Bedřich Mořic Nostic-Rieneck

rakouský generál, prezident dvorské válečné rady

Bedřich Mořic hrabě Nostic-Rieneck (Friedrich Moritz Graf von Nostitz-Rieneck) (4. října 172819. listopadu 1796, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojevůdce. V armádě sloužil od roku 1745 a zúčastnil se dynastických válek 18. století. V závěru své vojenské kariéry dosáhl hodnosti polního maršála, krátce před smrtí zastával funkci prezidenta Dvorské válečné rady, byl též rytířem Řádu zlatého rouna. Vlastnil statky v severních Čechách (Velké Žernoseky, Trmice) a byl spolumajitelem říšského hrabství Rieneck.[1]

Bedřich Mořic hrabě Nostic-Rieneck
Hraběcí erb rodu Nostic-Rieneck
Hraběcí erb rodu Nostic-Rieneck
Prezident dvorské válečné rady
Ve funkci:
12. května 1796 – 19. listopadu 1796
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceMichael Wallis
NástupceFerdinand Tige
Velitel císařské osobní gardy
Ve funkci:
1785 – ?
PanovníkJosef II.
C. k. tajný rada
Císařský komorník
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Doba služby174519. listopadu 1796
Hodnostplukovník (1759), generálmajora (1766), polní podmaršál (1771), generál jízdy (1785), polní maršál (1796)
Bitvy/válkyválky o rakouské dědictví, sedmiletá válka, válka o bavorské dědictví

Narození4. října 1728
Úmrtí19. listopadu 1796 (ve věku 68 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
RodičeFrantišek Václav Nostic-Rieneck (1697–1765) a Kateřina Schönbornová (1692–1777)
Příbuzníbratr: František Antonín Nostic-Rieneck (1725–1794)
synovec: Jan Nepomuk Nostic-Rieneck (1768–1840)
děd: Václav Desiderius Nostic-Rieneck (1669–1700)
babička: Marie Alžběta Kinská z Vchynic a Tetova (1670–1737)
švagrová: Marie Alžběta Krakowská z Kolowrat (1728–1815)
praděd: Jan Hartvík Nostic-Rieneck (1610–1683)
Profesetajný rada
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1790: rakouský Řád zlatého rouna (č. 831)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Nostický palác v Praze Na příkopě, majetek Bedřicha Mořice Nostice od roku 1766

Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů[2] s majetkem v Čechách, narodil se jako mladší syn hraběte Františka Václava Nostice (1697–1765) a Kateřiny, rozené hraběnky Schönbornové (1692–1777). V roce 1745 vstoupil do armády a zúčastnil se války o rakouské dědictví. Za sedmileté války dosáhl hodnosti plukovníka (1759), později byl povýšen na generálmajora (1766) a polního podmaršála (1771). V letech 1778–1779 se pod velením maršála Laudona zúčastnil války o bavorské dědictví.[3] V roce 1785 dosáhl hodnosti generála jízdy, od roku 1785 byl zároveň v hodnosti kapitána velitelem císařské osobní gardy. V květnu 1796 byl povýšen do hodnosti polního maršála[4] a jmenován prezidentem dvorské válečné rady, zemřel však již o půl roku později. Byl též c. k. tajným radou, komořím a v roce 1790 obdržel Řád zlatého rouna.

Jako mladší syn převzal jen menší podíl z rodového dědictví, z nosticovského majetku pro něj byly vyčleněny statky v severních Čechách (Velké Žernoseky, Libochovany, Trmice).[5] Za odstupné 80.000 zlatých se v rámci zachování celistvosti rodových panství v západních Čechách vzdal statků Doupov a Žďár, které pro něj byly původně také určeny. Spolu se starším bratrem Františkem Antonínem vlastnil říšské hrabství Rieneck. Severočeský majetek převzal po otcově smrti v roce 1765, ale již předtím do správy statků zasahoval. Zámky ve Velkých Žernosekách a Trmicích prošly za jeho vlády stavebními úpravami.[6] Úzké vazby na císařský dvůr ve Vídni dokládá nejen korespondence dochovaná v rodovém archivu, ale také fakt, že v letech 1766 a 1778 navštívil Trmice císař Josef II. Protože byl Bedřich Mořic svobodný a bezdětný, vzdal se v roce 1787 svého majetku ve prospěch staršího bratra a jeho potomstva, ponechal si jen doživotní rentu 10 000 zlatých ročně vyplácenou z výnosu statků.[7] Vymínil si také právo užívat rodový palác v Praze, který koupil v roce 1766 (dnes palác Sylva-Taroucca). Statky Velké Žernoseky a Trmice zdědil později jeho synovec Jan Nepomuk (1768–1840), který též sloužil v armádě a vynikl v napoleonských válkách.

Bedřichův starší bratr František Antonín (1725–1794) patřil k významným osobnostem v Čechách 18. století, byl mimo jiné nejvyšším purkrabím.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HAUBERTOVÁ, Květoslava: Rodinný archiv falknovské větve Nostitz-Rienecků, Státní oblastní archiv v Plzni, 1973; s. 57–60 dostupné online
  2. Rodokmen Nosticů dostupné online
  3. ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha 2018 ISBN 978-80-7557-101-4
  4. Hodnostní postup Bedřicha Mořice Nostice in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Österreichisches Staatsarchiv, Wien, 2006; s. 69 dostupné online
  5. DŽURNÁ, Hana: Falknovská větev Nostictzů 1630–1945 (bakalářská práce), Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2017; s. 53–54 dostupné online
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 501
  7. Životopis Bedřicha Mořice Nostice na webu trmické fary dostupné online

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat