Anna Kareninová (Hlobil)

opera českého skladatele Emila Hlobila

Anna Kareninová je opera (op. 60) ve třech dějstvích a deseti obrazech českého skladatele Emila Hlobila na vlastní libreto podle stejnojmenného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, respektive dramatizace tohoto románu od Nikolaje Dmitrijeviče Volkova. Opera vznikla v roce 1963 a premiéru měla 16. dubna 1972 v Jihočeském divadle České Budějovice.

Anna Kareninová
Žánropera
SkladatelEmil Hlobil
LibretistaEmil Hlobil
Počet dějství3 (10 obrazů)
Originální jazykčeština
Literární předlohaLev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina
Datum vzniku1963
Premiéra16. dubna 1972, České Budějovice, Jihočeské divadlo České Budějovice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a inscenační historieEditovat

Ačkoli Emil Hlobil napsal četná díla komorní, orchestrální a vokální, přistoupil ke kompozici své první opery až ve zralém věku a po dlouhém váhání.[1] O náročném námětu – Tolstého Anně Karenině – uvažoval už od poloviny 50. let 20. století a pracoval na ní nakonec asi dva roky, v letech 1961–1963. Na kompozici se zcela soustředil a jinak plodný a všestranný skladatel v té době nic jiného nenapsal.[2]

Libreto k opeře si napsal Hlobil sám, ne však přímo podle románu, ale podle jeho dramatizace od N. D. Volkova.[3] Redukci rozsáhlého románu na drama a následně ještě soustředěnější operu padla za oběť řada epizod a postav, včetně Konstantina Levina, který v románu funguje jako Tolstého alter ego.[4]

V libretu i v hudbě se Hlobil soustředil na postavu Anny, kterou vylíčil jako oběť společenských předsudků, současně ale i jako citově založenou, vznětlivou a poněkud sobeckou ženu. Její vnitřní život zachycují nejvíce její dva velké monology – scéna blouznění, kdy je Anna těžce nemocná, a závěrečná scéna před sebevraždou.[5] Ostatní postavy, včetně Vronského a Karenina, jsou pojednány většinou v dialozích a opera má rychlé tempo, s důrazem na dramaticko-epický spád a rychle střídající se scény.[6] Těžiště opery je v příběhu a jednání postav, opera nemá předehru ani delší instrumentální místa, orchestr zasahuje střídmě a nemá nosnou roli a i ve zpěvní části se Hlobil vyhýbá větším žánrovým nebo lyrickým plochám.[7] Přitom všechny tři hlavní role jsou velmi rozsáhlé a pěvecky náročné.[8] Opera nemá ani ansámbly s jedinou výjimkou krátkého trojzpěvu Anny, Karenina a Vronského ve scéně (dočasného) smíření, která v opeře – v souladu s Tolstého románem – zaujímá centrální místo a formuluje etické vyznění díla.[9]

Hudební stránka opera je tonální s důrazem na melodiku, i když skladatel využívá modernistických postupů.[8] Hlobilův typický kompoziční styl v opeře prozrazuje řetězení krátkých výrazných motivů.[10] Jistou slabinou opery je vesměs vyrovnaný a nevýrazný rytmus, který interpretům neumožňuje dosáhnout nutné výrazové intenzity.[8]

Opera se dočkala premiéry až asi desetiletí po svém vzniku, a to v Jihočeském divadle České Budějovice na závěr sezóny 1971/72. Českobudějovické divadlo s ní hostovalo v Divadle na Vinohradech v rámci Pražského jara a inscenace dosáhla celkem 25 představení.[11]

Jediná další inscenace Hlobilovy Anny Kareninové se konala v roce 1975 ve východoněmeckém Halberstadtu. Režíroval ji Hans Hermann Kruge, dirigoval Werner Schöniger a dosáhla 12 představení.[12][13] Příznivější osudy než na scéně měla Hlobilova Anna Karenina v rozhlase: roku 1973 byla pořízena nahrávka celé opery a byla vícekrát vysílána.[13]

Celá opera trvá asi 102 minuty. Klavírní výtahy Hlobilovy Anny Kareniny vydalo nakladatellství Dilia.[14]

Osoby a první obsazeníEditovat

osoba hlasový obor obsazení první inscenace
Anna Arkaděvna Karenina soprán Naděžda Honzíková / Štěpánka Hraničková
Alexej Kirilovič Vronský tenor Karel Fuk / Jiří Odehnal
Alexej Alexandrovič Karenin tenor Jaroslav Honzík / Čestmír Kráčmar
Betsy Tverská alt Jindra Karezová / Mája Sládková
Serjoža, Annin syn soprán Helena Hlaváčová
Hraběnka Vronská soprán Míla Peřinová
Varja soprán Eva Jarolímková
Stivo, Annin bratr baryton Josef Průdek
Vyslancova žena alt Dagmar Linhartová
Mjahká mezzosoprán Marie Poštová
Kartasovová soprán Eva Valentová
Chůva alt Jindra Karezová / Mája Sládková
Asistentka soprán Marie Říhová
Diplomat bas Oldřich Jakubík
Tuškevič baryton Jaroslav Honzík / Čestmír Kráčmar / Stanislav Stolbenko
Generál baryton Jaroslav Honzík / Čestmír Kráčmar / Stanislav Stolbenko
Lékař bas Václav Záveský
Komorník baryton Vladimír Janoušek
Dirigent: Karel Nosek
Režie: Inge Švandová-Koutecká
Scéna: Joan Brehms
Kostýmy: Vlastimil Koutecký
Choreografie: Karel Fráňa

InstrumentaceEditovat

3 flétny, 3 hoboje, 3 klarinety, 3 fagoty; 4 lesní rohy, 3 trubky,3 pozouny, tuba; tympány, bicí souprava, celesta; harfa, klavír; smyčcové nástroje.[15][6]

NahrávkaEditovat

Roku 1973 byla pro Československý rozhlas v Praze pořízena za rdakce Jaromíra Stránského nahrávka opery (celková stopáž 101:24). Nahrál ji soubor Národního divadla v Praze, přestože to ji nikdy neinscenovalo. Zpívají (Anna Kareninová) Libuše Domanínská, (Alexej Karenin) Karel Hanuš, (Alexej Vronský) Beno Blachut, (Betsy Tverská) Blanka Vítková, (Serjoža) Jana Jonášová, (hraběnka Vronská) Drahomíra Tikalová, (Stivo) Josef Heriban, (Varja) Marie Veselá, (vyslancova žena) Štěpánka Štěpánová, (dáma / chůva) Libuše Salabová, (jiná dáma) Věra Starková, (Annina přítelkyně) Naďa Šormová, (kněžna Mjahká) Jaroslava Procházková, (Tuškevič) Jindřich Jindrák, (Kartasovová) Helena Tattermuschová, (diplomat / lékař / vysoký generál) Dalibor Jedlička, (plukovník / komorník) René Tuček, (generál / hlas) Václav Zítek. Sbor a orchestr Národního divadla v Praze řídí Karel Nosek.[16][13]

Na gramofonové desce v nakladatelství Supraphon vyšla pouze závěrečná scéna opery, část zmíněné rozhlasové nahrávky (Supraphon 1 19 1977).[17]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Editio Supraphon, 1983. 400 s. S. 294–295. 
  2. BAJER, Jiří. Emil Hlobil. Hudební putování stoletím. Praha: Panton, 1984. 304 s. S. 179. 
  3. Bajer, s. 180.
  4. Bajer, s. 181.
  5. Bajer, s. 183, 190.
  6. a b Bajer, s. 186.
  7. Bajer, s. 186-187.
  8. a b c Šíp, s. 296.
  9. Bajer, s. 183, 186, 188-189.
  10. Bajer, s. 190.
  11. Bajer, s. 211.
  12. SEEGER, Horst. Opernlexikon. 4. vyd. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1989. S. 39–40. (německy) 
  13. a b c Bajer, s. 212.
  14. Bajer, s. 284.
  15. ANNA KARENINA / NULL [online]. Praha: DILIA [cit. 2013-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  16. Archivní a programové fondy Českého rozhlasu: Emil Hlobil – Anna Karenina [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2013-05-03]. Dostupné online. (česky) 
  17. Bajer, s. 286.

LiteraturaEditovat

  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Emil Hlobil, s. 295–296. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 18. 

Externí odkazyEditovat