Antonín Devátý

český dirigent, houslista, hudební pedagog a hudební skladatel

Antonín Devátý (12. června 1903 Skuteč[1]25. května 1984 Plzeň) byl český houslista, dirigent, hudební skladatel a pedagog.

Antonín Devátý
Antonín Devátý
Antonín Devátý
Narození12. června 1903
Skuteč, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. května 1984 (ve věku 80 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídirigent, hudební skladatel, houslista a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Na housle hrál od dětství. V roce 1920 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval na varhanním oddělení u Bedřicha Antonína Wiedermanna, skladbu u Jaroslava Křičky a dirigování u Otakara Ostrčila a Václava Talicha. I po absolvování konzervatoře pokračoval v dalším studiu. Byl postupně žákem Jindřicha Felda (housle), Pavla Dědečka a Václava Talicha (dirigování) a Vítězslava Nováka (skladba).

Po absolvování konzervatoře řídil salonní orchestr v Grand hotelu Šroubek na Václavském náměstí v Praze a hrál na housle v různých pražských orchestrech.

V letech 19291931 působil jako houslista v zahraničí, zejména Německu a Švýcarsku (Berlín, Curych, Mnichov, St. Gallen). Po návratu se stal členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, nejprve jako tympanista, později jako houslista a dirigent.

V roce 1934 se oženil s dcerou významného skutečského továrníka a 27. listopadu 1935 se jim v Praze narodila dcerka Ivanka.

Byl dirigentem rozhlasových orchestrů v Ostravě a v Brně. Svou hudební kariéru završil v Plzni, kde kromě rozhlasového orchestru založil a řídil Plzeňské orchestrální sdružení. Učil na plzeňské Konzervatoři a byl i dirigentem jejího symfonického orchestru. Jeho práce byla oceněna řadou vyznamenání. V roce 1975 obdržel titul Zasloužilý umělec.

Dcera Antonína Devátého je herečka a spisovatelka Ivanka Devátá.

Dílo editovat

Skladatelské dílo Antonína Devátého bylo zpočátku ve znamení lehčích žánrů. Komponoval taneční a salonní skladby, napsal i jednu operetu. Pod vlivem Vítězslava Nováka se v pozdějších věnoval vážné hudbě. Jeho tvorba byla v souladu s hlavním proudem hudby 20. století. Používal rozšířené tonality, někdy i dvanáctitónový systém.

Kantáty editovat

  • Slunci vstříc
  • Zemi milované

Opereta editovat

  • Taková je každá (1940)

Orchestrální skladby editovat

  • Pochod pro orchestr č. 1 (1925)
  • Scherzo pro orchestr (1926)
  • Radostné mládí (1950)
  • Taneční suita (1951)
  • Valčíková fantazie
  • Suita Ivančiny hračky
  • Obrázky z rodného kraje (1951)
  • Hrdinská předehra (1955)
  • Koncert pro violu a orchestr(1960)
  • Koncert pro housle a orchestr (1964)
  • Skici pro komorní orchestr (1966)
  • Koncert pro dva akordeony (1967)
  • Koncert pro pozoun a orchestr (1971)
  • Koncert pro trubku (1972)
  • Slavnostní předehra (1975 – k 30. výročí založení Plzeňského rozhlasového orchestru)
  • Mírová předehra (1978)
  • Od Mnichova k Dukle (symfonický obraz pro velký orchestr – 1976);
  • Koncert pro lesní roh a orchestr (1980).

Komorní skladby editovat

  • Bagatelly pro klavír (1926)
  • Klavírní kvintet (1927)
  • Scherzo a Andante pro dechový kvintet (1938)
  • Melodie pro violoncello (1943)
  • Serenáda pro violoncello (1950)
  • Letní sonatina pro housle a klavír (1953)
  • Sonatina pro housle a klavír č. 1 (1965)
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1968)
  • Tři skladby pro pět akordeonů a bicí (1970)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1972)
  • Kontrasty pro klarinet, smyčce, klavír a bicí (1974)
  • Scherzino pro housle a klavír (1975)
  • Zpěvy o domově pro flétnu, violu a kytaru (1976)
  • Dialogy pro klarinet a fagot s průvodem bicích nástrojů (1977)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1980)
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1980)
  • Preambulum – Canzonetta – Burleska pro housle a kytaru (1980)
  • Sonatina pro housle a klavír č. 2 (1982)

Písně editovat

  • Zamilovaný pro tenor a orchestr (slova Josef Hora – 1926);
  • Matka (1964);
  • Vzpomínky (1971);

Sbory editovat

  • Směsi lidových písní pro sóla, sbor a orchestr:
  • Tance z východních Čech pro sbor a orchestr;
  • Moravským krajem pro alt, tenor a bas (1947);
  • Pod našima okny (1948);
  • Hej, Slované (1948);
  • Zdař Bůh (hornické písně – 1949);
  • Kytička polských písní pro soprán, bas a orchestr (1949);
  • Po hanácke (hanácké písně – 1950);

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Gardavský, Čeněk & kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Kozák, Jan & kol.: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
  • Martínková, Alena & kol.: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 232. 
  • Zachová, Zdeňka. Skuteč a její hudební tradice ve dvacátém století. (Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno, 2007)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 187–188. 

Reference editovat

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1901-1913 ve Skutči, sign. 6929, ukn. 8781, str.76. Dostupné online

Externí odkazy editovat