Beatrice Wellington
Beatrice Wellington (česky: Beatrice Wellingtonová) (15. června 1907 – 1971) byla Kanaďanka, která v době od Mnichovské dohody (29. září 1938) do konce července 1939 v pomnichovském Československu a v raných fázích Protektorátu Čechy a Morava spolupracovala s kanceláří Doreen Warrinerové. [p 1] Wellingtonová poskytla díky svým kontaktům celé řadě uprchlíků v nebezpečí účinnou pomoc s evakuací a také dohlížela na tzv. Kindertransporty.[3][4][5][6][2] Jako Kanaďanka byla jistým způsobem nezávislá na britském vyslanectví a britské úředníky častovala kritikou za jejich pomalost ve výkonu jejich povolání.[3] Tato vysoce inteligentní dáma vahou vlastní osobnosti[2] vytvářela tlak na gestapo a snažila se o maximální urychlení vydávání víz.[3] Často navštěvovala a úspěšně jednala přímo s kriminálním radou gestapa Karlem von Bömelburgem (německy: Kriminalrat Karl von Bömelburg nebo jen Karl Bömelburg), [p 2] který nebyl horlivý nacista a evakuačním snahám přímo nebránil.[3] Poté, co Doreen Warrinerová musela opustit Prahu (v dubnu roku 1939) a odcestovat do Anglie, Beatrice Wellingtonová ji stále telegraficky informovala o tom, co se v Praze děje.[3] Wellingtonová jako jediná (z osob, které pomáhaly s organizací záchranných transportů) byla zatčena gestapem, vyslýchána, propuštěna, ale nakonec z Prahy odcestovala do Anglie až na konci července roku 1939 poté, co zajistila víza pro své poslední svěřence.[2][3]
| Beatrice Wellingtonová | |
|---|---|
.BW.gif) Beatrice Wellington (před rokem 1948) | |
| Jiná jména | Beatrice Wellingtonová |
| Narození | 15. června 1907 |
| Úmrtí | 1971 |
| Národnost | Kanaďanka |
| Povolání | učitelka na střední škole v Kanadě (Vancouver)[1] |
| Známá jako | přezdívaná: „Bea“[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vy ve Vancouveru musíte být hrdí na slečnu Wellingtonovou. Po celé naší malé zemi je známá jako „Bea“ ... Od Mnichova až do samotné války byla jedinou osobou, která dokázala poskytnout uprchlíkům v nebezpečí účinnou pomoc. Čeští demokraté, političtí vůdcové, Židé, katolíci a socialisté dnes žehnají jejímu jménu v desítkách zemí.Slova vděčnosti Franka Munka: Žida, kterého Beatrice Wellingtonová spolu s jeho rodinou zachránila před jistou smrtí, [2]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Slečna Beatrice Wellingtonová byla kanadská učitelka na střední škole ve Vancouveru a do Prahy přišla jako zástupkyně tzv. Kvakerů (anglicky: Quaker group) – náboženského hnutí vycházejícího z křesťanství – ve Švýcarsku. Zpočátku čelila jazykovým potížím, neboť byla schopna hovořit pouze anglicky. Její kancelář se nacházela na tehdejším „ministerstvu práce a sociálních věcí“.[1]
- ↑ Karl Bömelburg (* 28. října 1885, Elberfeld, dnes Wuppertal – 1946) byl SS-Sturmbannführer a velitel gestapa ve Francii během druhé světové války. (byl přezdíván Charles Bois, Mollemburg, anebo Bennelburger). V roce 1938 s německým velvyslancem v Paříži vytvořil neoficiální centrum gestapa v Paříži. Pracoval v Lyonu a Saint-Étienne, kde využíval své schopnosti hovořit francouzsky. V lednu 1939 jej generální inspektor soudní policie Antoine Mondanel postavil mimo službu za pomoc extrémně pravicovým francouzským organizacím a sabotérům. Karl Bömelburg se přestěhoval do Prahy, kde se stal policejním poradcem gestapa a vedoucím sekce pro potírání francouzského odbojového hnutí během německé okupace. Karl von Bömelburg sehrál (výměnou za úplatky) v Praze klíčovou roli při záchraně 669 židovských dětí, které na poslední chvíli unikly z Československa a Protektorátu Čechy a Morava. Dne 14. června 1940 se během německé invaze do Francie Bömelburg vrátil zpět do Francie a působil zde ve funkci velitele bezpečnostní policie (německy: Kommandeur der Sicherheitspolizei (KdS)).
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beatrice Wellington na anglické Wikipedii.
- ↑ a b LEAVING PRAGUE (A History Of The Munks’ Family Departure From Prague In 1938-1939) [online]. The ragens [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e FLAKOVÁ, Jarmila. Pravda o Nicholasu Wintonovi aneb jak to bylo doopravdy s dětskými transporty? [online]. www digitimes cz, 2017-05-28 [cit. 2019-05-01]. HTML stránka obsahuje i fotografie spolupracovníků Doreen Warrinerové. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Pomahači a vítači: Doreen Warriner; Nicholas Winton, Beatrice Wellington a další [online]. praguepeacetrail.org [cit. 2019-05-07]. Dostupné online.
- ↑ SUBAK, Susan Elisabeth. Rescue and Flight: American Relief Workers Who Defied the Nazis. [s.l.]: U of Nebraska Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780803230170. (anglicky)
- ↑ CHADWICK, William. The Rescue of the Prague Refugees 1938-39. [s.l.]: Troubador Publishing Ltd., 2010. Dostupné online. ISBN 9781848765047. Kapitola 5. Beatrice Wellington, s. 114 až 134. (anglicky)
- ↑ BRINSON, Charmian; DOVE, Richard. A Matter of Intelligence: MI5 and the Surveillance of Anti-Nazi Refugees, 1933–1950. [s.l.]: Oxford University Press, 2014. 150 s. Dostupné online. ISBN 9780719090790. Kapitola Part II: Secrets, Lies and Misinterpretations, Chapter 14 About the most dangerous of all these organisations: The Czech Refugee Trust Fund. (anglicky)
Literatura editovat
- Chadwick, William. Záchrana českých uprchlíků 1938-39: sir Nicholas Winton nebyl sám. Překlad Jitka Herynková. Praha: Mladá fronta, [2017], ©2017. 173 stran. ISBN 978-80-204-4375-5. (Kniha obsahuje fotografie Doreen Warrinerové jakož i jejich spolupracovníků.)
- Warriner, Doreen. Eastern Europe after Hitler. London: Gollancz, 1940. 39 stran. Research Series; No. 50.
- Warriner, Doreen: „Winter in Prague“. SEER, Vol. 62, No. 2, duben 1984.
- Gissing, Vera a Emanuel, Muriel. Nicholas Winton a zachráněná generace. Vydání 1. Praha: X-Egem, 2002. 206 stran, [16] stran obrazových příloh. ISBN 80-7199-063-9.
- Emanuel, Muriel a Gissing, Vera. Nicholas Winton and the rescued generation: the story of "Britain's Schindler". 3rd rev. ed. London: Vallentine Mitchell, 2002, ©2001. xliv, 193 stran, [16] stran obrazových příloh. ISBN 0-85303-425-7.
- Winton, Barbara. Není-li to nemožné--: život sira Nicholase Wintona. 1. vydání. Praha: Argo, 2014. 285 stran. ISBN 978-80-257-1319-8.
- DONAHUE, Arwen. Rozhovor s Nicholasem Wintonem (AUDIO) [online]. Oral histories, 1995-11-17. 2 sound cassettes (60 min.). Dostupné online. (anglicky)
