Otevřít hlavní menu

Doreen Warriner

aktivistka

Doreen Warriner (16. března 1904, Warwickshire, Anglie[2]17. prosince 1972[2]) (celým jménem: Doreen Agnes Rosemary Julia Warrinerová[2][4]) byla iniciátorkou[3] záchranných transportů lidí ohrožených nacistickým režimem. Na těchto záchranných operacích se podíleli také Marie Schmolková, Nicholas Winton, Trevor Chadwick, [p 1] Beatrice Wellingtonová, [p 2] Bill Barazetti.[5] [p 3]

Doreen Warrinerová[1]
Doreen Warriner (před rokem 1948)
Doreen Warriner (před rokem 1948)
Jiná jména Doreen Agnes Rosemary Julia Warrinerová[2]
Narození 16. března 1904[2]
Warwickshire, Anglie[2]
Úmrtí 17. prosince 1972[2]
Příčina úmrtí Infarkt[2]
Místo pohřbení hřbitov u vesnice Bloxham[2]
Vzdělání univerzita v Oxfordu, Londýnská ekonomická škola (LSE)[2]
Povolání vědecká pracovnice,[3] pedagožka, humanitární pracovince[2]
Zaměstnavatel British Committee for Refugees from Czechoslovakia (BCRC)[2]
Ocenění důstojník Řádu britského impéria (1942)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska u vchodu do hotelu Alcron v Praze ve Štěpánské ulici

ŽivotopisEditovat

Doreen Warinerová se narodila v Anglii ve Warwickshire dne 16. března 1904.[2][4] Vyrůstala na farmě. Studovala na univerzitě v Oxfordu a na Londýnské ekonomické škole (LSE).[2][4] V roce 1930 ji (ještě jako univerzitní studentku)[6] zájem o ekonomiku zemědělství ve střední Evropě (chtěla na toto téma psát svoji diplomovou práci)[6] přivedl do Československa.[2][4] V době Mnichovské dohody (29. září 1938) vyučovala na univerzitě v Londýně,[6] psala knihy, chystala se na pracovní pobyt do Karibiku,[6] ale události v Československu ji přiměly k tomu, že opustila svoji vědeckou kariéru a místo na zahraniční stáž odcestovala letecky 13. října 1938[6] do Prahy.[2][4] [p 4] Neměla sice žádnou přesnější představu o tom, „co dělat“ – byla vedena jen přáním „něco dělat“.[2][4][6] Československo se stalo místem, kam se uchýlili uprchlíci z Německa a také zde byli ti, kteří i s rodinami odešli ze Sudet (po jejich záboru). Od jedné britské dobrovolnické organizace měla Doreen Warrinerová menší finanční částku a původně zamýšlela, že ji využije k nákupu jídla a přikrývek.[2][4] Během objíždění uprchlických táborů ale záhy zjistila, že pouhá potravinová pomoc nebude postačovat, protože těmto lidem jde o život.[2][4] Začala sestavovat seznamy těch, kteří by měli odejít do bezpečí mimo Československo.[2][4] [p 5] V Britském výboru pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia (BCRC)) začala Warrinerová pracovat od prosince 1938 a navázala spolupráci s diplomaty z britského velvyslanectví v Praze, kteří předkládali seznamy uprchlíků londýnským vládním úřadům.[2][4] [p 6] [p 7] Warrinerová také opatřovala britská víza jakož i polská tranzitní víza.[2][4] Od ledna 1939 organizovala i převoz dětí a v této aktivitě byla závislá na práci Nicholase Wintona.[2][4] [p 8] Warrinerová osobně jezdila s vlaky převážejícími uprchlíky, kteří se dál do Británie dostávali buď letecky z Polska anebo lodní dopravou z polských přístavů.[2][4] Zpět do Československa se Warrinerová většinou vracela letecky.[2][4] Krátce po vzniku protektorátu se Warrinerová dostala do hledáčku gestapa a v dubnu 1939 musela opustit Prahu i území protektorátu.[2][4] Ve své činnosti pokračovala v Británii, kde pracovala na ministerstvu válečného hospodářství a později řídila oddělení potravinové pomoci (tu organizovala UNRRA) pro obnovu Jugoslávie.[2][4] V roce 1941 byl Doreen Warrinerové udělen Řád britského impéria (OBE).[2][4] [p 9] Po skončení druhé světové války se Warrinerová vrátila do akademického prostředí a stala se profesorkou na Londýnské univerzitě.[2][4] Tady pracovala v oddělení slovanských studií.[2][4] Zemřela na infarkt dne 17. prosince 1972, byla pochována na malém hřbitově ve vesnici Bloxham do rodinného hrobu. Na náhrobku je nápis: „Jejich naděje je nesmrtelná, naplněná svobodou a přátelstvím“.[4]

