Bělozářka větevnatá

druh rostliny
(přesměrováno z Bělozářka větvitá)

Bělozářka větevnatá, někdy nazývaná též bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy (před APG III) ji řadly do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).

Jak číst taxoboxBělozářka větevnatá
alternativní popis obrázku chybí
Bělozářka větevnatá
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďchřestovité (Asparagaceae)
Podčeleďagávové (Agavoideae)
Rodbělozářka (Anthericum)
Binomické jméno
Anthericum ramosum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
V pražské botanické zahradě Na Slupi

Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30–80, vzácněji až 120 cm, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2–6 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o latu, jen výjimečně o hrozen. Podobná bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) má zpravidla květy uspořádány do jednoduchého hroznu. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 10–14 mm dlouhé, vnitřní jsou trošku širší než vnější. Bělozářka liliovitá mívá květy větší, okvětní lístky 15–22 mm dlouhé a vnitřní a vnější přibližně stejně široké. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka, která je skoro kulovitá, na vrcholu tupá. V ČR kvete nejčastěji v červnu až červenci. Počet chromozómů je 2n=30.

Rozšíření ve světěEditovat

 
Detail květů

Bělozářka větevnatá roste hlavně v Evropě, na jihozápadě sahá její areál až po Francii a Španělsko. Na úplném jihu, jako je jižní Itálie a jižní Řecko, většinou chybí, stejně jako ve Velké Británii. Na sever zasahuje až po jižní Švédsko, na východ do evropské části Ruska.

Rozšíření v ČeskuEditovat

Roste roztroušeně, místy hojně, v teplých oblastech Čech i Moravy, od nížin po pahorkatiny a patří ke spíše teplomilným prvkům flóry ČR. Nejčastěji ji najdeme v suchých trávnících a skalních stepích, v teplomilných doubravách a jejich lemech.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Slavík, Hejný (eds): Květena ČR, 8. díl. Academia 2010
  • Hrouda L. (2002): Anthericum L. In: Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazyEditovat