Otevřít hlavní menu

Arginin (zkratka Arg nebo R) je biogenní aminokyselina obsahující bazickou guanidinovou skupinu. Patří mezi semiesenciální aminokyseliny, je esenciální jen v době růstu. Během proteosyntézy je kódována triplety CGU, CGC, CGA, CGG, AGA a AGG.

Arginin
Strukturní vzorec L-argininu

Strukturní vzorec L-argininu

3D model

3D model

Obecné
Systematický název (2S)-2-amino-5-guanidinovalerová kyselina
Triviální název Arginin
Funkční vzorec NH2C=NH2-NH-CH2CH2CH2CHNH2-COOH
Sumární vzorec C6H14N4O2
Vzhled Bezbarvá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 174,2 g/mol
Teplota tání 244 °C
Hustota 1,1 g/cm3
Disociační konstanta pKa 2,03; 9,00; 12,10
Rozpustnost ve vodě 14,87 g/100 ml (20 °C)
Izoelektrický bod 10,76
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arginin je součástí bílkovin, je intermediátem ornitinového cyklu, ve kterém je syntetizována močovina, dále je arginin výchozím metabolitem syntézy oxidu dusnatého, což je kromě jiného tkáňový hormon způsobující vazodilataci, a podílí se na biosyntéze kreatinu. Skrze ornitin (který vzniká z argininu v ureosyntetickém cyklu) je prekurzorem polyaminů sperminu a spermidinu.

Je také využíván kulturisty pro lepší prokrvení svalů (zvyšuje vyplavování a tvorbu růstového hormonu).

Obsah

BiosyntézaEditovat

Arginin je meziproduktem syntézy močoviny – v reakci katalyzované argininsukcinasou je reverzibilně štěpen argininsukcinát na arginin a fumarát. Reakce probíhá v ledvinách a játrech.

DegradaceEditovat

Při degradaci argininu je nejprve hydrolyticky štěpena guanidinová skupina. Vzniká ornitin, který prochází transaminací. Vzniklá kyselina glutamová může být dále transaminována na 2-oxoglutarát, který je jednou z látek Krebsova cyklu. Arginin je glukoplastická aminokyselina.

LiteraturaEditovat

  • Robert Kincaid Murray a kolektiv: Harperova biochemie (4. vydání), H & H, Praha 2002, ISBN 80-7319-013-3
  • Robert Kincaid Murray a kolektiv: Harperova biochemie (3. vydání), H & H, Praha 2001, ISBN 80-7319-003-6
  • Robert Kincaid Murray a kolektiv: Harperova biochemie (2. vydání), H & H, Praha 1996, ISBN 80-85787-38-5

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat