Anna z Foix a Candale

česká královna
(přesměrováno z Anna z Foix)

Anna z Foix a Candale (1480 – 26. července 1506, Budín) byla uherská, chorvatská a česká královna, třetí manželka Vladislava Jagellonského.

Anna z Foix a Candale
Česká, uherská a chorvatská královna
Anna z Foix a Candale na obrazu neznámého malíře ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Anna z Foix a Candale na obrazu neznámého malíře ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Manžel Vladislav Jagellonský
Korunovace uherskou královnou 29. září 1502
Manželkou panovníka 15021506
Narození kolem r. 1484
Úmrtí 26. července 1506
Budín
Pohřbena katedrála v Székesfehérváru
Předchůdce Beatrix Neapolská
Následník Marie Habsburská
Potomci I. Anna Jagellonská
II. Ludvík Jagellonský
Rod Rod Foix
Otec Gaston II. z Foix-Candale
Matka Kateřina z Foix-Candale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život Anny z Foix a CandaleEditovat

 
Annina pečeť

PůvodEditovat

Anna pocházela z jižní Francie, byla dcerou Gastona II., hraběte z Foix a Candale, a Kateřiny z Foix. Rodiče byli příbuzní, neboť byli bratranec a sestřenice. Anna byla příbuzná i s francouzskou královskou dynastií Valois. Hrabství z Foix bylo v té době známé válkami proti albigenským, náboženské skupině označované za kacíře. Je tedy historickým paradoxem, že Anna pocházející ze starobylého rodu bojujícího proti kacířům, se vdala za panovníka, kterého nazývali králem kacířů.[1]

Rodiče Anny brzy zemřeli. Zpočátku byla vychovávána na dvoře svého dědy hraběte z Foix. Pak odešla na královský dvůr, kde se jí ujala její teta královna Anna, která byla manželkou francouzského krále Karla VIII. Anna z Foix tam dostala velmi dobré vzdělání.

SňatekEditovat

Anna se ve svých dvaceti letech stala předmětem sňatkové politiky. Její sňatek s uherským a českým králem Vladislavem, který byl o více než dvacet let starší než ona, byl důsledkem politického sblížení Jagellonců s francouzským králem Ludvíkem XII., které bylo namířeno proti expanzi Osmanské říše a rozpínavosti Habsburků ve Střední Evropě.

Sňatková smlouva byla podepsána 23. března 1502 a o dva měsíce později Anna zamířila do Uher. Svatební průvod se vydal jižní Francií a severní Itálií do Benátek, kde na Annu čekala delegace uherských šlechticů. Čeští šlechtici ke své nevoli v doprovodu Anny chyběli, neboť nebyli Vladislavem přizváni. Petr z Rožmberka si u panovníka stěžoval, ale ten upřednostňoval Uhry, kde již dvanáct let žil a do Čech zavítal jen sporadicky.[2]

Anna byla ještě před svým sňatkem 6. října 1502 korunována uherskou královnou dne 29. září 1502 ve Stoličném Bělehradě. Českou královnou korunována nebyla. Jako věrná katolička měla totiž hluboké předsudky vůči kacířským kališníkům, a proto do Českého království nikdy nevstoupila.

ManželstvíEditovat

Manželství Anny a Vladislava bylo velmi šťastné. Téměř padesátiletý Vladislav se do své mladé ženy zamiloval, dokonce zpočátku dával přednost své ženě před vladařskými povinnostmi. Zahrnoval jí láskou a dárky, ona mu to opětovala úctou a něhou. Anna však byla nejenom krásná, ale i politicky zdatná. Snažila se manželovi všemožně pomáhat a často se jí podařilo zlomit jeho vladařskou nerozhodnost a ostýchavost. Stala se jeho poradkyní a snažila se jej chránit před vypočítavostí uherské šlechty.[3]  

Dne 23. července 1503 porodila královna Anna svému choti jeho prvního toužebně očekávaného potomka, dceru Annu. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a římským králem Maxmiliánem I., který Vladislavovi okamžitě nabídl sňatek Anny s některým ze svých vnuků. Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava příznivý ohlas. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť tzv. uherská „národní“ strana nechtěla připustit, aby se někdy opět stal panovníkem v Uhrách cizinec. Přesto Maxmilián požádal již v polovině roku 1504 o princezninu ruku a Vladislav s ním začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat. Silnou podporu našel u královny Anny a její dcera Anna si později Ferdinanda Habsburského skutečně vzala.

Dne 1. července 1506 porodila královna druhé dítě, syna Ludvíka. Král Vladislav měl konečně mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě a stal se následníkem Vladislava II. Jagellonského.

Úmrtí královnyEditovat

Králova milovaná choť zaplatila synovo narození vlastním životem po čtyřech letech manželství. Zemřela 26. července 1506 několik týdnů po porodu v Budíně. Byla velkou milovnicí Benátek, kde strávila několik týdnů před sňatkem. Měla ráda i Uhry, kde žila se svým mužem, ale do Čech nikdy nezavítala. Je tak paradoxem dějin, že její portrét zdobí jedno z nejposvátnějších míst českého národa Svatováclavskou kapli v pražské katedrále svatého Víta.

Předchozí manželství Vladislava JagellonskéhoEditovat

Anna byla třetí manželkou Vladislava Jagellonského. Jeho předchozí manželství byla poněkud netradiční a on se je snažil zrušit již od jejich počátku.

Roku 1476 uzavřel dvacetiletý Vladislav sňatek per procurationem (v zastoupení, jak velela dobová zvyklost) v Ansbachu s Barborou Braniborskou, ovdovělou dvanáctiletou hlohovskou kněžnou, jež byla dcerou braniborského kurfiřta Albrechta III. Achilla z rodu Hohenzollernů. Vladislav však svoji první choť nikdy nepřevzal, aby ji uvedl do Prahy. Vinu na tom měl zřejmě uherský král Matyáš Korvín. Roku 1476 se zmocnil slezských knížectví a s Hlohovskem, jež zdědila Barbora po svém prvním, zesnulém choti a měla jej přinést věnem českému králi, naložil jako s odumřelým lénem. Český král začal usilovat o rozvod, ale papežská kurie, stranící Korvínovi, ho celá léta nevyslyšela.

Roku 1490 se Vladislav stal uherským králem a pod nátlakem se oženil s Beatricí Neapolskou, dcerou neapolského krále Ferdinanda I. Ferrante a bezdětnou vdovou po Matyáši Korvínovi. V době jejího sňatku s Vladislavem bylo zřejmé, že toto manželství zůstane bezdětné. Vzhledem k tomu, že Vladislavovo manželství s Barborou Braniborskou nebylo zrušeno, byl tento sňatek v podstatě neplatný.

Obě manželství zrušil teprve roku 1500 papež Alexandr VI., první nenaplněné manželství po dlouhých dvaceti čtyřech letech a druhé vynucené manželství po deseti letech. Až třetí manželství s Annou bylo právoplatné, ale velmi krátké. Po smrti své manželky upadl Vladislav do melancholie a často zanedbával své vladařské povinnosti. Již se neoženil a přežil ji o deset let.

PotomciEditovat

1521 Ferdinand I. Habsburský
1522 Marie Habsburská

GenealogieEditovat

Jan I.
z Foix-Candalle

nar .ok. 1415
zm. ok. 1490r.
  Markéta
de la Pole

nar. před 1421
zm. 1485
  Gaston IV.
z Foix-Grailly

nar. 1422
zm. 1472
  Eleonora I.
Aragonská

nar. 1425r
zm. 1479
         
     
  Gaston II.
z Foix-Candale

zm. 1500
  Kateřina
z Foix

nar. po 1460
zm. před 1494
 
     
   
Vladislav
Jagellonský

nar.1. 3. 1456
zm. 13. 3. 1516
OO 6. 10. 1502
Anna de Foix-Candalle
nar. 1484
zm. 1506
                   
                   
Anna Jagellonská
 nar. 23. 7. 1503
 zm. 27. 1. 1547
 
Ludvík Jagellonský
 nar. 1. 7. 1506
 zm. 29. 8.1526
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FIDLER, Jiří. České královny. Praha: Fragment, 2011. 64 s. ISBN 978-80-253-1272-8. 
  2. LIŠKA, Vladimír. Ženy českých vládců. Praha: Nakladatelství XYZ, 2015. 238 s. ISBN 978-80-7505-157-8. 
  3. ČECHURA, Jaroslav. Královská trilogie - Ženy a milenky českých králů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2016. 585 s. ISBN 978-80-7451-505-7. 

LiteraturaEditovat

  • MACEK, Josef. Tři ženy krále Vladislava. Praha, 1992.
  • KŠÍR, Josef. K původu české královny Anny. Genealogické a heraldické listy (GaHL) 21. 40-47. Praha, 2001.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 18. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 106. 

Externí odkazyEditovat