Wikipedie

Bedřich Vilém Košut

český evangelický farář

Bedřich Vilém Košut (24. února 1819 Černilov[2] – 3. dubna 1893 Ellern u Mohuče[3]) byl český evangelický teolog, duchovní, spisovatel a publicita. Stal se okolo roku 1848 jednou z vůdčích osobností tolerované evangelické církve a kvůli svému vlasteneckému působení vzbudil nelibost vídeňské vlády, proto byl suspendován. Později pak (1851) byl odsouzen vojenským soudem a internován v Korutanech. Po propuštění se vystěhoval do Porýní-Falce, kde i zemřel.[4]

Bedřich Vilém Košut
Narození24. února 1819
Černilov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. dubna 1893 (ve věku 74 let)
Ellern u Mohuče
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povoláníevangelický farář, publicista
Nábož. vyznáníEvangelická církev v Rakousku (1781–1918)
RodičeJan Košut[1]
PříbuzníBenjamin Košut (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí editovat

Narodil se v Černilově nedaleko Hradce Králové do české tradičně evangelické rodiny, v minulosti postižené náboženskou perzekucí vůči protežovanému katolicismu. Košutové byli usedlí ve Vsatské Lhotě, patřili ke skryté církvi a Martin Košut, pradědeček Bedřicha Viléma byl sťat mečem pro rebelantství. Tomáš Košut, dědeček Bedřicha Viléma, byl i se svým bratrem Matoušem vyhoštěn a rodinný grunt ve Lhotě byl Košutům v roce 1781 zkonfiskován. Stalo se tak na popud Jana Leopolda Haye kvůli aktivitám bratrů při Valašské povstání. Otec Bedřicha Viléma se jmenoval Jan a jako desetiletý byl tajně převezen na Slovensko, kde vystudoval bohosloví.[5]

Bedřich Vilém Košut studoval teologii v Prešpurku (Bratislava) a ve Vídni, vysvěcen na kněze byl roku 1842.[6] Následně působil jako vikář u svého bratra v Krouně, posléze působil ve Sněžném u Nového Města na Moravě a Veselí u Kunštátu, kde na sebe poprvé upozornil jako výrazný kazatel a řečník, ale pro neshody s nadřízenými místo opustil.

V Praze editovat

Přesunul se roku 1846 do Prahy a kolem revolučního roku 1848 se výrazně zapojil do snah o vytvoření samostatného českého evangelického sboru helvetského. Stal se členem náboženské sekce Národního výboru, kde prosazoval obnovu Rudolfova majestátu z roku 1609 garantující náboženské svobody ad... V roce 1849 začal vydávat s farářem a teologem Josefem Růžičkou první český evangelický časopis nazvaný Českobratrský hlasatel. V srpnu roku 1850 jakožto soukromník zakoupil odsvěcený kostel svatého Klimenta na Novém Městě za 27 500 zlatých získaných sbírkou od věřících,[7] kde byly nadále pořádány bohoslužby, čímž byl vytvořen pražský evangelický sbor.

Vyhnanství editovat

Během nástupu tzv. Bachova absolutismu byl Košut roku 1851 zatčen a souzen za držení zakázaných tiskovin a protirakouskou činnost. Po odsouzení pak strávil čtyři roky ve vězení v jihorakouském Klagenfurtu a posléze dostal zákaz působit v církvi. Následně odešel do nábožensky liberálnějšího Německa, kde působil jako duchovní a zároveň se věnoval publicistické činnosti. I v této době se čile zajímal o osudy české evangelické církve a přispíval do časopisů, které vydával jeho bratr Benjamin. Jeho příspěvky měly polemický charakter a útočily na probuzenecké a konfesionalistické hnutí, které byly prý do českého prostředí vnášeny zvenčí. Košut naproti tomu zdůrazňoval českobratrskou tradici, kterou ovšem vnímal z pohledu svého racionalisticko-liberálního postoje.[8]

Úmrtí editovat

Bedřich Vilém Košut zemřel (u svého syna) dne 3. dubna 1893 v Ellernu v Porýní ve věku 84 let.

Sbor v klimentském kostele později vedl jeho mladší bratr Benjamin Košut.

Dílo editovat

  • Historie založení Evangelické církve helvetského vyznání v Praze (1862)
  • Můj žalář a mé vyhnanství (vydáno 1911)[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-06-12]
  2. ↑ KOŠUT Bedřich Vilém 24.2.1819-3.4.1893 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Bedřich Vilém Košut | Místa reformace. mistareformace.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Komenského slovník naučný, svazek VI., str, 440. Heslo Košut Bedřich Vilém
  5. ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. 1. vyd. Praha: Mladá fronta 238 pages, 8 unnumbered pages of plates s. ISBN 80-204-0741-3, ISBN 978-80-204-0741-2. OCLC 42020288 Kapitola Bedřich Vilém Košut, s. 216–226. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bedřich Vilém Košut životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŘÍČAN, R.: Od úsvitu reformace, 325.
  9. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Můj žalář a mé vyhnanství - Bedřich Vilém Košut | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Vilém_Košut&oldid=23825176“