DovětekEditovat

  • Málo známou skutečností je fakt, že Doreen Warrinerová zachránila asi šestkrát více lidí než tomu bylo při všeobecně známých tzv. dětských transportech.[3]
  • Posmrtně byly (v roce 1984) publikovány její paměti ze zimy 1938/1939.[2][4]
  • V pondělí dne 29. dubna 2019 odhalil ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček pamětní desku (umístěnou na pražském hotelu Alcron [p 10]) připomínající osobnost Doreen Warrinerové. Hotel totiž sloužil v roce 1939 skupině zachránců jako zázemí pro jejich organizaci záchranných operací.[5] Autorem pamětní desky upomínající na Doreen Warrinerovou je český architekt, herec a spisovatel David Vávra.[5]
Je zastíráno, že organizace Kindertransportů byla organizována většinou ženami, které jsou úplně zapomenuty. Jako Doreen Warrinerová. Když se na tuto problematiku podíváte, tak zjistíte že Nicholas Winton byl vlastně praktikantem Marie Schmolkové. ...

—historička Anna Hájková,  , [8]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Trevor Chadwick (* 1907 – 1979) byl bývalý učitel, který po Wintonově odchodu do Londýna dohlížel na Kindertransporty v Praze.[3] Winton v Londýně bojoval s byrokracií ministerstva vnitra a jiných úřadů a Trewor Chadwick v Praze řešil traumata současně rodičů i dětí z velkého emocionálního zmatku.[3] Byl to on, kdo začal vypravovat děti podle seznamů vyhotovených Doreen Warrinerovou.[3] Svůj první transport dětí, který zrealizoval se uskutečnil ve dvacetimístném letadle.[3] Začátkem června 1939, kdy vypravil asi pět transportů, záhadně zmizel.[3]
  2. Beatrice Wellingtonová (* 1907 – 1971) přezdívalá „Bea“ byla vysoce inteligentní dáma.[3] V době od Mnichovské dohody do vypuknutí druhé světové války poskytla díky svým kontaktům celé řadě uprchlíků v nebezpečí účinnou pomoc.[3] Jako jediná byla zatčena gestapem, vyslýchána, propuštěna, ale nakonec z Prahy definitivně odjela až poté, co zajistila víza pro své poslední svěřence.[3]
  3. Bill Barazetti (* 1914 – 2000) byl sám uprchlíkem.[3] Doreen Warrinerová jej považovala za svého užitečného spolupracovníka a cenila si na něm především jeho jazykové schopnosti, ale i skromnost a spolehlivost.[3] Po určitou dobu byl v Praze pravou rukou Wintona. Byl to on, kdo také organizoval vlaky, dělal pohovory s rodinami a posílal Wintonovi detailní informace a fotografie každého dítěte. V roce 1993 mu udělila instituce uchovávající vzpomínky na mučedníky a hrdiny holocaustu – Jad vašem – nejvyšší vyznamenání Spravedlivý mezi národy.[3]
  4. Při svém pobytu v Československu se Doreen Warrinerová setkala i s tehdejším slovenským politikem agrární strany a pozdějším (1935 až 1938) předválečným premiérem Milanem Hodžou.[6] V době jejich setkání byl Milan Hodža ve funkci ministra zemědělství a mezi ženatým politikem a mladou dívkou vznikl vztah více než jen vzájemné sympatie.[6] V dalších letech se pravidelně vídali a udržovali spolu vztah.[6] Po přijetí Mnichovské dohody Milan Hodža rezignoval na funkci československého premiéra a emigroval do Francie.[6] V polovině října 1938, kdy Doreen Warrinerová přicestovala do Prahy už Milana Hodžu v Československu nezastihla.[6]
  5. První seznamy možných emigrantů sestavovala Warrinerová díky pomoci členů britské Labour Party[7] – Davida Grenfella a Williama Gilliese.[3]
  6. Brzy se také stala oficiální zástupkyní Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC).[3]
  7. Doreen Warrinerová se starala zejména o transporty dospělých, tedy všech lidí, kteří byli buď politicky či jinak bezprostředně ohroženi na životech.[3] Dost času věnovala také boji s londýnskou byrokracií, která zdržovala její plány bez ohledu na celkovou vážnost situace.[3] Warrinerové pomáhal Robert J. Stopford – britský vládní styčný úředník pro uprchlíky.[3]
  8. Byla to právě zástupkyně Britské komise pro uprchlíky z Československa Doreen Warrinerová, kdo pověřil Nicholase Wintona zorganizováním dětských transportů do Velké Británie, která jako jediná z oslovených zemí projevila ochotu přijmout židovské uprchlíky (ale jen děti bez doprovodu).[8]
  9. Stupeň: důstojník (Officer OBE) – nesmaltovaný zlacený kříž (určen k nošení na prsou).
  10. Na adrese: Štěpánská 623/40, 110 00 Praha 1 - Nové Město[5]

