Barkarola

Hudební žánr

Barkarola (z italského barca "kanoe, gondola") je původně píseň benátských gondoliérů a také od ní odvozená instrumentální hudební forma v 6/8 nebo 12/8 taktu.[1]

William Callow, Gondola na Canal Grande v Benátkách

Popis editovat

Název i forma se v evropské umělecké hudbě používal pro vokální i instrumentální skladby od 19. století.

Melodie barkarol jsou klidného charakteru. Druh taktu vytváří dojem houpavého pohybu, který připomíná houpání gondoly v benátských kanálech.

Nejznámější barkaroly jsou z období romantismu devatenáctého století, Tento žánr však byl již v 18. století dostatečně známý na to, aby Burney v knize The Present State of Music in France and Italy (1771) zmínil, že šlo o oslavovanou formu, které si vážili „ sběratelé dobrého vkusu“.[2] První barkarola se objevila v roce 1699 v Camprově baletu Le Carnaval de Venise.[3]

V klasické hudbě jsou dvě nejznámější barkaroly: Vokální barkarola Jacquese Offenbacha „Belle nuit, ô nuit d'amour“ zahajuje v opeře Hoffmannovy povídky dějství "Giulietta" (existuje i její instrumentální verze) a dále barkarola Fis-dur pro sólový klavír Frédérica Chopina.

Mezi skladatele, kteří komponovali barkaroly pro klavír, patří Frédéric Chopin, Fauré, Čajkovskij [4] a Mendelssohn Bartholdy.

Pozoruhodné příklady editovat

Barkarola byla populární forma v opeře, kde se dal dobře využít sentimentální styl lidové písně. Kromě Offenbacha komponovali některé árie jako barkaroly také Paisiello, Weber a Rossini. Donizetti vytvořil benátskou scénu v opeře Marino Faliero (1835) s barkarolou pro gondoliéra a sbor. Verdi zařadil barkarolu do prvního aktu opery Maškarní ples.[2] („Di’ tu se fidele il flutto m’aspetta“).

Tradiční neapolská barkarola Santa Lucia vznikla v roce 1849.

Arthur Sullivan komponoval jako barkarolu vstup člunu sira Josepha Portera (s jeho sestrami, sestřenicemi a tetami) v operetě H.M.S. Pinafore, stejně jako trio My well-loved lord and guardian dear „Můj milovaný pán a drahý strážce“ mezi Phyllis, hrabětem Tollollerem a hrabětem z Mountararatu v prvním dějství operety Jolanta.

Schubert použil styl připomínající barkarolu v některých svých nejznámějších písních, včetně písně "Auf dem Wasser zu singen" ("Zpívání na vodě"), D.774.[2]

Významné barkaroly editovat

  • Petr Iljič Čajkovskij, barkarola "Červen" z Roční období („Времена года"), op. 37a;
  • Camille Saint-Saëns, barkarola pro housle, violoncello, harmonium (nebo varhany) a klavír, op.108;
  • Béla Bartók, „barkarola" ze souboru klavírních skladeb Venku („Szabadban");
  • Sergej Rachmaninov, barkaroly; opus 5 n°1 (Suite pour deux pianos), opus 10 n°3 (Morceaux de salon), opus 11 n°1 (Six morceaux pour piano à 4 mains) (1878/1894)

Barkaroly ve 20. století editovat

  • Villa-Lobos, Trio č. 2 (1915) druhá věta (která obsahuje Berceuse-Barcarollu);
  • Francis Poulenc, Neapolská suita pro sólový klavír, první věta (1925);
  • George Gershwin, Dance of the Waves („Tanec vln") (balet, 1937, nepublikováno);
  • Ned Rorem, tři barkaroly pro klavír, složené v Maroku (1949);
  • Richard Rodgers "Hello Young Lovers" ("Ahoj mladí milenci") v muzikálu The King and I  („Král a já") (1951);
  • Juan María Solare, neoklasicistní Barcarola pro klavír (nahrávka v albu Sombras blancas).
  • Dominick Argento, 25minutový sborový cyklus Walden Pond (1996) má podtitul „Nocturnes and Barcarolles for Mixed Chorus“;

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Barkarole na německé Wikipedii, Barcarolle na anglické Wikipedii a Barcarolle na francouzské Wikipedii.

  1. Definice A Význam Barkarola. www.vyznam-slova.com [online]. [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. 
  2. a b c d Brown, Maurice (1980). "Barcarolle". Ve: Sadie, Stanley (ed.). The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Londýn: Macmillan. ISBN 1-56159-174-2.
  3. Les mots de l'opéra : Barcarolle (Actualité) | Opera Online - Le site des amateurs d'art lyrique. www.opera-online.com [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. P.I.Tschaikowski: Barkarole Ve: Die Jahreszeiten op. 37a, Nr. 6 (červen), kolem roku 1876.

Literatura editovat

  • Herbert Schneider: Barkarole. Ve: Ludwig Finscher (vyd.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. druhé vydání, svazek 1 (Aachen – Bogen). Bärenreiter/Metzler, Kassel a další, 1994, ISBN 3-7618-1102-0

Externí odkazy editovat