Barkarola

Barkarola (z italského barca "kanoe, gondola") je původně píseň benátských gondoliérů a také od ní odvozená instrumentální hudební forma v 6/8 nebo 12/8 taktu.

William Callow, Gondola na Canal Grande v Benátkách

Popis

Název i forma se v evropské umělecké hudbě používal pro vokální i instrumentální skladby od 19. století.

Melodie barkarol jsou klidného charakteru. Druh taktu vytváří dojem houpavého pohybu, který připomíná houpání gondoly v benátských kanálech.

Nejznámější barkaroly jsou z období romantismu devatenáctého století, Tento žánr však byl již v 18. století dostatečně známý na to, aby Burney v knize The Present State of Music in France and Italy (1771) zmínil, že šlo o oslavovanou formu, které si vážili „ sběratelé dobrého vkusu“. První barkarola se objevila v roce 1699 v Camprově baletu Le Carnaval de Venise.

V klasické hudbě jsou dvě nejznámější barkaroly: Vokální barkarola Jacquese Offenbacha „Belle nuit, ô nuit d'amour“ zahajuje v opeře Hoffmannovy povídky dějství "Giulietta" (existuje i její instrumentální verze) a dále barkarola Fis-dur pro sólový klavír Frédérica Chopina.

Mezi skladatele, kteří komponovali barkaroly pro klavír, patří Frédéric Chopin, Fauré, Čajkovskij a Mendelssohn Bartholdy.

Pozoruhodné příklady

Barkarola byla populární forma v opeře, kde se dal dobře využít sentimentální styl lidové písně. Kromě Offenbacha komponovali některé árie jako barkaroly také Paisiello, Weber a Rossini. Donizetti vytvořil benátskou scénu v opeře Marino Faliero (1835) s barkarolou pro gondoliéra a sbor. Verdi zařadil barkarolu do prvního aktu opery Maškarní ples. („Di’ tu se fidele il flutto m’aspetta“).

Tradiční neapolská barkarola Santa Lucia vznikla v roce 1849.

Arthur Sullivan komponoval jako barkarolu vstup člunu sira Josepha Portera (s jeho sestrami, sestřenicemi a tetami) v operetě H.M.S. Pinafore, stejně jako trio My well-loved lord and guardian dear „Můj milovaný pán a drahý strážce“ mezi Phyllis, hrabětem Tollollerem a hrabětem z Mountararatu v prvním dějství operety Jolanta.

Schubert použil styl připomínající barkarolu v některých svých nejznámějších písních, včetně písně "Auf dem Wasser zu singen" ("Zpívání na vodě"), D.774.

Významné barkaroly

• Felix Mendelssohn-Bartholdy, tři „Benátské gondolové písně“ z Písně beze slov („Lieder ohne Worte"), op. 19, 30 a 62;

• Petr Iljič Čajkovskij, barkarola "Červen" z Roční období („Времена года"), op. 37a;

• Charles-Valentin Alkan, barkarola z op. 65 Třetí sbírka písní („Troisième recueil de chants");

• Camille Saint-Saëns, barkarola pro housle, violoncello, harmonium (nebo varhany) a klavír, op.108;

• Béla Bartók, „barkarola" ze souboru klavírních skladeb Venku („Szabadban");

• Moritz Moszkowski, barkarola, op. 27, č. 1,

• další příklady u skladatelů Anton Rubinstein, Mily Balakirev, Alexander Glazunov, Edward MacDowell, Mel Bonis, Ethelbert Nevin;
• série třinácti barkatol pro sólový klavír od Gabriela Faurého.

• Sergej Rachmaninov, barkaroly; opus 5 n°1 (Suite pour deux pianos), opus 10 n°3 (Morceaux de salon), opus 11 n°1 (Six morceaux pour piano à 4 mains) (1878/1894)

Barkaroly ve 20. století

• Agustín Barrios, Julia Florida (barkarola z roku 1938);

• Villa-Lobos, Trio č. 2 (1915) druhá věta (která obsahuje Berceuse-Barcarollu);

• Francis Poulenc, Neapolská suita pro sólový klavír, první věta (1925);

• George Gershwin, Dance of the Waves („Tanec vln") (balet, 1937, nepublikováno);

• Ned Rorem, tři barkaroly pro klavír, složené v Maroku (1949);

• Gian-Carla Menotti, barkarola z baletu Sebastian;

• Nikolaj Mjaskovskij, první věta Klavírní sonáty č.8 op. 83 (1949);

• Richard Rodgers "Hello Young Lovers" ("Ahoj mladí milenci") v muzikálu The King and I  („Král a já") (1951);

• Leonard Bernstein, "The Kings' Barcarolle" z operety Candide (1956);

• Juan María Solare, neoklasicistní Barcarola pro klavír (nahrávka v albu Sombras blancas).

• Dominick Argento, 25minutový sborový cyklus Walden Pond (1996) má podtitul „Nocturnes and Barcarolles for Mixed Chorus“;

• Werner Scharfenberger, píseň „Barcarole in der Nacht“ americké zpěvačky Connie Francis se v roce 1963 dostala na první místo žebříčku v Německu.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Barkarole na německé Wikipedii, Barcarolle na anglické Wikipedii a Barcarolle na francouzské Wikipedii.

Literatura

• Herbert Schneider: Barkarole. Ve: Ludwig Finscher (vyd.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. druhé vydání, svazek 1 (Aachen – Bogen). Bärenreiter/Metzler, Kassel a další, 1994, ISBN 3-7618-1102-0

Externí odkazy

• Herbert Schneider: Barkarole
• Barcarola, v Encyclopedii Britannica, anglicky

Autoritní data	NKC: ph224305 BNF: cb125492523 (data) GND: 4364829-0 LCCN: sh2010012777 NLI: 987007597671305171