, Oldřich Král. Rudé právo. 10. 11. 1971, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat