Běs
Běs je slovo používané po christianizaci Slovanů pro různé démony a božstva, křesťany vnímané výrazně negativně. Původně nemuselo mít označení záporný charakter.[1] Významově mu odpovídá staroslověnské divŭ „démon“, odvozené z praindoevropského *deiwós „bůh“.[2] Slovo běs může mít souvislost s litevským baisus „strašný“,[3] Václav Machek je považoval za náhradu za tabuizované sěbъ příbuzné chetitskému sepa, zipa „démon“.[4]
V písemných pramenech jsou běsové často zmiňováni v souvislosti s magií, především pak s věštěním, vizemi a extází. V Pověsti dávných let jsou ztotožněni s návi – zemřelými:
| „ | Nocí býval slyšet hřmot, nářek po ulici, běsi jako lidé uhánějíce; ... když někdo vyšel z domu, aby se podíval, ihned poraněn býval od běsu neviditelně ranou (holí) a díky tomu umřel, proto se nikdo neosmělil a nevycházel z domu. Potom se běsi začali zjevovati ve dne na koních, ale nebylo jich samých viděti, ale koní jich bylo vidět jen kopyta; a takto ranívali tidi Polocké i jeho okolí. A protože si lidé vyprávěli, že to mrtví umrlci (nav'i) zabíjejí obyvatele Polocku.[5] | “ |
Běs je také zmiňován v Slovu o pluku Igorově z konce 12. století kde se o Polovcích uvádí: „...děti Běsovy křikem pole přehradili.“ Karel Jaromír Erben vykládal Běsa jako božstvo totožné s polabským Černobohem a božstvo zmiňované v Knýtlingasáze jako Pizamar vykládal jako Běsomar – slunečního protivníka Černoboha a totožného s Bělbohem.[6]
Později běsové čím dál tím víc splývali s křesťanskými ďábly. Věřilo se například že běs může posednout člověka, od toho je odvozeno slovo „zběsilý“.[7] Ve standardním ruském synodálním překladu Bible je ve verši Marek 5:12 použit termín bjesy (ruský plurál pro běs) v místě, kde démoni (B21), resp. nečistí duchové (ČEP) vstupují do prasat.[8] V lidovém prostředí pak byla představa ďáblů ztotožněna čerty.
Anastasija Alexandrova běsa připodobňuje řeckému dáimonovi a pneumatu, a uvádí že se věřilo že způsobuje slepotu a byl představován jako stvoření pokryté chlupy, s křídly a ocasem, zahalené v temném plášti nebo smrdícího kouřem.[9]
Kultura
editovat- V pohádce Alexandra Puškina O popovi a jeho dělníku Baldovi je scéna, v níž se Balda setká se starým Běsem, který se vynoří z moře.[10]
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij napsal dílo Běsi, které popisuje Rusko v sedmdesátých letech devatenáctého století. Dostojevskij sleduje lidskou touhu po vítězství dobra v zápase se zlem.[11]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Bies na anglické Wikipedii.
- ↑ PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha: Libri, 47. ISBN 80-7277-219-8. S. 229.
- ↑ WEST, M. L. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 120.
- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 105.
- ↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X. S. 28.
- ↑ PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha: Libri, 48. ISBN 80-7277-219-8. S. 229.
- ↑ Karel Jaromír Erben. Bájeslovná hesla z Riegrova slovníku naučného. In: Karel Jaromír Erben. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 86.
- ↑ PEŁKA, L.J. Polska demonologia ludowa. Warszawa: Iskry, 1987. (polsky)
- ↑ Marek 5, Russian Synodal Version, [online]. [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ALEXANDROVA, Anastasija. Ruská mytologická encyklopedie [online]. Rev. 2008 [cit. 2009-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-28. (rusky)
- ↑ PUŠKIN, Alexandr. Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi [online]. Alexandr Puškin [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ KUTEK, Robert. Dobro a zlo a jeho aspekty v díle F.M. Dostojevského [online]. [cit. 2009-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-11.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu běs na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo běs ve Wikislovníku
Běs ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
