Bělozářka liliovitá

druh rostliny

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).

Jak číst taxoboxBělozářka liliovitá
alternativní popis obrázku chybí
Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďchřestovité (Asparagaceae)
Podčeleďagávové (Agavoideae)
Rodbělozářka (Anthericum)
Binomické jméno
Anthericum liliago
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30–80 cm, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2–7 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o jednostranný hrozen. Podobná bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) má zpravidla květy uspořádány do řídké laty. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 15–22 mm dlouhé, všechny víceméně stejné. Bělozářka větevnatá mívá květy menší, okvětní lístky jen 10–14 mm dlouhé a vnitřní jsou zřetelně delší než vnější. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka, která je vejcovitá, na vrcholu špičatá. V ČR kvete nejčastěji v květnu až červnu. Počet chromozómů je 2n=60.[1][2]

Rozšíření ve světě editovat

Bělozářka liliovitá roste v jižní až střední Evropě, na sever ostrůvkovitě po jižní Švédsko, také roste v severní Africe a málo i v Turecku.[3]

Rozšíření v Česku editovat

Roste pouze v teplejších oblastech západních, středních a severních Čech. Na Moravě chybí. Většinou se vyhýbá vápnitým substrátům, najdeme je na skalách, na suchých stráních a ve výslunných křovinách.[2] Půda nesmí být příliš vápnitá.[4]

Pěstování editovat

Někdy se bělozářka pěstuje jako trvalka. Vyžaduje slunečné polohy, polostín, sušší, živné, propustné humózní půdy. Množí se semeny nebo dělením trsů.

Ohrožení editovat

Bělozářka liliovitá je v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin uvedeném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." považován za druh ohrožený (§3) a v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání" je hodnocen jako potenciálně ohrožený druh které by měl být dále sledován (C3).[4]

Reference editovat

  1. Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR, vol. 2, Academia, Praha
  2. a b Hrouda L. (2002): Asphodelaceae Juss, in: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, p.: 746
  3. http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/antherica/anthe/anthlilv.jpg
  4. a b botany.cz [online]. botany.cz [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat