Anastáz Ivanovič Mikojan

sovětský politik

Anastáz Ivanovič Mikojan (arménsky: Անաստաս Հովհաննէսի Միկոյան; rusky: Анаста́с Ива́нович Микоя́н) (25. listopadu 1895 Sanahin21. října 1978 Moskva) byl sovětský státník arménského původu, který byl politicky činný za éry Stalina a Chruščova. V letech 1926-1946 postupně vykonával funkce lidového komisaře pro vnitřní a zahraniční obchod, pro zásobování, pro potravinářský průmysl a pro zahraniční obchod.[1]

Anastas Ivanovič Mikojan
Анастас Иванович Микоян.jpg
Narození 13.jul. / 25. listopadu 1895greg.
Sanahin
Úmrtí 21. října 1978 (ve věku 82 let)
Moskva
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost Arméni
Alma mater Nersisyan School
Ocenění Řád rudého praporu (1928)
Leninův řád (1936)
medaile Srp a kladivo (1943)
Leninův řád (1943)
Hrdina socialistické práce (1943)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1915)
Nábož. vyznání ateismus
Děti Stěpan Mikojan
Alexej Mikojan
Sergo Mikojan
Vladimir Mikojan
Ivan Mikojan
Příbuzní Arťom Ivanovič Mikojan (sourozenec)
Funkce First Deputy Premier of the Soviet Union (1955–1964)
předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR (1964–1965)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mikojan se stal roku 1910 členem bolševické strany a jakožto její člen se v Baku mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům bolševismu. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu Josifa Stalina. V srpnu 1936 podnikl s malou delegací pracovní cestu do USA, na které se měl lépe obeznámit s americkým potravinářským průmyslem. Na cestě jej směla doprovázet i jeho manželka.[2]

 
Mikojan s pionýry v Berlíně v roce 1954

V roce 1941 se stal předsedou Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, členem Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí, od roku 1942 byl členem Státního výboru obrany.

Po Stalinově smrti podporoval Nikitu Chruščova v jeho destalinizující politice. Za éry Chruščova podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, mnoho významných oficiálních návštěv jak castrovské Kuby, tak i Spojených států amerických. V roce 1964 byl přinucen k ústupku, který Leonidu Brežněvovi umožnil převzít otěže moci v tehdejším Sovětském svazu. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod Brežněva, který jej roku 1964 jmenoval předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku 1965.

 
Příkaz k vraždě podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

RodinaEditovat

Jeho synem byl letecký konstruktér Ivan Mikojan. Vývoji letadel se věnoval rovněž bratr Arťom Mikojan.

Mikojan v lidové kultuřeEditovat

Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru: „От Ильича до Ильича без инфаркта и паралича.“ (Od Iljiče do Iljiče bez infarktu, bez mrtvice.)

Spolupachatel Katyňského masakruEditovat

Externí odkazyEditovat

  1. Desider Galský, Richard Zákovský: Kdo je kdo ve 20. století, Svoboda, 1967, s. 292.
  2. Norbert Franz: Russland und seine Burger, Limonaden und Sushis. In: Küche und Kultur in der Slavia Eigenes und Fremdes im ausgehenden 20. Jahrhundert, Universitätsverlag Potsdam, 2014, S. 196: Mikojan, der seine Frau nach Amerika mitnehmen durfte, reiste mit einer kleinen Delegation nach New York, von wo aus er ins Hinterland aufbrach. Er besuchte eine Vielzahl von Fabriken. Ihn beeindruckte die Rationalität der Produktion.