Wikipedie

Anton Brenek

rakouský sochař

Anton Brenek (23. října 1848 v Brně, Morava[1] – 18. listopadu 1908 v Badenu, Dolní Rakousy[2]) byl rakouský sochař, představitel akademického proudu sochařství závěru 19. století, zástupce generace tvůrců vídeňské Ringstrasse.

Anton Brenek
Anton Brenek
Anton Brenek
Narození23. října 1848
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. listopadu 1908 (ve věku 60 let)
Baden
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánísochař, výtvarník a učitel
RodičeJosef Břenek
PříbuzníJosef Břenek (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Anton Brenek pocházel z rodiny brněnského akademického sochaře Josefa Breneka (1820–1878). V jeho ateliéru se také seznámil se sochařským řemeslem. Poté odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Vídně (Kunstgewerbeschule des k. k. österreichischen Museums für Kunst und Industrie), kde v letech 1872–1874 studoval u profesora Königa. Ve studiu pokračoval v letech 1874–1880 na Akademii výtvarných umění ve Vídni (k. k. Academie für bilende Künste). Brenek zde byl řádným žákem mistrovské školy vyššího sochařství u profesora Kaspara Klementa rytíře von Zumbusch. Po absolvování akademie se Brenek stal profesorem modelování a kreslení na Státní průmyslové škole v Liberci. Poté zastával stejnou funkci ve Vídni na tamější Uměleckoprůmyslové škole až do svého penzionování v roce 1905.

 
Anton Brenek: Socha Josefa II. ze zaniklého pomníku v Brně před Německým domem (dnes v areálu psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích)

Dílo editovat

Brenekovy první realizace jsou spojeny s osobností sochaře Caspara von Zumbusch. Spolu se svým učitelem a jeho žáky se Anton Brenek podílel na tvorbě monumentálních vídeňských pomníků Marie Terezie a Ludwiga van Beethovena. Kromě těchto velkých realizací, kde působil jen jako spoluautor, se Brenek ve Vídni později uplatnil pouze při sochařské výzdobě architektury. Renomé vídeňského akademického sochaře mu však přineslo uznání a ohlas v rakouských provinciích. V Liberci, Brně, Olomouci, Opavě, Novém Jičíně, nebo Černovicích vytvořil řady volných plastik, které se jako centrální sochy pomníků staly dominantami veřejného prostoru a ovlivňovaly místní tvorbu ještě hluboko ve 20. století.[zdroj⁠?]

Realizace editovat

 
Socha Diega Velázqueze
  • Berndorf: pomník s bustou císaře Františka Josefa I. (1900)
  • Brno: soubor tvořilo pět pomníků, z nichž se dochoval jen první:
    • Pomník císaře Josefa II. se dvěma doprovodnými alegorickými sochami Obchodu a Průmyslu před Německým domem (modely 1890, bronzové odlitky Blanenská slévárna 1892)[3]
    • Pomník Gustava Winterhollera (1895) s mramorovou bustou tohoto brněnského starosty, bronzovou alegorickou sochou Brna v podobě okřídlené ženy, kladoucí na pomník dubovou ratolest, a dítěte se svazkem květin, symbolizující péči o vzdělání dětí, sousoší s balustrádou v parku na Kolišti bylo zničeno, drobný model busty na soklu je nezvěstný.
    • Pomník spisovatele Franze Grillparzera s bronzovou bustou (1892), stojící do roku 1918 v parku na Kolišti, byl pak přenesen do Německého domu, rovněž neexistuje.[4]

Galerie editovat

  •  
    Busta Albrechta z Valdštejna
  •  
    Constantiae et Fortitudine, Nový Hofburg
  •  
    Nový Hofburg
  •  
    Bajuwar, Nový Hofburg
  •  
    Křižák, Nový Hofburg

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jakuba v Brně
  2. ↑ Sterbebuch - 03-21 | Baden-St. Stephan | Wien/Niederösterreich (Osten): Rk. Erzdiözese Wien | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ SAMEK Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska I. (A-I) Academia Praha 1994, s.213.
  4. ↑ Encyklopedie města Brna
  5. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815 (2. přepracované vydání, Vídeň 2013 - online

Literatura editovat

  • Lumír Dokoupil; Ivo Barteček. Biografický slovník Slezska a severní Moravy, Nová řada, sešit 1. (13.). Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. ISBN 80-7042-547-4. S. 24. 
  • Hermann Heller. Mährens Männer der Gegenwart, Biographisches Lexicon. Svazek Fünfter Theil: Dichter, Schriftsteller, Journalisten, Musiker, Maler, Bildhauer, Schauspieler etc.. Brno: [s.n.], 1892. (německy) 
  • Heribert Sturm. Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Svazek Band I.. Mnichov : Vídeň: R. Oldenbourg, 1979. S. 143. (německy) 
  • TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1.. Praha: Ivo Železný, 2000. ISBN 80-237-3633-7. S. 109. 
  • Allgemeines Lexikon der bildenden Künste. In: Ulrich Thieme; Felix Becker. Lipsko: Seemann, 1999. ISBN 978-3865020352. Svazek 4. S. 578–579. (německy)

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Brenek&oldid=23856044“