ReferenceEditovat

  1. Warrinerová, Doreen, 1904-1972 (autoritní záznam) [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae ČTK. Hrdinů za války bylo mnohem víc (podtitul: Příběh zachránce stovek židovských dětí Nicholase Wintona je známý, málokdy se však hovoří o jeho spolupracovnících, bez jejichž pomoci by se neobešel. Jednou z nich je Britka Doreen Warrinerová). www.metro.cz (Praha, pondělí 29. dubna 2019). 04. 2019, čís. 82, s. 12. ISSN - 7811 1211 - 7811. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s FLAKOVÁ, Jarmila. Pravda o Nicholasu Wintonovi aneb jak to bylo doopravdy s dětskými transporty? [online]. www digitimes cz, 2017-05-28 [cit. 2019-05-01]. HTML stránka obsahuje i fotografie spolupracovníků Doreen Warrinerové. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Winton na to nebyl sám. V Praze měl klíčovou spojku [online]. echo24 cz, 2019-04-29 [cit. 2019-05-02]. Úvodní fotografie Doreen Werrinerové (Public Domain). Dostupné online. 
  5. a b c d Ministr Petříček odhalí pamětní desku Doreen Warrinerové na hotelu Alcron [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k KUNDRA, Ondřej; STRÁNSKÝ, Matěj (foto). Sir Winton nebyl sám. Příběh Britky, která přijela do Prahy studovat, a pak zachránila deset tisíc Čechů před smrtí [online]. www respekt cz, 2019-04-21, rev. 2019-04-22 [cit. 2019-05-02]. Celé znění článku je v časopise Respekt 17/2019. Dostupné online. 
  7. JÁRKOVÁ, Petra. Nicholas Winton v sukních: Jaká byla žena, která mu pracovala po boku? [online]. www life cz, 2019-04-24 [cit. 2019-05-01]. HTML stránka obsahuje i četné FOTOGRAFIE Doreen Warrinerové. Dostupné online. 
  8. a b KOTOUČOVÁ, Ditta. Historici prosazují pražský pomník ženě, která zachránila tisíce Židů (Marie Schmolková) [online]. www idnes cz, 2017-10-15 [cit. 2019-05-01]. HTML stránka obsahuje i několik dobových FOTOGRAFIÍ Marie Schmolkové. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Hirschová, Angelika - „Darovaný čas“. Britská pomoc uprchlíkům v Praze (říjen 1938-březen 1939). In: Dějiny a současnost. Kulturně historická revue. 30, č. 3, (2008,) s. 41-43

Externí odkazyEditovat

  • ANGELIKA, Hirschová. "Darovaný čas". Britská pomoc uprchlíkům v Praze (říjen 1938-březen 1939) In: Dějiny a současnost. Kulturně historická revue. 30, č. 3, (2008,) s. 41-43 [online]. 2008. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR). Dostupné online.