Knížectví Birkenfeld
Knížectví Birkenfeld (německy Fürstentum Birkenfeld) bylo malé německé knížectví na západním břehu Rýna v letech 1817, až 1918 resp. 1937. Knížectví bylo (jako exkláva) v personální unii s velkovévodstvím Oldenburským, později po roce 1918 se svobodným státem Oldenbursko. Jako říšské knížectví patřilo společně (jako součást Oldenburska) do Německého spolku. Centrum knížectví bylo město Birkenfeld, po kterém bylo také pojmenováno.
| Knížectví Birkenfeld Fürstentum Birkenfeld
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg){kind=small}
Historie editovat
Vznik editovat
Birkenfeldské knížectví vzniklo po porážce Napoleona, kdy bylo na Vídeňském kongresu ustanoveno že Prusko musí poskytnout území v Sársku s počtem obyvatel 69 000 k vyrovnání se Sasko-Cobursko-Saalfeldem, Oldenburskem, Hesensko-Homburskem, Meklenbursko-Střelickem a hrabstvím Pappenheim. Zatímco poslední dvě byly vyrovnány odlišným způsobem, jsou skutečně Hesensko-Hombursko, Oldenbursko a Sasko-Cobursko-Saalfeld byla odškodněna malými sousedícím územími na levém břehu Rýna.
Hranici mezi knížectvími Birkenfeld a Lichtenberg tvořila z velké části řeka Nahe. Podobně "obohatil" své území oldenburský vévoda sekularizací původního biskupství Lübeck, ze kterého bylo vytvořeno knížectví Lübeck a stejně jako Birkenfeld se stalo součástí Oldenburska. Původně počítal oldenburský vévoda s kompenzací jako hraniční území nebo územím v Severním moři a nechtěl tak Birkenfeld přijmout a to i přes to, že byl na Vídeňském kongresu povýšen na velkovévodu (sám tento titul odmítl používat).
V roce 1836 kdy se vévoda sasko-kobursko-gothajský rozhodl prodat sousední knížectví Lichtenberg Prusku, stala se z Birkenfeldu enkláva uvnitř Pruska.
V roce 1895 činil počet obyvatel knížectví Birkenfeldského 42 248 obyvatel, což bylo 11,3% z celkového počtu obyvatel Oldenburska.
Politika editovat
.svg)
Birkenfeldské knížectví vysílalo do oldenburské sněmovny 4 poslance. Zároveň mělo stejně jako Lübeck ještě zvláštní provinciální radu s poradním hlasem.
Od roku 1836 náležel Birkenfeld do pruského celního spolku. [1]
Po první světové válce editovat
Po podpisu příměří na konci první světové války se velkovévoda Fridrich August II. vzdal vlády v celém Oldenbursku. Oldenbursko a exklávy Lübeck a Birkenfeld byly původně popsány jako "provincie", a později jako součást země. " Tato oblast byla obsazena francouzskými vojsky pod velením majora Bastiani (vojenský správce). Francouzská okupační politika nebyla velmi ohleduplná.
Dne 14. července 1919 na francouzský národní svátek byl sesazen v Birkenfeldu, úřadující předseda vlády a byla vyhlášena "republika Birkenfeld". Pod silným tlakem od té doby obyvatel, ale neměla republika dlouhého trvání. Již v průběhu zápasu o Porúří v roce 1923 následovalo vytvoření tzv. "Rýnské republiky", která se zrodila právě v okrese Birkenfeld, pod ochranou francouzských vojsk.
Zánik editovat
Tzv. Zákonem o Velkém Hamburku ztratilo Oldenbursko obě svoje exklávy Birkenfeld, jež se stala jako zemský okres Birkenfeld součástí pruské provincie Porýní, a Lübeck (neplést s městem Lübeckem), která byla začleněna do pruské provincie Šlesvicko-Holštýnsko jako součást nově vytvořeného zemského okresu Eutin.
Dnes je území bývalého knížectví rozděleno mezi spolkové země Sársko a Porýní-Falc. Ve spolkové zemi Porýní-Falc tvoří většina území bývalého knížectví okres Birkenfeld, který tvoří také severní polovina bývalého knížectví Lichtenberg.
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fürstentum Birkenfeld na německé Wikipedii a Principality of Lichtenberg na anglické Wikipedii.
- ↑ Leccos.com, Oldenbursko Archivováno 14. 10. 2011 na Wayback Machine.. Od roku 1854 pak byl Birkenfeld součástí Německého celního spolku.
